Režie:
Josef MachKamera:
Václav HanušHrají:
Jozef Adamovič, Karla Chadimová, Jiří Hrzán, Milan Charvát, Jiří Zahajský, Antonín Molčík, Bronislav Poloczek, Ivo Vrzal-Wiegand, Petr Mach, Jan Přeučil (více)Obsahy(1)
Dívka z uherskohradišťského tanečního souboru a amatérský jazzový hudebník ze Strakonic se setkají na II. Celostátní spartakiádě. Život za vítězného socialismu je prezentován jako permanentní lidová slavnost s masovými tělocvičnými vystoupeními, tancem a hudbou. Film se ve své době prý velmi líbil na Kubě. (oficiální text distributora)
Recenze (27)
Obsahově je to nepochybně kravina, ale technická kvalita s přihlédnutím k době a místu vzniku je prostě obdivuhodná. ()
Děj a zápletka: blbost. Scénář: ehm. Režie: ? Technika: hm, to už stojí za zmínku. Širokoúhlá kamera, vynikající objektivy prakticky bez znatelného zkreslení (jaký to rozdíl oproti zkreslení bijícímu do očí např. v Medenej veži. Zachycení atmosféry doby: pozoruhodně dobré. Jakkoliv je děj poplatný době, nemohu se ubránit dojmu, že 1) se filmaři inspirovali imperialistickou produkcí žánru American Musical Comedy (dnes se tomu říká muzikál) a 2) Starci nejsou zase takovým originálem a mají svého přímého předchůdce. Kromě toho na filmu zaujmou dobové reálie Prahy jako např. auta na Karlově mostě, Bruselská restaurace na Letné, restaurace Barrandov v ještě provozuschopném stavu nebo ještě stojící Stalinův pomník. Kromě toho ve filmu vidíme ještě vlasatého basistu Jana Přeučila, trombónistu Jiřího Hrzána nebo na cestu k Národnímu divadlu se tázajícího Karla Augustu - všechny v jedněch z jejich prvních filmových rolí. Jako dobová výpověď věrné, díky technologii zapamatováníhodné, jako samostatně stojící film neobstojí... Lepší 1*. ()
Hrůůůůůůůza a děs. ()
V té době jsem nežil, tak nemohu posoudit jak pravdivě se podařilo tvůrcům zachytit atmosféru spartakiádní Prahy v roce 1960, ale ve filmu to vypadá úžasně... Na svou dobu asi bezvadný filmový materiál, protože ty barvy nevybledly ani po skoro padesáti letech. ()
Ciste po technicke strance jeden z nejlepsich ceskoslovenskych filmu vubec. Barevne (skvele barvy dodnes), 70mm, stereofonni, rozjasane. Z dnesniho pohledu i zajimave historicke zaznamy Prahy (ucelove znicena Restaurace Expo 58, prodej zmrzliny na ulici, a samozrejme Strahovsky stadion). Dej je bohuzel zcela poplatny dobe a da se prezit, pokud ocenite predevsim technickou kvalitu a uzasne vyuziti 70mm formatu. Nocni scena s kapelou na strese vypada jak vystrizena z "imperialisticke" produkce. ()
Praha rozjásaná, roztančená, zamilovaná, spartakiádní. Samozřejmě poplatné své době, takže se tvůrci přirozěně neodpustili určitou dávku ideologie, naivity a patosu. Ale taková už byla doba, padesátky byly pryč a lidé byli optimističtí. Zahajský a Poloczek k nepoznání. Pro všechny tři to ostatně byl v podstatě filmový debut. Ústřední dvojice určitě sympatičtější, než Pucholt s Pavlovou ve Starcích na chmelu. ()
Velmi zdařilý pokus o nástin dokonale fungujícího idilického socialismu. Takhle nějak to asi mělo vypadat, kdyby se vše povedlo a lidé nebyli chamtiví a zkažení...Na první pohled vizuální stránka připomíná spíše americký film, kamera , světla a kompozice je velmi zdařiá, pak však uslyšíte první hesla a oslovení soudruhu. ()
Reklama