Obyčejní hrdinové

"Máme svobodu. – A to je právě ten problém." Zdá se, že pro člověka je problémem absence svobody, přebytek svobody i samotná přítomnost svobody i pouhé myšlenky na ni, a to proto, že se svobodou je vždy spojen pocit ztráty neuskutečněných možností. ___ Zase je tu zavádějící název filmu z rozhodnutí distributora, jenž zaměnil imaginární hrdiny za obyčejné. Ale dejme tomu, že je to film o obyčejné americké středostavovské rodině. V čem vlastně spočívá hrdinství takzvané obyčejnosti, čímž se zřejmě myslí středněstatistický člověk nebo rodina a pravidelný průběh jejich života? Jak se zdá, v jejich schopnosti udržovat to zdání středněstatistického a rozměřeného života ve světě, který se je stále snaží vykolejit směrem k propasti, a navzdory přírodnímu základu člověka, jenž není stavěný na usedlý poklidný život. Otázka zní, zda je to hrdinství nebo zkrocení. A jakou si dávají radu do života tito obyčejní hrdinové, již žádnými hrdiny nejsou? Tajemství podle nich spočívá v tom, najit si něco, co má člověk rád, a doufat, že mu to vydrží celý život. Nakonec se ukazuje, že žádný člověk, ani žádná rodina není obyčejná. I u té nejprůměrnější duši či rodiny se vždy najde aspoň pár utajovaných neobyčejností. (23.11.2013)

----- "Za sto let po nás ani pes neštěkne, ale hvězdy budou stejný ..." ----- Velice bolestné a výmluvné drama o nenadálé těžké ztrátě, která zpřehází všechno, co zdánlivě fungovalo - a odkryje přitom slabá a zranitelná místa. Závěr možná až tak úplně nepřekvapí, ale to na jeho síle a významu nic nemění. (10.12.2010)

Ďalší z filmov na tému: Rodina je základ štátu. Opäť sa rozpracúva téza o zle, ktoré je vždy na niečo dobré. Tu napríklad smrť v rodine spôsobí prečistenie dlho zamlčiavaných skutočností. Vyjasnia sa nevypovedané rodinné tajomstvá a vyjasní zvláštne správanie. Všetko sa stmelí v šťastnej rodine, ktorá v ústrety budúcnosti nanovo čelí osudu. Poznámky: 1. Viacero komentárov obdivuje herecké umenie Jeffa Danielsa, no väčšinou len zmätene čumel do blba alebo agresívne kričal. Žiadne veľké umenie - len dva výrazy tváre. 2. Iné komentáre spomínajú filmy ako Americká krása, Obyčajní ľudia či Ľadová búrka. Všetko sú to len priemerné variácie toho istého. Stredobodom je súčasná rodina v rozklade. Niečo v nej hnije. Situácia je zrelá na zúfalý odchod. Nie je tu ale nič lepšie. Tak sa radšej divák odviaže pri úprimne vymyslených príbehoch a ponorí sa do raja (pekla) vlastnej rodiny. Jedny z posledných autentických filmov o rodine boli Papouškov Ecce Homo Homolka či Formanov Černý Petr. Po nástupe rôznych odnoží psychoanalytických terapií nastúpili aj v sfére filmu konštrukty. Navonok až príliš dýchajú úprimne prežitou prítomnosťou. No v skutočnosti v sebe prepájajú primnoho rôznorodých situácií, vytvárajúcich z nich nedobre vymyslené príbehy. Také rodinné eintopfy, v ktorých je všetko možné aj nemožné. Na pohľad biológa, hľadiaceho pod mikroskopom na tragikomickosť ľudského konania v rodine, sa dnes odhodlá len málo filmárov. Ich diela do svetových distribučných sietí zapadnú len zriedka. Rodinu majú teraz vyárendované takéto vyznením pomerne plytké diela s účasťou známych hercov. Prinášajú zaručene autentické správy zo situácie v dnešných rodinách. Mierou auncity (= autenticity v skratke) sa blížia miere pravdivosti hlavných správ dňa či titulkom dennej tlače. (07.04.2015)

Celý čas som rozmýšľal, či je Dan Harris lepší scenárista alebo režisér. Doteraz to nemám vyriešené, ono to asi bude tak, že v oboch je úspešný približne na 80% (zatiaľ). A smolou tohto filmu je, že sa mu tu tých nevydarených zvyšných 20% miestami stretáva a teda násobí... Aby som bol presnejší - nemá to ten príslovečný magický moment. Napriek sympatickej Weaverovej a talentovanému Hirschovi, silnej zápletke, poniektorým vydareným scénam a veľmi dobrej pointe (ktorá spätne mnohé napraví - hlavne sa vysvetlí ten prazvláštny, empatiu diváka vylučujúci postoj väčšiny zúčastnených) Obyčajní hrdinovia nevťahujú, nespútavajú, nedávajú zabudnúť na okolitý svet. Iba som po za vlasy pritiahnutom úplnom závere uznanlivo kývol hlavou a uvedomil si, že už som vyše dvoch rokov nevidel Americkú krásu... (12.06.2006)

Klasický příklad devalvace „amerického nezávislého filmu“ – předměstské středostavovské melodrama obsazené kvalitními herci, kde obrazy impulzivní agrese, sexuální otevřenosti a rozjařilé glorifikace lehkých drog nasazují divákům růžové brýle rádoby svobodomyslnosti. Při tom téma vnitřních ran a křivd, které ovlivňují jednání, ale zůstávají druhým skryté a nepochopené, je nosné a v zásadě i dobře rozvedené. (01.09.2011)