Titus

Šílený – jedním slovem je vyjádřeno vše. Neskutečně dlouhý film vůbec nenudí, ale je něčím, co se jen tak nevidí. Násilný příběh Tita, velkého římského vojevůdce, který po nástupu nového císaře Saturnina zažívá jen bolest a chmury. Přijde o syny, jedinou dceru i o zbytek rozumu. Jediné, co ho pohání v před je pomsta. Vizuálně jistě zajímavý film, motorky i auta historicky zasazené do římského světa se také dají přežít, ale neskutečně zobrazené šílenství už přeci jen časem znechutí. Nakonec přijde i na scénu Hanibal kanibal a tím završí tuto zvláštní nabídku filmového umění. Musí se ale nechat, že děj filmu diváka vtáhne a nepustí až do samotného tragického konce. Hudba: Elliot Goldenthal (09.07.2010)

K dalším pětihvězdičkovým komentářům lze těžko něco dodávat, skutečně se v tomhle filmu podařilo přenést Shakespeara na plátno, aniž by příběh ztratil na aktuálnosti, nebo ta musela být doháněna umělými prvky moderní doby. Vizuální stránka filmu je naprosto podmanivá, stejně jako uspořádání scén. I scény, které bývají obvykle příliš patetické a neuvěřitelné (např. jak Titus zabije svou vlastní dceru) jsou hlavně díky skvělým hercům vynikající. Po pár letech musím dodat, že je velká škoda, že paní Taymor netočí filmy častěji. (01.11.2006)

Byť do divadla nechodím a nemám přehled o všemožných inscenacích, jsem skeptický k (post)modernímu pojetí klasik. Tady mi to ale vůbec nevadilo, má to styl. Titus Andronicus je pro mě víceméně neznámá tragédie, proto překvapí, jak kvrelačná je Shakespeare bestie. Co se honilo v hlavě tchyni, když se s manželkou vrátila z hospody a usedla vedle mě k posledním pár scénám, to snad raději ani nechci vědět. (1 195.) (05.08.2017)

Titus mě neustále udivuje precizní kombinací hudby, výpravy a skvělým obsazením. Nevěřila jsem vlastním očím, když jsem film viděla poprvé, tolik odporných lidských vlastností a krutosti dokázal Will nacpat do jedné hry.. Adaptace Shakespeara mám (až na pár výjímek) moc ráda a Titus rozhodně patří mezi ty nejzdařilejší.. (19.11.2008)

Těšila jsem se na historický film, ale prolínání minulosti s přítomností, to příliš nekonvenční pojetí, mne zkrátka neoslovilo. V tomto ztvárnění bych si z divadla jistě přinesla silný zážitek, ale ve filmu - chvíli jsem si říkala, zda jsou to římané, nebo nacisti? Chyba zřejmě nebyla v pojetí filmu, ale v tom, co jsem od něj čekala. Vnímala jsem to trochu jako podraz a příjemný zážitek se nekonal. (25.10.2010)