Režie:
Heiner CarowScénář:
Wolfram WittKamera:
Martin SchlesingerHudba:
Stefan CarowHrají:
Matthias Freihof, Dagmar Manzel, Dirk Kummer, Michael Gwisdek, Werner Dissel, Gudrun Ritter, Walfriede Schmitt, Axel Wandtke, Pierre Sanoussi-Bliss (více)Obsahy(1)
Setkání s Matthiasem zasáhne Philippa jako blesk z čistého nebe. V ten okamžik mu dojde, co tušil a na co celý svůj život podvědomě čekal. Je tu ale Tanja, která Matthiase miluje a čeká s ním dítě. A jsou tu také společenské předsudky vůči homosexuálům. Philipp se neodvažuje říci Tanje ani Matthiasovi pravdu a ocitne se tak v hluboké krizi. I přes pocity osamělosti a zmatenosti si stále zřetelněji uvědomuje, že pro něj neexistuje žádná jiná možnost než ztotožnit se sám se sebou a svými vášnivými představami. Přes protest studia DEFA se Heinerovi Carowovi, režisérovi slavné Legendy o Paule a Paulovi, povedlo natočit citlivý milostný příběh jako obhajobu tolerance. (Das Filmfest)
(více)Recenze (20)
Malý zázrak, dalo by se říct. První a zároveň jediný film s homosexuální tematikou natočený v bývalé Německé demokratické republice těsně před pádem berlínské zdi ani po 25 letech neztratil nic ze své nadčasovosti. Je paradoxní, že zatímco v západní - hlavně v anglosaské - tvorbě v 80. letech jsou homosexuálové spojováni hlavně s nemocí AIDS a virem HIV, tak ve východoněmeckém Coming Outu nic takového nenajdeme. Proto by příběh středoškolského učitele Phillippa mohl s jistými výhradami fungovat i dnes (nesouhlasit by se dalo s tvrzením Matthiase, že homosexuálové nechtějí mít rodinu - dnes je žít v páru a vychovávat děti poměrně běžné). Kdo by zde hledal nějakou senzaci, tak má smůlu; Coming Out je jen prostý milostný příběh s přesvědčivými hereckými výkony, skromným režijním přístupem (zapomeňte na jakékoli exhibice, ať už si pod tímto slovem představíte cokoli) a z dnešního pohledu je výtečnou dokumentární výpovědí té doby. Film měl premiéru přesně v době zmíněného pádu berlínské zdi (9. října 1989) a v následujícím roce získal na Berlinale cenu Teddy pro nejlepší queer film. Mohl bych vytknout snad jen trudný hudební doprovod, který naštěstí nemá vliv na celkové vyznění filmu a objevuje se jen v několika pasážích. ()
Coming Out jakožto jediný snímek z východoněmecké produkce, který otevřeně tematizuje homosexuality, na první pohled zaujme svým příběhem a snahou zobrazit tehdejší poměry a nahlížení na sexuální menšiny. Částečně se to filmu daří, ale na mnoha místech působí rozpačitě a nejednoznačně - tak jako hlavní postava Philippa, který se musí najednou vyrovnat sám se sebou. Snímek působí svým zpracováním spíše televizně, a i když jde o průlomový snímek, tak mi přišlo, že se z toho dalo vytřískat o něco víc. Na druhou stranu musím podotknout, v pozitivním slova smyslu, že místy byl děj i humorný - jestli to byl však záměr, kdo ví. Jeden z mezníků na poli německé kinematografie, na němž se za ta léta bohužel zub času už poněkud podepsal, ale i tak si zaslouží diváckou pozornost. ()
"Hlavním hrdinou filmu je kultivovaný mladý učitel, který se snaží vzdorovat svému zaměření, ale nerozhodností vyvolává žárlivost a nejistotu na obou stranách. Současně s pátráním po ztraceném příteli se snaží znovu najít i svou duševní rovnováhu a osobnostní integritu." Celkem dobrý film na tehdejší dobu, jen tomu chybí konec. ()
Zvláštní, že jsem se k tomuto filmu dostal až teď. Němci nejsou tak daleko a touto tématikou se zabývám už taky pěkně dlouho. Toto jde můj třetí německý film o homosexualitě a musím říct, že mě velmi mile překvapil. Už jen tou řadou dobrých filmů o útrapách hlavních hrdinů, kteří na počátku tápají se svou sexuální orientací. Coming Out je svým způsobem pilotní ke všem ostatním, protože řeší problém gayů v době, kdy se u nás měnil režim. Češi by na něco takového neměli odvahu a díky neustálým represím z řad veřejnosti si nikdo na žádný "coming out" ani netroufl. Ve stejné tichosti je laděn i tento film, kdy se mladý učitel pohybuje na hranici svou různých světů, které však mají jedno společné. Pokaždé jde o lásku. Samozřejmě se také objeví i ten negativní prvek v celé své kráse. Jen málokterý gay totiž unikl trapným předsudkům a někdy také neopodstatněnému násilí. O Němcích si myslím, že je to národ kultivovaných osob. I když jejich minulost je neslavná, jejich současné chování mě uchvátilo a možná i proto jsou k odlišným lidem tolerantnější než my. ()
Ona ho má ráda, ale on zjišťuje, že by radši někoho jiného než jí. Pak se samozřejmě ten milostný trojúhelník potká a je z toho scéna s velkými gesty a ještě většími emocemi. Klasické drama s klasickou zápletkou, s klasickou sérií pouček o toleranci a s klasickým zobrazením gay baru (jedna transka vedle druhý). Kdyby to nenatočili ve Východním Německu, pochopitelně. Nevěřil bych, že v komunistickém bloku může vzniknout tak otevřený film! Rok '89 byl už patrně volnější (i když jsem moc rád, že jsem nezažil ani ten, zvonit klíčema můžu i tak). Moje hodnocení je hlavně za odvahu a invenci, které autoři museli mít. Patří jim můj obdiv. ()
Galerie (11)
Photo © Progress Film-Verleih
Zajímavosti (4)
- Na festivalu Berlinale v roce 1990 byl film uveden v hlavní soutěži a obdržel Stříbrného medvěda za mimořádný umělecký přínos a také cenu za nejlepší gay a lesbický celovečerní film Teddy Award. Mimo soutěž byl na Berlinale uveden i v letech 1997, 2001 a 2006. V roce 2005 byl uveden i na Torontském LGBT filmovém festivalu. V roce 2011 byl Coming Out uveden na losangelském gay a lesbickém festivalu OutFest, a to u příležitosti 25. výročí ceny Teddy Award ve výběrové sekci filmů ověnčených touto cenou. Pořadatel festivalu přitom uvedl jako příznačné, že byl film premiérován v den pádu Berlínské zdi. (SeanBean)
- V rámci kinematografií střední Evropy se jedná o přelomový queer film s velmi zajímavou produkční historií. Jedná se o poslední snímek z produkce legendárního východoněmeckého studia DEFA a zároveň o jediný film východoněmecké kinematografie otevřeně tematizující homosexualitu. (Zdroj: Mezipatra)
- Režisér Heiner Carow projekt prosazoval přes protesty filmového studie Defa jen obtížně, nakonec však úspěšně. (Rugero)
Reklama