Pollock

Skutečně jedna z nejlepší rolí jinak velké, ale často upozaděné herečky Marcia Gay Harden. Ed Harris jako rozervaný umělec, jehož díla bych si jako jediný kus abstraktního umění pověsila doma na zeď a každý den se z nich těšila. V průběhu filmu jsem úplně zapomněla, že tam hraje Jennifer Connely, která sice film v posledních 15 minutách tak jako Angelina Jolie ve Světu zítřka neosvětlila, ale stejně jako ona příjemně a překvapivě zpetřila. A samozřejmě konec je naprosto neskutečný a krásně vystihující. (31.10.2010)

Při zhlédnutí Pollocka jsem si připomněl slova Miloše Formana, když hovořil o svých pochybách, zda a jakým způsobem natočit Amadea. Považoval totiž životopisné filmy o rozhárané umělecké duši za ten nejnudnější žánr, jaký se ve filmové branži může objevit a nevěděl zkrátka, jak k dané látce přistoupit. U životopisných filmů tohoto ražení vám stačí znát několik (a v zásadě stačí prsty na jedné ruce) životopisných dat, zhlédnout několik prvních minut snímku a v podstatě si dokážete bez velkého úsilí vydedukovat, co vás čeká v následujících dvou hodinách. Ed Harris zkrátka chtěl natočit svůj umělecký film, kterým by se vymanil ze zavedených hereckých škatulek a ukázal se v dobrém světle jako režisér. Což o to, film je to poctivý a slušně zahraný, dá se ocenit i herecké obsazení, kdy taková Marcia Gay Harden si konečně mohla vyzkoušet pozici milující manželky a nikoliv bezohledné mrchy, ale při nejlepší vůli je stopáž přetažená a film jako celek nudí, pokud ovšem nejste fanoušky Pollockovy výtvarné tvorby nebo Eda Harrise. U životopisných filmů opravdu platí, že je vaše spokojenost přímo úměrná vašemu vztahu k postavě, o které film pojednává. Osobně mám radši životopisné filmy, které představí určitou historickou epochu a svého hrdinu zasadí do určité společnosti, než ty, které líčí rozervané umělcovo nitro. Přitažlivých pro mě bylo jen několik scén, které zobrazovaly proces Pollockovy tvorby. Celkový dojem: 45 %. (19.11.2010)

Cesty ke snímku jsou někdy nevyzpytatelné a hodně spletité. Když jsem nedavno navštívil bratra a uviděl u něho na notebooku tapetu, tak na má slova, o co, že se jedná ( tipoval jsem to na nějakou fotku struktury z mikrosondy ) odpověděl slovy.....to je Levandulová mlha Paula Jacksona Pollocka. Na mou otázku: kdo, že to je ( byl ) Pollock se pořádně nadechl, aby se následně obšírně rozhovořil a zakončil to větou, že je to jeho nejoblíbenější malíř. Na mou další otázku, co ihned následovala.....PROČ? odpověděl větou, že má podobný " bordel " v hlavě jako dotyčný. Po shlédnutí tohoto snímku, začínám mít o bratra velkou starost. Naštěstí mě ujistil, že to bylo hodně nadneseně vyřčeno, tak zůstávám ( prozatím ) klidný :o) Co se snímku samotného týče,netroufám si rozhodně tvrdit, že mám Pollockův životopis podrobně nastudovaný, tím pádem se pouštět do srovnávání se skutečností ( ikdyž jsem se s jeho nelehkým životem alespoň částečně před shlédnutím snímku obeznámil, za odborníka na jeho život (tvorbu) se rozhodně nepovažuji ), přesto musím konstatovat, že herecký výkon Eda Harrise mi jednoduše vyrazil dech. Takovýto procítěný výkon se rozhodně každý den nevidí. Je vidět, s jakým obrovským zanícením a troufám si tvrdit i láskou k této látce přistupoval. Na výsledné podobě se to promítlo v tom nejpozitivnějším slova smyslu. Mám silný pocit, že s výslednou podobou by byl spokojený i samotný Jackson Pollock. Jsem pevně přesvědčen, že věty: Já nejsem šašek, TY jsi šašek by se Ed nemusel obávat. Za zmínku určitě stojí i naprosto přesvědčivý výkon Marcii Gay Harden. Přesně pro takovéto snímky miluji FILM. Pomalé tempo vyprávění ( kdy je především co vyprávět), citlivá kamera, ničím nevyrušující ( naopak zážitek umocňující) hudební doprovod Jeffa Beala a jako třešínka na dortu ( již mnohokrát zmiňovaný ) naprosto přesvědčivý Ed Harris. Za normálních okolností bych (možná) uvažoval nad silným 4* hodnocením, ale s přihlédnutím k faktu, že opravdu kvalitních životopisných snímků je jako šafránu, neváhám ani vteřinu....5*! p.s. jdu se okamžitě poohlédnout po knižní předloze: http://artbooks.suite101.com/article.cfm/a-review-of-steven-naifehs-jackson-pollock-an-american-saga (11.08.2010)

Formálně precizní a obsahově bohatý portrét výjimečné osobnosti se všemi svými démony, žádný zidealizovaný kalkul Rona Howarda roztahující půlky oscarové porotě. Snímek všem, kteří nechodili do školy, polopoticky uvařil, nakrájel a předžvýkal genialitu Pollockova díla a spláchl jí oroseným půllitrem komplexní biografie od mladistvého neúspěchu po žoviální smrt. Ed Harris se chopil hned několika otěží a odvedl fenomenální práci, tleskám. (19.11.2012)

Z filmu je cítit především jedno - Ed Harris je (stejně jako já) velkým obdivovatelem díla Jacksona Pollocka. A je to jeho film. Už samotný fakt, že se zhostil hlavní role, režie i produkce mluví za vše. Jaký je tedy Ed Harris jako herec? Fascinující. Je až neuvěřitelné, jak dokáže i ty nejtitěrnější zlomky nálad a pocitů vyjádřit jen lehkými, na první pohled nic neříkajícími gesty. Jako režisér je ale Ed Harris spíše nemotorný. Hlavně co se děje týká. Jednotlivé scény, při kterých Pollock (respektive Harris) jen maluje, jsou bravurní a mají dokonalou rytmiku a dynamku střihu, která bouřlivost vzniku jednotlivých Pollockových obrazů ještě více umocňuje. Mimo tyto scény ale Ed Harris tápe a místy skáče od jednoho tématu ke druhému, aniž by vše opodstatnil nebo alespoň dovysvětlil. Snaží se říct příliš mnoho, ale ve výsledku sdělí naopak příliš málo. Jako producent je Ed Harris naivní a zaslepený, neboť tento film rozhodně nemůže pomýšlet na velké divácké ohlasy. Ale spíše se pletu, neboť mám pocit, že o to rozhodně Harrisovi nešlo. Zvěčnil Jacksona Pollocka pro filmovém plátně, a to už mu nikdo nikdy nevezme. [září 2006] (29.09.2006)