Smrt panen

4,5* ... A navíc bych tenhle film doporučila všem rodičům, kteří si myslí že tím, že vše, co dětem stačí k dobrému životu, mají jenom u nich a že nepotřebují kontakt s okolím. Nádherně zvládnuté téma, přitom z trochu jiného pohledu, než bývá v Hollywoodu zvykem. Sofia Coppola je výborná režisérka a i z v podstatě minimálního příběhu dokáže vytěžit zajímavý film a hlavně skvělé herecké výkony ze všech zůčastněných. Navíc na zpracování je lehce patrné, že prošlo taktovkou drženou v ženské ruce, přitom ale odkrývá taje nejen dívčí, ale zde možná i víc mužské duše a to s naprostou samozřejmostí a lehkostí. (12.07.2006)

Velce smutné. Místy možná nudné, ale ne až tak jako slavná Nuda v Tokiu... eh, chtěl jsem říct Ztraceno v překladu. Skoro nikdy to není doopravdy vtipné, což samozřejmě být ani nemělo, aby melancholie a tíha smutku byla co největší. Nutno uznat, že po filmařské stránce jde o hodně kvalitní kus. To zároveň vůbec nevylučuje skutečnost, že jde o počin poněkud umělý a nucený. Přistihl jsem se, že hned od začátku některým postavám nevěřím to, co říkají. Abych Sofii C. nedával pořád jenom kapky: vysoce chválím za výběr muziky. A nejen proto, že tu zazní i někteří mí velcí favorité, jako Styx nebo Heart (ti dokonce dvakrát). A když už jsme u toho, tak scéna s pálením desek Kiss a Aerosmith je pro rockera mého typu také docela pamětihodná. Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že Sofia má ráda De Palmovu Carrii - cítil jsem na několika místech silnou inspiraci. Osobně tu vidím též mírnou spřízněnost s filmem Donnie Darko, možná ještě s Piknikem na Hanging Rock. (Do rozboru literárních vlivů se pouštět nebudu, ale i tímto směrem by se dalo úspěšně vydat.) Smrt panen je film, na němž je nejvíce opravdový jeho hluboký smutek. A možná jenom ten. Což nakonec nemusí být zrovna málo. (13.01.2007)

Po režisérské, herecké ( James Woods, Kirsten Dunst ) i hudební stránce rozhodně dobře zvládnutý film. Rád bych dal čtyři, kdyby scénář nebyl trochu podivný. Prostě nechápu proč ty holky na konci filmu udělaly to, co udělaly, motivace proč se odhodlaly k tak krajnímu řešení tu nejsou, nesedí mi to tam, nevěřím tomu. jejich rodiče nebyly zdaleka tak hrozní a nabízelo se mnoho jiných řešení, jak by nejprve řešily své frustrace ( např. útěk z domova ). Škoda. Ale moc se mi líbí tento styl vyprávění - vzpomínání na dospívání s nostalgickými komentáři mimo obraz ( hodně podobné například Příběhu z Bronxu ). Na debut dobře zvládnuté a už se těším na Ztraceno v překladu. (01.02.2005)

Poněkud netradiční a tak nějak zneklidňující film, na čemž má lví podíl komentář Giovanni Ribisiho. Sofia Coppola zde uplatnila dost osobitý styl režie (záběr vždy trvá jakoby o pár vteřin déle než by měl a díky tomu vyplyne taková ta rozpačitost některých situací). James Woods podává hyperexcelentní výkon a je opravdu zábavný. Kirsten Dunst to sluší a Josh Hartnett hraje svůj standart. Cool sympaťáka, idola žen a to mu jde skvěle. Celý tenhle film mi svojí divnou atmosférou a tim školním prostředím dost připomínal "Donnie Darko." (27.02.2006)

Sofia Coppola mě naprosto odrovnala Marií Antoinettou, audiovizuálně geniálním filmem s okouzlující Kirsten v hlavní roli a originálním vyobrazením života slavné vladařky. Antoinettě předcházelo mírné nadšení ze Ztraceno v překladu, kde mě zase okouzlovala Scarlett Johannson a výtečná atmosféra. Ale uplně na začátku bylo lehké zklamání z tolik obdivovaného debutu Smrt panen. Ono se to dá těžko popsat, film skvěle vypadá, je výtečně obsazen, i ta atmosféra je jedinečná a námět je vskutku nápaditý, jen jsem se u toho všeho tak nějak trošku nudil. Za to zívání strhávám hvězdičku a Coppola má štěstí, že jsem zívnul jen jednou, jinak by pro mne byla odepsaná! (01.03.2006)