Cabiria
Obsahy(1)
Režisér Giovanni Pastrone zasadil příběh do doby punských válek (218-201 př. n.l.). Hlavní hrdinkou je malá dcera římského patricije Cabiria, kterou unesou kartaginští piráti a následně jí prodají na trhu s otroky. Začíná příběh plný napínavého dobrodružství... (contrastic)
Recenze (17)
Rozhodne veľkolepé, avšak mal som vážne problémy sa v tom vyznať. Priebežne som čítal popis deja na wikipedii a sledoval film, no napriek tomu som sa na to všetko akosi nedokázal sústrediť. Niektoré scény sú však skutočne podmanivé - napríklad scéna obetovania detí všemocnému Molochovi alebo slávna pyramídová scéna s rímskymi vojakmi. Hlavným problémom sa mi však javí - ako laickému divákovi, ktorý toho veľa o druhých púnskych vojnách nevie - značná neprehľadnosť. Griffith, ktorý sa filmom zjavne inšpiroval pri tvorbe Zrodenia národa, dodal svojmu výslednému filmu potrebnú dynamiku, ktorá podľa môjho názoru v Cabirii chýba, respektíve nie je správne dávkovaná. Vplyv na svetovú kinematografiu je v prípade Cabirie nepochybne veľký (a svoju pozornosť si táto snímka rozhodne zaslúži), ale to je pre mňa ako individualistického diváka 21. storočia trocha málo. ()
║Rozpočet $210,000║ ()
(Verze: 123 minut) Opíjet se vínem místo zachraňování, to by jim šlo…Ne, tak silák Maciste byl sympaťák a chápu jeho oblibu z tohoto filmu (která se pak přenesla do těch dalších). To jeho pán mi seděl méně, nejdřív zbaběle utekl, trochu si teda loknul mořské vody, no ale nakonec stejně slíznul všechnu smetanu i za „parťáka“. Ostatní postavy byly zcela nevýrazné s výjimkou čím dál víc patetické královny, která mě pořádně štvala. Jenže o postavách či kupodivu ne až tak triviálním příběhu film není, ten byl výrazný především výpravou, kulisami a kostýmy. Jenže kromě nich už toho s výjimkou pár zajímavějších momentů (řádění sopky, Archimédes a jeho zbraň, žebřík z vojáků) víc nenabídl a já se jinak docela nudil. Čekal jsem alespoň nějaké bitvy, když prý film inspiroval Griffitha k natočení Intolerance (a tam bylo bojování zpracováno kvalitně), jenže na první pořádnou válečnou vřavu (nepočítám-li trochu ohně na lodích a pak v táboře) si člověk musel počkat cca hodinu a půl (!), a stejně to ještě k tomu nebyla nějaká velká sláva, a třeba profláklý Hannibal se sice ve snímku objevil, ale ani se nezúčastnil přímého konfliktu. A konec mi přišel useknutý (tedy domnívám se, možná naivně, že v delších verzích není jiný), když už jsem ty „peripetie“ s prakticky unesenou holčičkou prožíval 2 hodiny, čekal bych především to „hlavní“ setkání (za předpokladu, že si doma Etna nevybuchla znovu a tvůrci mě na to v mezititulcích zapomněli upozornit). Celkově to tak vidím pouze na lepší průměr. ()
Klíčový film pro příští rozvoj historických spektáklů v Evropě i v Americe. Zatímco doma přežil zejména Maciste jako protagonista celé série vlastních filmů, Hollywood se vydal vlastní cestou. V letech 1915 - 1927 se Maciste objevoval v takových filmech jako Maciste contro la morte nebo Maciste innamorato, v letech 1960 - 1965 byla jeho éra znovu obnovena díky slávě sword-and-sandal a ani tedy to nebylo naposledy, kdy se Maciste vrátil na plátna kin, zatím poslední produkce s tímto neohroženým hrdinou nacházíme v roce 1973. Díky edici Kina je dnes možné Cabirii vnímat jako skutečně moderní film s opuletní a zajímavou výpravou, dobrými hereckými výkony a zároveň s přitažlivostí děje navzdory téměř stoleté propasti. A navíc Francesca Bertini je sexy děvče, se kterou je příjemné projít si její dějovou linií. Ta hladila gepardy jako nikdo jiný. ()
Míľnik rozsiahleho historického kostýmového filmu. Za to si, spolu s pateticko - básnivými D´Annunziovými titulkami, nejakú hviezdičku zaslúži. Otázne je koľko si ich zaslúži a za čo. Talianske sicílsko-africké nemé filmové dobrodružstvo na pozadí príbehu stratenej a neskôr do otroctva predanej dievčiny Cabirie ukazuje pomerne podrobne, a zároveň naivne romantizujúco zjednodušene, dobové pozadie (do deja sú zhusta zasadené reálne historické súvislosti, scény aj postavy: Aristoteles, Hannibal a pod.). Historickej linke dominuje najmä jej veľkoleposť. Trikmi, výpravou, štatistami. Hoci film obsahuje i niekoľko pozoruhodných záberov, inšpirujúcich režisérskych nasledovníkov, ostáva "Cabiria alias Boj o svetovládu" hlavne etalónom a predvojom pre celú odnož výpravnej, romantizujúco - historicko-dobrodružnej kinametografie, vrátane filmov, kde sú do hlavných úloh obsadené meče a sandále. Lineárny dej, exotika, premaľovaní černosi a obdiv starovekým hrdinským legendám. Nasledovníci ho tiež nejako extra netromfli. V ich prípade ide zväčša o síce komerčne úspešné, ale zároveň často ešte hlúpejšie, nudnejšie a zdĺhavejšie filmy. ()
Nejznámější a nejdražší film italské historické školy,Cabiria,vypráví o životě jedné dívky během 2.punské války.Filmu vévodí velkolepé ,monumentální stavby,davové scény s mnoha stovkami komparzisty.Film obsahuje některé scény,ve kterých jsou ukazovány výjevy,jež se podle legend během 2.punské války odehrály.Na svou dobu má film neuvěřitelně pohyblivou kameru,poprvé ve filmu tady režisér použil kameru připevněnou na vozík,se kterou pak popojížděl.Ve filmu se objevila jedna z prvních filmových hvězd vůbec,Francesca Bertini,mě osobně byl ale sympatičtější Bartolomeo Pagano,jako otrok Maciste.Titulky k filmu,napsané Gabrielem d'Annunziem,byly sice podle mého názoru příliš okázalé,třeba jméno hlavní hrdinky Cabiria znamená "Zrozená z ohně".I tak tento film měl z velké části průkopnickou úlohu a posunul možnosti filmu zase o něco dál,a proto nemůžu jinak než *****. ()
Velkolepé, monumentální, impozantní... Boj o světovládu je jeden z úplně prvních velkofilmů, se všemi vlastnostmi náležejícími onomu označení. Trochu patetické, nabubřelé, přesto epicky rozmáchlé a fascinující svou výpravností. Pastroneho dílo přináší nové dosud nevyužité postupy a své době připravil jistě neobvyklý zážitek, jehož rozměry si dnes v době Pánů prstenů a jiných veleděl můžeme jen domýšlet. Více než devadesátiletá propast mezi námi a premiérou tohoto snímku je totiž, ať se snažíme sebevíc, nepřekonatelná a doba digitalizace, doba jedniček a nul se už dívá jinou optikou než současníci Pastroneho či Griffithe. Přes veškerou bohatost však tento film nepovažuju za nějaký vrchol němé éry - snad proto, že mě nezasáhl tak jako Intolerance (pokud jde o výpravné kolosy) nebo Utrpení Panny Orleánské či Häxan (pokud jde o komornější díla). To je důvod, proč nedávám plné hodnocení. Přesto si ho cením jako jeden z dílčích kroků v dějinách kinematografie, jenž nelze v žádném případě přehlédnout nebo podcenit. ()
Jestli mě na němých filmech něco dokáže iritovat, tak jsou to sáhodlouhé mezititulky popisující "co se zrovna děje na plátně". Tady jim ovšem nelze upřít jisté poetično a od zhruba druhé třetiny filmu nabudou i na střídmosti a výsledně přidají filmu na svižnosti. "Cabiria" mě nadchla. Nejen svou epičností, ale i komplexností dvouhodinového díla, kdy je u filmů z téhle doby každá přidaná minuta otázkou přínosu a únosnosti. Film se zcela vymyká standartní produkci první poloviny desátých let minulého století. Inovativní pohyblivá kamera mě tady dostávala permanentně do kolen. Když srovnám "Cabirii" s o tři roky starším monotónně lineárně statickým "L'inferno", nemůže mi uniknout podobné srovnání s "Desatero přikázání" (1956) a "Ben Hurem" (1959). Taky je dělí pouhé tři roky, ale jsou oba z úplně jiného filmového světa. ()
Italský film patří mezi vůbec první celovečerní filmy s vyspělou narací. V roce vzniku filmu 1914 v Itálii historický žánr vrcholí. Ve filmu je hodně nákladných kulis a prostředí se často střídají. ()
I když je to dlouhé, některé scény rozměrem svých dekorací stále udivují, akce je docela zábavná (římské překonávání hradeb by ve filmu slavilo úspěch i dnes!) a hlavně je to v některých momentech stále vtipné - někdy sice nechtěně, ale párkrát zcela uvědomělě. V tomto ohledu mi jako jedna z nejlepších scén přišla ta se zajetím ve vinném sklípku. Silák Maciste se svým římským pánem tu skvěle předvádějí jednu z prvních variací na "buddy movie", a svým přátelstvím a zábavností tak trochu zastiňují samotnou Cabirii. ()
Cabiria byla bomba, velkofilm v každém ohledu, nákladné kulisy, velké množství komparsistů, hora patosu a vznosné mezititulky, lásku, válku, zradu, přátelství. Jen si nejsem 100% jistá, jestli to, co považuji za konec, byl opravdu konec, neb podezřívám, že na youtube jedna čast chybí. ()
Technická stránka diela je naozaj na svoju dobu spektakulárna. Mohutná výprava a vydarené trikové zábery. Aj herecké výkony sú poplatné svojej dobe. Milo naivnučké ´´okázalé´´ herectvo, kde sa herci skôr pitvoria ako seriózne tvária. Horšie je to už po obsahovej stránke. Režisér akoby sa nevedel rozhodnúť ako s príbehom naložiť a skončilo to ako preplácaná hra. Mnohé dejové línie sa strácajú ( Hannibal ) a ten akože hlavný motív je len dejovým doplnkom a Cabiria je tak len o čosi málo viac ako vedľajšia úloha. Snímok by som tak viac nazval po Macistem, hlavným filmovým silákom, ale vlastne po každej obšírnejšie podanej postave, pretože ani jedna dejová línia resp. jej postava nieje vykreslená viac. Dielo si ale zaslúži všetky pocty, ktoré sa mu dostali, no hlavne po vizuálnej stránke a technickej réžii. ()
Videl som 127 min. verziu. Prvým dramatickým momentom je výbuch sopky Etny. Dnes by to samozrejme bolo natočené lepšie, no strach sa dal vyčítať aspoň z pohybov hercov. Príbehové zvraty príbeh má, ale vzhľadom na formu rozprávania si ich divák zvyknutý na rôzne triky, výpravy, hudbu a kamery nevie tak vychutnať, ako by si tvorcovia priali. Dramatickosť scén tak zlyháva. Chrám Molocha je pôsobivý. Herec v úlohe Malecistea robí aspoň trochu dôveryhodnú akciu. Napríklad taký skok z útesu pôsobí aj dnes odvážne a vtedy trikov veľa nebolo. Hannibalov prechod Álp zlyháva technicky. Niečo podobné kopcu a snehu tvorcovia zobrazili, no zvyšok je plátno kina alebo plagát. Hannibalov herec má fyzické a herecké atribúty vojvodcu, ale veľa si ho divák neužije. Vytvorenie rebríku zo štítov je zaujímavé, ale je to len filmové predvádzanie sa, lebo skutočný rebrík by bol v realite oveľa praktickejší, aj keď samozrejme, proti lianiu oleja a smoly z hradieb to môže byť dobrá obrana, len je to oproti rebríku dosť pomalé. Bol tu aj pokus o surrealizmus, ale ten kvalitný nájdeme asi najskôr len v Un chien andalou. Film zlyháva v epickosti scén, čo ponúka, vykreslení postáv, ktoré nedosahujú plnú hĺbku a poňatí udalostí, ktoré nestíha spracovať tak, aby ich divák plne pochopil. Púnske vojny majú určite na lepšie zobrazenie, ako tu. ()
Musím přiznat, byl jsem naprosto unešen. Pokud mě na filmech něco dokáže totálně nadchnout, je to taková ta imerze, která divákovi naznačí, že fikční svět existuje i nad rámec vyprávění (jako například u INTERSTELLAR, TENET, SOURCE CODE, IN TIME a dalších). I tady je vlastně ta ústřední příběhová linka (titulní Cabiria) tak trochu odsouvána do pozadí a divákovi je nabídnuto mnoho dalších drobností, které ten fikční svět krásně vykreslují a dodávají mu plastičnost - zde například nedokončená dějová linie s Archimedem (ačkoliv všichni samozřejmě víme, jak to s ním a Syrakusami dopadne). Zkrátka a dobře, filmy jako CABIRIA dokáží naprosto přesně zasáhnout mé slabé místo pro rozsáhlé fikční světy a proto nemohu hodnotit jinak než 5/5. ()
Vše důležité již bylo řečeno přede mnou a tak stručně: 1* za kostýmy 2* za kulisy 3* za kameru 4* za příběh 5* za epickou první a 3 epizodu. ()
Poměrně zdlouhavý historický epos sledující osud římské dívky jménem Cabiria, která se díky přírodnímu neštěstí dostane do Karthaga a má být ovětována Molochovi. Zachrání ji dva římští špehové a ukryjí ji k princezně, kde je objevena v dospělosti a má být znovu obětována. Ačkoliv film je nazván po této dívce, jedná se spíše o vedlejší postavu, stejně jako oba špehové, princezna a ostatní nejsou natolik důležití, jako vyobrazení jejich okolí, měst, davů, bojů apod. Je tu několik pěkných scén, jako obětování 100 dětí Molochovi nebo stavění lešení z římských vojáků, přesto jsem již z tohoto období viděla zajímavější filmy s lepším tempem. Patrně nejvíce filmu ubírají výkony ženských postav, které jsou plné patosu a lomení rukama. ()
Klobouk dolů. Tohle jsem tedy opravdu od filmu z roku 1914 nečekal. Kulisy impozantní. Výkony herců solidní, pouze minimální teatrálnost. Řada kousků, na které bych si rozhodně sám netroufl. Přistihl jsem se, jak se nefalšovaně o herce bojím. Zajímalo by mě, kolik bylo při natáčení zranění a úmrtí. Zajímavé metody zdolávání hradeb. Nabitý děj. Pasující hudba. Přiměřené množství vysvětlujících titulků. ()