Rebel bez příčiny

Pozor, tento komentár môže obsahovať moralizovanie, pátos a iné usadeniny. Veľmi pekný film na tému, ktorá je síce závažná, ale spracovaním vyznieva ako slabšia. Tým nechcem povedať, že sa mi spracovanie nepáčilo, bolo skvelé a cením si ho aj preto, že teraz by sa to už málokto odvážil natočiť takto. Rebel Without a Cause má určite veľké čaro a jeho meno je James Dean. Hezoun, ktorého je samozrejme obrovská škoda a akých už Hollywood nepozná. Na váhe tomuto filmu pridáva aj fakt, že všetci traja hlavní predstavitelia zomreli viac či menej mladí. Poznali len mladosť, ale ich spoznal celý svet. R.I.P. (14.10.2012)

Téma rebelie, kterým se zabývá 31. ročník LFŠ v Uh. Hradišti, bylo odstartováno tímto dílem. Padesát let od svého vzniku však už Rebel bez příčiny hodně ztratil ze své působivosti, kterou spolehlivě zásoboval diváky, sedící v kině dvě generace přede mnou. Ti si rozhodně hrdinské postavení se mladého frajera v (dnes odporně kýčovité) červené nylonce proti partě ještě větších frajerů, rozhodně užili. Jenomže z pohledu dnešního diváka je scénář Stewarta Sterna silně naivní a bez špetky nápadu se tak děj stává odhadnutelný na dlouhé minuty dopředu a režisér Nicholas Ray zase nepředkládá nic jiného než suchou rozprávku, ve které navíc nechává herce občas silně přehrávat, Jamese Deana nevyjímaje. Toto hodnocení je navíc objektivní až po uplynutí první půlhodiny filmu, ve které mě nuda ukolébávala ke spaní. Takže jediné co opravdu nezestárlo, je výrok jednoho z dobových kritiků filmu, který film v nadsázce přejmenoval na „Příčinu bez rebela“, což skvěle vystihuje to, co by se dalo rozepsat na mnoho dalších řádků. (23.07.2005)

Úvodní scéna Rebela bez příčiny, kterou jsem jako jedinou z celého filmu ve svém dětství, někdy v deseti či jedenácti létech, v jednom tichém pátečním večeru, shlédl, mi vtělila na několik předlouhých roků neklid, z něhož se rodí vzlet i pád – a také cizota, cizinectví, jinakost, které – nyní již jako prošedlý jinoch – shledávám tím klíčovým tématem celého filmu. To, co jsem tehdy neviděl, je děsivé a oslnivé zároveň. Divadelní stylizace vícehlasí životních dramat na policejní stanici připomíná vlnu, která by se sama ráda zapřela a změnila se v šumějící vydechnutí, ale není jí přáno: musí zaplavit příkopy, louky a pole, kopce, vrchy a hory – a až to mlčení, které se rozezní nad hladinou, kterou nezbrázdí žádná archa, jí skutečně uleví. Nesděluje se v něm jen to, že rodiče nerozumějí svým dětem a děti svým rodičům, ani že děti hlouběji nahlížejí do hnusných příkopů, které určují (ne jen lemují) jejich životní cestu (než je přeskočí a vběhnou za ohrady mezi krávy anebo po čisté louce rovnou k lesu, lhostejno že k nízkému, a že se v něm poškrábou), ale, ale i zcela zřetelně zde zaznívá i to, že vedle rodiny pozbyla smyslu i smrt – ba i život! A v tom je tragédie: že se svět hodnotí jen podle kostýmů, že maska převážila osobnost, že velkorysost může být vnímána jako slabost, a že život může být jen – prohrou. Další minuty pak svědčí o touze, lásce, špíně, hladu, přesycenosti, prostě o všem, s čím se setká ten, kdo jezdí rychle, i ten, kdo dodržuje pravidla. Tepot Řádu však ani nezašumí: divadlo je všudypřítomné, maskuje se jím strach z odpovědnosti, z následků vlastního hraní, naplňuje dětinskost adolescence, kdy se život stává zpaměti recitovanou nemravnou básní. Promiskuita, násilí, drogy jsou chladnými gejzíry ohňostrojů, které slepým, ale vidoucím, ozařují jejich scestí. Podle zní jen fráze, které přehluší i lži, za něž by v tu chvíli byl leckdo i vděčen. James Dean je vtělená prostota: jeho postava roste, jedná a žije jako rostlina, která neví nic o změnách ročních období: choulí se i povstává, vadne i kvete. V té běli, do níž se celý film noří, se jeho rudá bunda rozvíjí jako svatá lež křídel. Není divu, že se tento snímek stal výzvou, lhostejno jak vyslyšenou, k cestě – k tomu žít přítomností – jako příroda i jako čas. Žel ty cesty, které jsou předurčeny k stoupání, nejednou rozryje čarodějný nůž… (07.10.2017)

Kdepak, zub času ani náhodou neobrousil ostří tohoto příběhu. Otevřel otázky, o kterých se do té doby nemluvilo. A nepotřeboval k tomu žádné připitomělé šablony z dnešní pásové výroby v továrně v Hollywoodu. Všichni herci do posledního podali tak výborné výkony, že ten dnešní plevel, který se vydává za herce v seriálových slátaninách, by jim měl postavit chrám a chodit je každý den uctívat. Sakra, kam se poděli všichni umělci, kteří dřív dělali film? Nic proti dělníkům, ale ti ať vyrábí stroje, ne filmy! (26.09.2011)

Podobne nadhodnotený film som dávno nevidel. Ani by mi tak nevadil časový sklz, ktorý prekonal, tu nešlo o efekty, ale o príbeh. Ten má niečo sledovať, zaujať, no tu neznamenal pre mňa takmer nič. Príbeh mi doslova trhal oči a uši. Dialógy ako zo stredoveku, naivita v top ten (dva dni po smrti priateľa vyzná smútiace dievča lásku inému; Platón si nevšimne, že mu vybrali z pištole závobník, ktorý sám robí 1/2 váhy atď). Čo bolo vlastne na filme rebelské?! To, že niekto súperí v jednej scéne o česť za to, že mu povedali zbabelec?! Možno v starovékých tradíciách. Alebo že sa opije? Veď je to smiešne. Jediné, čo som si z neho odniesol bolo to, že som zistil, že James Dean sa bohovo podobá na Jamesa Franca a že slovenský dabing v mojich očiach znova klesol. 45%. (29.07.2007)