Dějiny násilí

Dobrý film, ale tak nějak mě nechytnul. První polovina byla hodně zajímavá, ale pak to celé poněkud vyšumělo. I když se všechno odhalilo, příběh správně vygradoval a tak dále, stejně to na konci nějak nepůsobilo a film mě pomalu přestal zajímat. Vlastně tomu nemám co konkrétního vytknout, ale výsledný pocit je lehce rozpačitý. (10.06.2007)

Na Cronenberga s jeho slizy, halucinacemi a bizarními udělátky poněkud usedlé. Čekala jsem v tom hezky "učesaném" tvaru nějaký nepředvídatelný zvrat, něco neobvyklého, místo toho jsem se vlastně docela nudila a zaobírala takovými prkotinami jako proč, když Tomův pohotový zásah v restauraci rozmaže i televize, nikoho nevzrušuje brokovnice, která se vezme na nezvané hosty - to je asi u nás na maloměstě běžná rutina, atd, atd. William Hurt, který ztvárnil za svoji kariéru tolik nádherných rolí, mě svým proslovem k vytržení taky zrovna nepřivedl a při závěrečné scéně "hrášek, mrkev, rostbíf, slzy" jsem si říkala, že to už snad je lepší ten sliz. (20.03.2006)

Nějak nechápu, v čem se tohle liší od průměrné seagalovky nebo neesonovky, kde padouši otravují spícího medvěda-hrdinu tak dlouho, až je převálcuje. Jestli tím chtěl Cronenberg říct - jak tvrdí - že "násilí je ošklivé, áno", měl o dost víc přitlačit na pilu s odpudivými detaily. Navíc abych to bral vážně, nesměla by titulní postava být takový zabijácký superman. U Východních příslibů jsem aspoň měl reálnou obavu o obyčejnou hrdinku zaplétající se s nebezpečnými gangstery. (06.05.2024)

Naposled jsem se s tvorbou Davida Cronenberga setkala snímkem Mrtvá zóna a předtím, což je docela dávno, snímkem Pavouk, který mi přišel velmi slabý. Dějiny násilí jsou jedním z mnoha filmů, které jsem měla zapsány na seznamu těch, které bych chtěla zhlédnout. Byla jsem proto neskonale potěšena, když jsem jejich titulek spatřila v televizním programu. Nějakým mým filmovým smyslem jsem tušila a věděla, že tento film bude excelentní, a že mě nezklame. Tento můj smysl se ukázal být pravdivým. Viggo Mortensen ze sebe shodil kostým Aragorna, statečného a spravedlivého bojovníka, vzal si novou identitu, krásnou ženu, bouchačku a nesplacené dluhy ze své zločinecké minulosti. Začal žít novým životem, snažíc se zcela odpoutat od minulosti, jenže... Něco se stalo a on si pomalu začínal uvědomovat, že jedna část jeho osobnosti je stále ještě tím, kým se nyní snaží nebýt. Viggo zde ukázal, že je velmi dobrý herec. Se svou rolí se skvěle sžil a já mu věřila vše, co udělal či řekl. Scény jsou působivé a výborně propracované - SPOILER (syn zachrání svému otci život tím, že zastřelí jednoho z mafiánů puškou, otec k němu poté přistoupí a dlouze se na sebe dívají. Záleží na každém divákovi, jestli vytuší, co se jim v tu chvíli honí hlavou. U mě to bylo dilema z tohoto - ano, můj syn mi zachránil život, ale proboha, on zabil, nechci, aby byl jako já. Nechci do toho zatahovat svou rodinu. Proč to udělal? Měl ho nechat, aby mě zabil, to bylo mezi námi, proč se do toho zapletl...) KONEC SPOILERU. Ženskou stránku filmu dotváří krásná Maria Bello a jako třešnička na dortu zde působí postava mafiánského "gaunera", v podání dokonalého a fascinujícího Eda Harrise. (06.12.2009)

Komorní thriller od kontroverzního kanadského maniaka na režisérské stoličce si znamenám coby jedno z nejpříjemnějších překvapení letošního roku. Od Davida Cronenberga bych po výbředech typu "Nahý oběd" věru nečekal tak mistrovský kus sice velmi řemeslné, avšak neobyčejně stylové filmařiny. Samozřejmě nezastírám, že jeho poslední kroky jsem nesledoval, čiliže se mi "Dějiny násilí" jeví být opravdovou fackou odnikud. Sice nelze tento snímek stavět na piedestal výjimečnosti, vždyť je to vlastně velice konzervativní thriller o člověku, který v životu nebezpečné situaci zareaguje až nepřirozeně chladkorevně a strhne kolotoč otázek, vykřičníků a temných míst, které ohrožují samu jeho identitu. Tom Stall, kterého výtečně sehrál jacksonovský klaďas Viggo Mortensen, je hnacím motorem filmu – archetypálním hrdinou "s otazníkem". Chytře posazený vypravěč se tentokrát nijak nevymyká standardu, je "pouze" řemeslně skvěle zvládnutý a udržuje zásadní otázku "kdo je hlavní hrdina?" dostatečně otevřenou. Výtečně zafungovalo rodinné prostředí, které Tom ze všech sil hájí a které Cronenberg až podezřele harmonicky líčí v první části filmu. Krom šmakózních hereckých výkonů celého ansámblu a dobře napsaného scénáře stojí za zmínku nenápadný, leč citlivý soundtrack Howarda Shora a samozřejmě perfektní režie, která se nijak nestaví na odiv, ale citlivě přihlíží příběhu, opatrně do něj diváka vtahuje a s neuvěřitelnou lehkostí střídá intimní rovinu s až naturalistickou brutalitou, ve které Cronenberga poznáte na sto honů. Není tu ani památky po samoúčelnosti, patosu, heroismu... finální souboj s cronenbergovskou lehkostí vnásí do komorních tónů velkolepou černohumornou akci, kterou může takový Tarantino svému staršímu kolegovi jen tiše závidět... Závěr filmu odehrává se beze slov, pouze gesty, náznaky a zazní do ticha jako výkřik, na který si divák musí odpovědět sám. Dostane Tom ještě šanci, nebo jej jeho činy zničí? Nebýt natahovaných detailů a nepatrné ztráty gradace v závěru, jednalo by se o film takřka bezchybný. I v tomto provedení jsou však "Dějiny násilí" zralou a inspirativní ukázku psychologického thrilleru, který sice nevzbudí hluboká tázání po smyslu bytí, nicméně zaujme, pohltí a pobaví. Aniž by podlézal. (13.11.2005)