Max Havelaar of de koffieveilingen der Nederlandsche handelsmaatschappij
Režie:
Fons RademakersScénář:
Gerard SoetemanKamera:
Jan de BontHrají:
Peter Faber, Rutger Hauer, Adrian Brine, Dolf de Vries, Hugo Koolschijn, Joop Admiraal, Maruli Sitompul, Eric van der Donk, Krijn ter Braak, Rima Melati (více)Obsahy(1)
Hlavní hrdinou tříhodinového historicko-dobrodružného dramatu je mladý nizozemský důstojník Max Havelaar (Peter Faber), který nastoupí na funkci zástupce rezidenta v indonéském Lebaku po náhlé tragické smrti svého předchůdce. Max je idealisticky přesvědčen, že dokáže pozvednout sociálně kulturní úroveň této země a začne také bojovat za práva utlačovaných a zneužívaných otroků. Postupně však naráží na trpká poznání, u nichž nejedna iluze vezme za své... (Willy Kufalt)
(více)Recenze (14)
Tak nakonec jsem se tedy pustil i do posledního nejdelšího filmu který je v diskuzi VRK součástí hereckého speciálu s Peterem Faberem. Snímek Max Havelaar mě neodrazoval ani tak svým námětem jako svojí stopáží. Filmy s podobnou stopáží nevyhledávám ba naopak se jim spíše vyhýbám. Málokdy film totiž dokáže udržet divákovu pozornost po celou dobu trvání aniž by nepřišly nějaký slabší pasáže či hluchý místa. Tomuhle snímku se to ale kupodivu podařilo. Peter Faber zde podává skvělý herecký výkon v roli bojovníka za bezpráví druhých. Ikdyž se rozhodl dát do možná předem prohraného boje. Ač jsem to nečekal a šel do tohoto historického dramatu s jistými obavami tak nakonec mi Max Havelaar poskytl nečekaný a skutečně kvalitní filmový zážitek. Silné 4hvězdy. ()
„Navštívil jsem chudou Jávu, coby spasitel, leč... rolníci furt žerou trávu, je to na pytel.“ 100 dní v Palermu, oprava, v Lebaku. Jaký je Max Havelaar? Zodpovědný a reprezentativní úředník s drobnou oční vadou, pošilhává po úřadu guvernéra. Též ovšem utopista a snílek, se srdcem lidumila a utkvělou představou, že koloniální lisování šťávy z domorodců, bohužel již vymačkaných jak citron chamtivými regenty, lze provádět humánně a čestně. OKÉNKO DO HLAVY Havelaara: [][] „Nikdo se už nemusí vrchnosti bát, všechny ochráním!“ [] „Zaplatím regentům ze svého a oni nebudou okrádat rolníky.“ [] „Mám radost z toho, jak je váš kraj zbídačený, aspoň mě čeká hodně práce.“ [] „Nechápu, proč byl můj předchůdce ze své práce tak otrávený.“ [][] Ze Sloteringova zápisníku: Neblbnout nevolníkům hlavu řečmi o spravedlnosti. Nechcat proti větru. A pokud ano, tak na večeři u regenta si nedávat nášup! Tři hvězdy pro charismatického Petera Faberu. Čtvrtou statečnému buvolovi Pantangovi za to jak (zřejmě inspirován Sandokanem) rozpáral tygra od čenichu až po ocas! ()
Výpravná odysea nizozemského Dona Quijota 19. století po vzdálené zemi nezaslíbené. Osvětové ideály, budování nového rodinného i spoločenské života a hrdinství Maxe Havelaara nacházejí vývoj mimo jiné v trpkém střetu se zkorumpovaným politickým systémem. Kdo se touto odyseou statečného Holanďana uprostřed indiánských domorodců prodívá přes tu délku až do samotného konce, bude odměnem ještě větší deziluzí, ale snad také velkým a silným filmovým zážitkem. Doprovázet vás u něj bude duchaplný příběh o lidských hodnotách, řada krásně nasnímaných scén v cizokrajní přírodě, atraktivní dobrodružné scény (boj býka s tygrem, záchranná akce na lodi, jízdy na koních, souboje s mečem, zabíjení jedovatých hadů...) a podmanivý výkon charismatického Petera Fabera. A naštěstí jen minimum případně hluchých míst. [95%] ()
Indonézia. Ostrov Jáva, provincia Lebak. Rok 1855. • Titulnú postavu v podobe Maxa Havelaara, vietor vskutku odvial až kamsi do juhovýchodnej časti Ázie, aby povedzme práve na tomto exotickom mieste, následne pozdvihol životnú úroveň pôvodného, ale teda najmä i mimoriadne vykorisťovaného obyvateľstva, čo určite nebude mať tento veľký idealista, zvlášť jednoduché. Ďalej už len ako: "Blúdny Holanďan," sa totižto púšťal, ako nový zástupca rezidenta [niečo na spôsob: diplomata], do ozaj neľahkého boja nielen v zmysle opätovného nastolenia ochrany miestnej populácie, t.j. poskytnutie základných ľudských práv, ale zároveň si rovnako tiež trúfal aj do miestneho, a k tomu azda i slizkého a skorumpovaného regenta [správcu] Adhipattiho, ktorý sa zase pre zmenu javil byť ešte oveľa „ťažším orieškom,” než sa vôbec spočiatku pripúšťalo; danú vec by som nakoniec podčiarkol asi tak, že toto územie spadalo pod Holandskú východnú Indiu, čo bol názov kolónie zriadenej holandskou Východoindickou spoločnosťou na území dnešnej Indonézie, ktorá sa behom 19. storočia stala holandskou kráľovskou kolóniou; skrátka, kde sa pozrieš, odtiaľ postupne vyvierali iba samé problémy → dosť už hádam bolo i úvodnej dejovej expozície, a tak radšej konečne prejdem k nasledovnému predstavovaniu aktuálnych dojmov, ktoré sú hodne nadštandardne vysoké: V prvom rade som postrehol nevídanú a neslýchanú "s-e-b-a-r-e-f-l-e-x-i-u," s ktorou domáci tvorca v podaní Fonsa Rademakersa, veľmi zručne pracoval, a to až konkrétne po záverečné titulky, čo je mimochodom, na 2 hodiny & 40 minút ← naprosto bravúrny výsledok! A to sa musím priznať, že som sa predsa trocha obával i takejto "astronomickej dĺžky," no našťastie sa moje obavy pomerne dosť rýchlo rozplynuli, nakoľko ústredný protagonista [Peter Faber] vkladal do svojej roly absolútne maximum, čiže inými slovami podtrhnuté, že jeho herecký prejav, bol alfou a omegou naprieč týmto celistvým dianím, plným krkolomných situácii, alebo strihová skladba, kompozícia obrazu, a ponúkajúce sa autentické repliky z úst príslušných postáv, priam harmonizovali s dotyčným príbehom, ale nie v takom pomere, aký máte asi teraz na mysli; totiž tieto technické zložky boli tak kvalitatívne vyvážené, že nadchádzajúci, surovejší charakter prichádzajúcich udalostí, so mnou toľkokrát len tak otriasol, tak bolo toto spracovanie vierohodne ukotvené. • A na záver zopár slov z tvorivej dielne Paula Verhoevena, odkiaľ v podstate pochádzali nielen kameraman [de Bont] a scenárista [Soeteman], ale súčasne aj tentohľa drzý a svetlovlasý predstaviteľ [Hauer], ktorý sa v danej veci, koľkokrát na krátky okamih len objavil, aby vzápätí znovu zmizol, a pritom takýmto spôsobom sa to opakovalo viackrát, čo prinajmenšom pôsobilo akosi zvláštne... ()
Román Max Havelaar (1860) o zvěrstvech nizozemské koloniální nadvlády v Indonésii patří mezi klenoty nizozemské literatury. Otrokářství, korupce, vraždění... Filmová adaptace za mě má spoustu kladů i bolístek. Je krásně a poutavě nasnímaná a v hlavní roli exceluje Peter Faber. I když vykreslení jeho postavy jako naprostého Mirka Dušína, co by se raději utopil v moři, než aby umřel pejsek, je poněkud přitažená za vlasy. Děj se táhne, je předvídatelný, střípky ze života jsou banální, opakují se a postavy jsou dost neživotné a černobílé. A především dětští herci byli strašně toporní. Historické filmy nemusím a Max mě dlouho fakt nebavil. S blížícím se závěrem ale začíná být příběh tíživý a pomalu si mě získával. Na svou dobu to byl extrémně ambiciózní a drahý velkofilm, ale přijde mi, že se na něm dost podepsal zub času. Román je mnohovrstevnatý a adaptace zpracovává jen jediný aspekt a zbytek jen velmi lehce naznačuje. Režírovat to Verhoeven, tak by to určitě dopadlo lépe. ()
V rámci VRK jsem si nechával tento historický film až na závěr hlavně díky jeho smrtící stopáži. Podobně dlouhé filmy jsou mnohdy ubíjející, nicméně opak se stal pravdou. V rámci hereckého speciálu Petera Fabera byl ve skutečnosti tím nejlepším z trojice nabídnutých kousků. Nejen díky exotickému prostředí kde se natáčelo, ale i svým příběhem. Lidské vykořisťování mocných a bohatých na úkor chudých a obyčejných lidí není nic nového – děje se to dodnes, každopádně dá se tu narazit na spoustu až mrazivých momentů – lidská krutost a nadřazenost nezná mezí, stejně jako chamtivost a mnozí jsou ochotní jít za svým přes kupu mrtvol. Najdou se tací jako hlavní hrdina, kteří se snaží o spravedlnost, ale jen málokterý skutečně uspěje. Max Havelaar mě zaujal nejen svým přístupem a dobrotou, ale i jistou formou „bláznovství“ (záchrana štěněte z moře před utonutím i žraloky), pokus postavit se despotickému regentovi a jeho pohůnkům – přestože byl obklopený samými nepřáteli i zrádci ve svých spojeneckých řadách…Potěšila i vedlejší role mého oblíbence Rutgera Hauera. Ono celkově jsem s hereckými výkony většiny zúčastněných problém neměl. V tomto případě jde o nadprůměrnou záležitost. ()
Držela jsem Maxovi všechny prsty, v tom boji s větrnými mlýny, moc jsem si přála, ať se mu podaří domorodcům alespoň trochu pomoct. Obdivovala jsem jeho sílu, odhodlání a dobrou vůli a zároveň byla hodně zaujata indonéskými exotickými lokacemi, možností nahlédnout do způsobu života místních lidí v dobách kolonialismu, i do života bílých správců. ()
Peter Faber se mi jako Max Havelaar moc líbil, tahle role mu úžasně sedla.. Ono se jedná o zdařilé a působivé historické drama z období, kdy Nizozemci ovládali (kolonizovali) Indonésii, v tomto případě ostrov Jáva.. Ač je to krásné pokoukání v nádherných lokalitách, mě z toho příběhu vytrvale mrazilo v zádech, když bohatí a vlivní krutě vysávají chudé a bezmocné, kroutí se mi útroby, trpím.. ()
Jasně a výstižně podaný popis fungování koloniální mašinérie sestávající z dvojroměrného vykořisťování rolníků, jak samotnými kolonizátory tak místní oligarchií, která tu funguje jako legitimní mafie. Do toho se (jak tomu občas bývá) zapletl humanista (utopický, to je jejich poznávací znamení) Max Havelaar, který se snaží o naivní dohodu nejprve s místní regenty, a když po delší době poznává jejich proradnost, s nizozemskou správou, aniž si je schopen uvědomit, jak jsou karty rozdány a kdo je rozdává a pochopit, že ta jeho je sice vysoká, ale funguje jen spolu s ostatními kartami, samotná má velmi nízkou hodnotu. Pokud se někomu nechce hledat ve Wikupedii: Po roce 1830 byla na Jávě zavedena přísná politika označovaná jako cultuurstelsel (nucená kultivace exportních plodin), podle které musela být určitá část zemědělské produkce vyvezena a která vynesla Nizozemcům i jejich indonéským spojencům velké bohatství. Tento systém byl zrušen během liberálnějších let roku 1870. V době, kterou líčí tento film, přispívala Java do nizozemského státního rozpočtu ca. 50 miliiony guldeny. Pak neobdivujme dnešní krásy nizozemských měst a luxus, kterým oplývají! To byla Wikipedie, a co tomu říká před sto od těchto událostí Voltaire: Když pracujete v cukrovarech a kolo nám utrhne prst, uříznou nám celou ruku; když chceme utéct, uříznou nám nohu. Mně se staly oba případy. Za tuto cenu jíte v Evropě cukr. ... Holandští fetiši, kteří mě obrátili na svou víru, mi každou neděli říkají, že všichni jsme děti Adamovy, ať jsme bílí nebo černí. Já se v rodokmenech nevyznám, ale jestli mluví pravdu, jsme všichni příbuzní. A pak jistě uznáte, že se s příbuznými nemůže zacházet hůř." (Candide, překl. Radovan Krátký) ()
Co som si pozeral imdb, ani zdaleka to nie je najlepsi Rademakerov film. Don Kichot, 19 storocia putovanie od neviemkam do neviemkam. Skoda dialogov, ani kulisy neboli bohvieco : 64 % ()
Nizozemský historický velkofilm podle (nejspíš) slavné předlohy o fiktivní velké osobnosti, která se zasadila za práva indonéských domorodců. Výsledkem je dílo, které má pečlivě vystavěnou klasickou strukturu, dostatečný exotický ráz, snaží se mít minimum scén "navíc" a samo o sobě rozhodně není špatné. Jenže když už má skoro tři hodiny, čekal bych jeho rozsah mnohem hlubší. Takhle svoji stopáž tráví vršením událostí, které sice jsou působivé a podnětné, ale chybí jim hlubší společensko-historický kontext a hlavně komplexnější postavy. Všichni tu jsou poněkud plošší - Max je naivní, ale přesto odvážný a hrdinský, regent zase záporák bez motivací... a kde každá postava začne, tam její charakter skončí; až teda na poslední scénu s Maxem, kdy je vidět, že ho ta zkušenost přece jen ovlivnila. Samozřejmě nemůžu srovnávat s předlohou, kterou jsem donedávna ani neznal a nikdy nečetl, ale tak rozsáhlý narativ by si zasloužil šetrnější a detailnější vhled do svého světa. Je škoda, že tam není, jelikož díky tomu mě až na pár scén nechal celý film poněkud chladným. Možná je to i tím, že to není úplně "můj" žánr (to by to musel režírovat Herzog, který by tomu dodal vše chybějící), ale i když vnímám veškeré klady a beru i celou promyšlenou výstavbu, subjektivně nedokážu říct, že by to byl až takový zážitek. Zároveň ale vnímám přesah v podobě nemožnosti jedince změnit globální situaci, i když má onen jedinec vysoké postavení. Tam je naopak celý film velice přesný a krutě pravdivý. Problém je, že ačkoli se mi v téhle rovině velice líbí, v té druhé už zas tolik ne. A ta druhá mi přijde dominantnějsí. Takže mé (ne)oblíbené lavírování mezi silnými třemi a slabými čtyřmi rozhodla až úplně poslední scéna z kostela, kdy mi ta kritika přišla zbytečně navíc (na začátku to zobrazení povrchnosti stačilo) a spíš jako píchání do něčeho pro celek naprosto zbytečného. Silné 3* ()
Když jsem v Amsterdamu na mostě přes gracht Singel narazila na netradiční sochu s ještě netradičnějším nápisem Multatuli, vyfotila jsem si ji a říkala jsem si „doma se musím podívat, kdo to je“. Samozřejmě jsem si to za celých 8 let nezjistila, o to bylo větší moje překvapení, že autorem knižní předlohy filmu zařazeného do Virtuálního retro kina je Eduard Douwes Dekker, píšící právě pod pseudonymem Multatuli, který pracoval jako úředník v Nizozemské východní Indii a zažil zde nejen okouzlení dalekými končinami (ve filmu pěkně znázorněnými), ale především trpké rozčarování nad místními poměry, kdy je obyvatelstvo sužováno nizozemskými uzurpátory, ale i zdejšími správci. V úvodní scéně potkáváme Maxe Havelaara roku 1860 v Amsterdamu, působí snad i jako alter ego pana spisovatele, který se snaží o vydání svých esejů u spolužáka zbohatnuvšího obchodem kávou. Před více než 4 roky se Max jako nový zástupce rezidenta (jeho předchůdce byl otráven!) plaví se ženou a synkem do Lebaku. Je plný ideálů a odvahy, nedělí lidi na my a oni, chce vykonávat svou funkci ku prospěchu země, a tím i svého království. V důležitém proslovu k místním autoritám, se zamýšlí, proč je tato část Jávy tak chudá a utíká z ní obyvatelstvo, přitom je zde tak úrodná půda – je rozhodnut, že nebude tolerovat nedbalost, vydírání a útlak. Jenže venkované žijící v teroru se ze strachu ze starého regenta a vojáků bojí svědčit. Max, kterého se snaží zkorumpovat i jinak ohrozit, nakonec neuspěje ani u vyšších instancí a prožívá těžkou deziluzi. To, že se mi pěkně poslouchala holandština, jsem zmínila zde, ale tentokrát mě dostala zvukomalebnost místního jazyka (nevím, zda to byla javánština) v podání vynikajícího Petera Fabera. Jelikož byl román označen jako nejvýznamnější nizozemské literární dílo, určitě si ho zapůjčím, když se mi Multatuli takto vrátil do života. ()
"Proč bych měl říkat pravdu? Stejně se nikdy nic nezmění." Druhá polovica 19. storočia, Holandsko veselo koristí v juhovýchodnej Ázii, pilný domajší indonézsky ľud trpí pod jarmom skorumpovaných lokálnych zemepánov za tichého súhlasu holandských úradov. Vtedy na miesto činu prichádza dobrá duša Max a pokúsi sa z Európy importovať aj niečo iné ako doteraz, konkrétne spravodlivosť, slušné pracovné podmienky a ľudské práva. Bohužiaľ predbehol históriu o zhruba storočie a jeho plávanie proti prúdu neprináša očakávané výsledky. Výpravný historický film, indonézske exteriéry, hojný komparz, kostýmy, zopár krvavých scén zvieracích aj ľudských, slušné herecké výkony v hlavných roliach a na záver zase o pár bodov väčšie znechutenie z ľudstva ako takého. Za štyri skonfiškované byvoly. (vďaka Willymu Kufaltovi za zaradenie do premietania) ()
Reklama