Režie:
Jean EpsteinKamera:
Georges LucasObsahy(1)
Klasická povídka z pera E.A. Poea přepracovaná známým Luisem Buñuelem. Na ponuré sídlo sira Rodericka Ushera a jeho nemocné ženy Madeline přijíždí na návštěvu přítel Alan. Již jeho příjezd provázejí podivné řeči místních a během pobytu zde se zvláštní dojmy ještě prohloubí. Sám sir Roderick po večerech maluje portrét své ženy, ovšem čím blíže je obraz dokončení, tím jeho žena více chřadne - vše vrcholí její smrtí. Usher se odmítá smířit s touto ztrátou a cítí, že něco je v nepořádku... (SharpChick)
(více)Recenze (29)
Po chvíli mučivého váhání jsem se rozhodl, že se mi tento podivný surrealistický horor líbil. A to i navzdory hudbě, kterou jsem měl tu smůlu, že jsem v té "své" verzi slyšel (melodie jak z Princezny ze mlejna se střídaly z flétnovými pokusy o hudbu od peruánských indiánů). Ve filmu bylo všechno, co mám na starých hororech tak rád - ponuré tajuplné sídlo, poeovská bezútěšná podzimní atmosféra, záhady a tajemství, šílený majitel panství Roderick Usher - i něco navíc (nádherně surreálná scéna pohřbu), takže bych si neměl stěžovat, ale stejně mi to nějak nesedělo, škoda přeškoda. Jako jednotlivé výjevy a obrazy uchvacující, jako soudržný film už podstatně méně. A to jsem vždycky myslel, že mám pro surrealismus slabost - ale asi jen v literatuře. ()
Moje další zkušenost s němým filmem. Tenhle kousek bych asi hororem nenazval, ale je fakt, že atmosféru to má s patřičným hudebním doprovodem opravdu slušnou. Jiné verze jsem zatím neviděl. Touhle jsem začal a určitě dám minimálně ještě tu z roku 1960. Takže já se nebál, ale v kontextu doby to lidé asi vnímali jinak.60% ()
Mezi Epsteinem nejobdivovanější vlastnosti filmu patřil animismus. Adaptace dvou Poeových povídek (Zánik domu Usherů a Medailon) oživuje neživé na rovině formy i obsahu. Zpět z říše mrtvých je žalem přivolaná milovaná bytost, statické objekty rozhýbává rytmická montáž. Oproti Trojdílnému zrcadlu je rytmus výrazně pomalejší, ale také jednotnější – namísto multiperspektivy se subjektivizace vnímání z větší části omezuje na Rodericka Ushera (nezapomenutelně posedlý výraz Jeana Debucourta), o jehož duševním roz(po)ložení nás informují objekty doplňující mistrně komponované záběry. Smutek zásluhou pozvolného tempa převládá nad strachem, ale přenášení rakve jsem okamžitě zařadil do osobního registru nejpůsobivějších hororových scén. 75% ()
Viděl jsem to s živým klavirním doprovodem Filipa Topola a navíc zrychleně puštěné, takže Epsteinova snaha zobrazit v pomalých záběrech pocity člověka, zachycené v detailech tváře, mi proto unikala. Přesto - scéna pohřívání je vizuálně velmi zdařilá, potěší různé trikové sekvence i efektní hrátky s listím apod. Ale musím se přiznat, že jsem se u takovéto klasiky nudil. Asi nemám ten správný vztah ke starým filmům. ()
Posedlost malováním. 24. 8. 2013 na litoměřickém filmovém festivalu v hospodě U letního kina od 18 hodin premiéra doprovodné improvizační hudby na pomezí noiseu a freejazzu Jana Grunta (Malé dechové cvičení - http://www.youtube.com/watch?v=ZgmnIxbIx6c, Tři tenoři a kontrabas - http://www.youtube.com/watch?v=-KsLee93hHk) na saxofon a Vojtěch Petržilka (Flower Cover - http://www.youtube.com/watch?v=Eyg6go837cI) s tereminem. ()
Galerie (24)
Photo © Potemkine / Films Jean Epstein
Zajímavosti (2)
- Pomocným režisérem byl později známý tvůrce Luis Bunuel. (T081)
- V tomto filmu byl použit první zpomalený pohyb. (Pavlínka9)
Reklama