Americká idyla

Román může fungovat a vzbudit zájem, navodit otázky, překvapit čtenáře a donutit ho přemýšlet. Film v podstatě popisuje nešťastný život fajn chlapíka, kterého ubily dvě harpyje - jeho žena a jeho dcera. Na přemýšlení tu moc není. Sledujeme postupný rozpad rodiny a zoufalství toho nebožáka, který se snaží, aby zas vše bylo v pohodě, ale to už nejde. Zejména proto, že jeho dcera a žena v takovou pohodu ani nevěří a nejspíš s ní ani nesouhlasí. Zejména dcera je strašné stvoření, které si ze všeho hezkého vždy neomylně vybere to nejhorší. Ano, příběh se snaží vysvětlit to přílišným tlakem na dceru, která se nesrovnala s krásou své matky a s incestním poutem, které cítila ke svému otci. Jenomže je to jen příběh rozmazlené bílé holčičky, která se umí bavit pouze tím, že rozbíjí hračky. SHRNUTÍ: Elektřin komplex je pořádná hrůza. (08.10.2018)

Těžko uchopitelný film a když vidím jen těch 622 hodnocení, tak očividně film ne pro každého. Film, k jehož pochopení je dost možná třeba znát knižní předlohu, dát si celý ten příběh do souvislostí. Příběh, který není o válce, není o politice, není o třídních vrstvách, ale příběh, který je o našich nejniternějších pocitech a uvědomění se, kam vlastně patříme, kde je naše místo. Všichni tři hlavní herci (McGregor, Connelly, Fanning) hrají naprosto civilně a dávají tak snímku potřebnou hloubku. Přesto mi tu něco k tomu, abych mohl Americkou idylu opravdu docenit, chybělo... ale díky za moji milovanou Audrey Hepburn a krásnou verzi Moon River. "Co je to život?" "Život je jen krátká chvíle, kterou si tu odžijeme..." (27.08.2017)

Na jedné straně je silný příběh spolu se skvělým hereckým výkonem Evana McGregora, avšak na straně druhé je předlouhá stopáž a místy i děravý scénář, jež snímek trestuhodně sráží na kolena. Snímku také moc nepomáhá ledabylé vykreslení vedlejších postav v čele s revoltující dcerou s mimikrami Dakoty Fanning, která je z 99% celého filmu "na granát". Z této látky šlo podle mého názoru vykřesat o mnoho více, avšak takto dostaneme jenom solidní dramatický příběh, který je ale po většinu času podivně bezzubý a sterilní. Škoda. „Who are you? Where is my daughter? My daughter did not kill four people. Say it isn't you!“ (24.02.2017)

Myslím, že American Pastoral je primárně určený především pro rodiče, možná ještě konkrétněji, pro otce, kteří mají děti starší deseti a více let, jelikož právě ti nejpřesněji pochopí postavu Ewana McGregora, a právě pro ně bude tento snímek skutečně silným a emotivním zážitkem, což mohu jen potvrdit, jelikož právě do této skupiny spadám a je tak pravdou, že po celou dobu mi běhal mráz po zádech, protože žádný z pečujících rodičů by se nechtěl ocitnout zrovna v takovéto situaci, jako ústřední hrdina zde, nehledě na to, že se jedná o natolik univerzální příběh, že je zcela jedno, v jakém čase a na jakém místě se odehrává, důležitý je onen vztah mezi dítětem a rodičem, respektive ta rodičovská bezmoc vůči rozhodnutí jejich potomka, to je prostě vážně síla, se kterou se musí žít úplně strašně. Pochválit každopádně musím ale nejen McGregorův výkon v hlavní roli, který byl přesvědčivý a věrohodný, ale i jeho stylové režijní zpracování této podívané, které přineslo jak mnoho působivých emocí, tak i mnoho funkčních dramatických scén a samozřejmě opomenout nemohu ani výraznou dobovou atmosféru a vizuál, které též měli ve výsledku nemalý vliv na celkový silný dojem z tohoto filmu. American Pastoral je zkrátka poměrně divácky náročnějším snímkem, který tedy určitě nepřekypuje nějakým strhujícím tempem, nápaditostí, či originalitou, ale to v tomto případě vůbec nevadí a nehraje to žádnou roli, jelikož zde se jedná především o emočně podmanivou podívanou, a v tomto ohledu to funguje na výbornou. (24.05.2021)

Roth jako spisovatel mi nesedí, ale coby autor filmových předloh mě zatím nezklamal. V tomto případě nejde jen o generační střet, ale především o rodiče, kteří dali svému dítěti prakticky vše, co mohli, vychovali ho podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ale ani to nebylo nic platné. McGregorovi se podařilo až příliš věrně zachytit jednu z mých nočních můr, přičemž vedle skvělé režie přidal i výborný herecký výkon, díky němuž jsem jeho otcovské zoufalství cítil takřka na vlastní kůži. Skvěle mu sekundovala Jennifer Connelly v roli matky, která se se ztrátou dcery vyrovnává po svém a líbila se mi i poněkud hysterická Dakota Fanning jako dcerka zblbnutá levicovým aktivismem. Skvělá prvotina a poměrně nízké hodnocení jako už tolikrát opět nechápu. 90% (20.07.2017)