Caligula

Prostopášně zvrhlé a operně opulentní dílo nejen ve smyslu, co se finálně otisklo na plátno, ale také z hlediska produkčního pojetí a kolize několika umanutých vizí nabubřelých egomaniaků, kteří se na tomto projektu sešli. "Caligula" pověstně existuje v mnoha verzích přičemž osobně se domnívám, že k docenění všech aspektů tohoto počinu je třeba absolvovat nejdelší dostupnou, 156 minut trvající verzi. Jistě, že je zparchantělá a vulgární a nerespektuje domnělý tvůrčí záměr Tinta Brasse ve prospěch zhůvěřilé nesoudnosti produkujícího zakladatele Penthouse Boba Guccioneho. Ale přesně tím právě že "Caligula" má být. Představuje okázalou velikášskou vizi okázalého velikášství, koroze soudnosti v pozici absolutní moci a nezpochybňované autority. Stejně tak lze žasnout nad blouznivým míšením estetiky moderní opery s brassovským obšournictvím a penthousovou budoárovou pseudo-erotikou. Ve výpravě se snoubí laciná spektakularita s designovou nezřízeností, přičemž součástí dekorací se stávají také živé sochy penetračních performerů, kolem nichž pompézně deklamují herečtí velikáni. "Caligula" prostě zosobňuje nehoráznost ambicí Guccioneho natočit velkofilm pro dospělé, k čemuž si příznačně vybral stejně nabubřelé hovada Vidala a Brasse. Navzdory nafrněným prohlášením oněch dvou pánů ale film zůstává Guccioneho projektem a díky němu také působí tak unikátně nesoudně. ___ Je roztomilé, že se Thomas Negovan coby umanutý fanoušek, příznačně přesvědčený o správnosti svého pohledu, pustil do počinu "Caligula – The Ultimate Cut" (dříve též "Caligula: Orgy of Power"). Zaštítěn představou, že vysmívané a haněné dílo pozdvihne, se jal pomocí počítačových triků vylepšovat výpravu, vyházel explicitní záběry a z dříve nepoužitého materiálu vybral jetí s méně absurdně vyznívajícími výkony. Při tom se dušoval tím, že jeho verze bude oním brassovským režisérským sestřihem podle poslední verze scénáře. Na to mu ale Brass nakašlal a celý projekt zažaloval. Nejedná se tedy o příspěvek adorované kategorii režisérských verzí, ale pohybujeme se v hájemství modování či fan editů, kde jen umanutí fandové odmítají přijmout dílo takové, jaké je jim předkládané. Jinými slovy fajn kuriozita, ale "Caligula" zůstává navždy jen jeden - zparchantělý, fantasmagorický, nesoudný, ale díky tomu také fascinující. (16.07.2023)

SchizoRoma aneb souboj několika autorských vizí roztažený na dvě a půl hodiny. V tehdejší konstelaci se z Caliguly nikdy nemohl stát vyloženě dobrý film a na to, aby se dal označit za film nepovedený, je zase až moc pozoruhodný... a také se může pyšnit zběsilým (a zběsile roztříštěným) hereckým projevem. Je to kus filmové historie a je to docela zážitek... odškrtnuto. (07.08.2023)

Rozhodl jsem se vidět tu takzvanou "hardcore" verzi. Nikoli proto, že bych snad byl nějakým úchylem. Nýbrž proto, abych nebyl o nic ochuzen a aby moje hodnocení mělo maximální váhu. Z mého neodborného pohledu se jednalo o naprosto vynikající vykreslení dané doby. Čestný člověk byl špatný Říman. Bohužel se daná pravda zachovala dodnes. Respektive si takhle nějak danou dobu představuji já. Co si budeme povídat. V letech 37 až 41 přeci jen nebylo kulturní vyžití na kdovíjaké úrovni. Lidé mohli tu a tam zajít na nějaké ty krvavé hry, ale to bylo vesměs všechno. Není tedy divu, že se velké oblibě těšilo souložení, a to s kýmkoli, kdekoli a kdykoli. Kdybych v dané době žil, tak bych také souložil. Tento snímek je pornem, které disponuje tím vůbec nejlepším dějem, jaký jsem v daném žánru měl štěstí vidět, a proto jsem se zkrátka nenudil. Hadů, bobrů a kůzlatek vám před očima proběhne opravdu hodně, ale bylo to zkrátka nutné k navození té správné dobové atmosféry. Pozastavovat se nad tím je naprostá sprostost, kterou daný člověk poukazuje tak maximálně na svoji obrovskou omezenost. Pokud člověk ve zdraví neustojí pohled na pár pohlavních orgánů, tak potom není takový člověk ani kouskem duše schopný pochopit mentalitu dané doby, která ovlivnila a stále ovlivňuje naši dobu mnohem více, než si je většina populace schopna připustit. Zdejší moralisté by se měli pozastavovat spíše nad tím, proč se na této databázi objevují reklamy na vibrátory, které mají se světem filmů nulovou souvislost. Kromě sprosťáren snímek nabízí také vynikající příběh o moci a vším s mocí spojeného. Trošku mě mrzí, že si toho málokdo všimne. Možná by stačilo, kdyby se diváci nekoukali na snímek s plným šourkem, či vlhkým rozkrokem. (12.12.2016)

„Ako to prospeje človeku, ak získa celý svet, ale stratí sám seba?“ O Caligulovi som počúval roky (ale až v júni 2010 sa mi konečne podarilo vidieť vyčerpávajúco mŕtvolný 156-minútový strih) legendy. O tom, ako bol niekomu niekým film nejako odobratý a nejako boli dotočené nejaké nové (porno) scény a nejakí herci sa nejako od porno-verzie údajne nejako dištancovali. No, ťažko povedať, poznáte tie hollywoodske kecy. A ak môžem jednu otázočku: čo Malcolm McDowell, ktorý sa nakoniec od tohto filmu tak strašne a znechutene dištancoval, čakal od scény, v ktorej si natrie ruku šľahačkou a strká ju chlapovi do zadku? Takže konflikt je asi dosť predstieraný (kvôli reklame?) a všetci veľmi dobre vedeli, aký druh filmu robia. Na výslednej snímke je najhoršie, že k nej/voči nej nemožno zaujať jasné stanovisko. Je to dobré? Je to zlé? Je to niečo medzi tým. Niektoré scény opulentné, iné ako z poľsko-ukrajinskej televízie. McDowell unikátny, O´Toole a Gielgud nudní. Niektoré okamihy fantastické (možno dokonca fascinujúce), no potom desiatky minút nudy. Občas si poviete „wow!“. Väčšinou však nie. Osobne si myslím, že krvavá (sekanie vínom nadutého brucha, sekanie hláv, sekanie všeličoho ďalšieho) a sexuálna vízia je pôsobivá (keby mal tak Ridley Scott odvahu nakrútiť TAKTO svojho smiešne vznešeného GLADIÁTORA, to by bolo!). Ale nuda je tentoraz vyššia, ako zaujímavo kontroverzná zvrátená vízia. (26.08.2010)

Dokonale dekadentní snímek a zároveň pohled na julsko-claudijskou éru starověkého Říma očima Tinta Brasse. Pro mne osobně je "Caligula" pozoruhodný především hereckou účastí M. McDowella, Petera O´Toolea a zejména mé oblíbené Helen Mirrenové - role jim opravdu sedí a řekl bych, že si je i hodně užívají :-). Ještě k těm pornografickým scénám - do filmu celkem organicky zapadají a rozhořčení režiséra nad nimi působí dnes už hodně úsměvně, zvláště srovnáme-li letitého "Caligulu" s některými novějšími Brassovými opusy. Být autorem "Papriky", "Voyeura" nebo "Vášnivé Loly", zrovna na pokleslou erotiku bych si určitě nestěžoval :-)). (27.06.2007)