Oči černé

Měl jsem problém s kašírovaností a schématičností tohoto koprodukčního produktu. Nejživější - ale ne moc zábavné - mi dlouho přišly jen scény z Itálie - jako od Viscontiho. Michalkovův smysl pro úchvatné dryjáčnictví, jak jej znám z Příbuzenstva a Urgy, dostal příležitost až ve scénách z Ruska, ale tam mi je na konci přebili nepatřičně filmoví omdesátkově pouťáčtí cikáni v krajině nad ránem. Ty jsem fakt ne a nezbaštil. Koprodukčnost a filmový přeprodej národních artiklů mi už pak zpětně osvětlil i diskomfort z lázeňských scén prve: když se začne v díle uvažovat v povšechných charakteristikách (italská pěvkyně, lázeňský život, ruská duše), klepe na dveře nechtěný kýč. Krásných bylo první deset sekund tématu hudby. Krásná byla scéna po milostné noci s pláčem a také scéna v kurníku. Tím mi to končí. Končalovskij mi přijde jako lepší filmař. (07.01.2019)

Tento titul přivítá pravděpodobně jen vyspělý, sečtělý a kulturní divák (prosím, neplést s divákem TV Nova a jiných komerčních TV). Přitom mu nemusí být nutně šedesát let. Až do šedesátky čekat opravdu není třeba. Chci věřit, že takových kulturních diváků se dost najde i mezi mladší generací. A jaké vlastně ty "Oči černé" jsou? Lehké, stravitelné, prostě nic těžce oduševnělého na způsob některých dnešních nezávislých filmů. Mastroianiho naprostá přirozenost v roli lehkovážného milovníka žen a ten pomalu ubíhající děj zajímavě vyprávěný přivádí diváka do stavu příjemného, občas úsměvného až romanticko-nostalgického stavu duše. Prostě ironizující vyprávění o životě snobských zbohatlíků první poloviny minulého století ve stylu Čechova s nádechem italské komiky. Tedy vkusné propojení. Jde o vyprávění pouhého snu jednoho se svým životem nespokojeného člověka nebo opravdu o vyprávění prožitků skutečně zchudlého a zkrachovalého přiživujícího se bohéma? To už musíte posoudit sami .... (11.09.2012)

Ani silná trojka Čechov-Michalkov-Mastroianni nezabránila tomu, aby som sa chvíľami netopil v záplave dialógov, ktoré nemali šancu ma zaujať. Oceniť môžem vykreslenie dobovej atmosféry, presvietené obrazy, ktoré mi pripomenuli Sladké hry minulého leta a postavu stvárnenú Marcellom Mastroiannim. Očakával som však viac. (11.10.2012)

Po stránce formálního zpracování určitě vytříbená záležitost. Tohle je zralá a kvalitní filmařina, Michalkov tam má přesně to, co mít chce, a při výrobě filmu se tak sešly tři výrazné osobnosti. Jenže ať o tom uvažuji, jak chci, na víc jak 3* to nevytáhnu. Příliš mnoho Michalkova na úkor Čechova. Filmu schází větší spád, víc humorných situací, větší dramatičnost. Je to dlouhá melancholická procházka, byť je stále na co se dívat. Ale 3* vůbec nejsou málo a rozhodně nenaznačují, že snímek nestál za zkouknutí. Tak, jak už bylo v některých komentářích konstatováno, Oči černé v Michalkovově podání silně připomínají Felliniho tvorbu, především ta italská část. Michalkov je ale přece jen narozdíl od Felliniho méně manýristický. Celkový dojem: 65 %. (22.02.2014)

Nikdy jsem moc nechápal označování Juraje Jakubiska za Felliniho východu, já bych ho viděl právě v N. Michalkovi (i v návratech jakoby do světa dávného dětství a snové minulosti, případně správně sympatické jisté adoraci lenivosti). Přesto si myslím, že jeho interpretace Čechova je spíš postmoderní variací na něj, (30.03.2011)