Hnüs

Špínka. To jinak ani říci nejde. Film, který popisuje existenci jedné z nejkontroverznějších kapel, co snad kdy byla. Asi spíše záleží na úhlu pohledu, nicméně já o Mötley Crüe nikdy neslyšel nic převratně hezkého a asi to mluví za vše i s tímto filmem. Film vlastně ukazuje bandu debilů, kteří měli štěstí nebo dejme tomu měli talent a stali se slavnými. Kdo ví. Důležité je ale to, že kupodivu film samotný nese docela dost věcí v sobě, které stojí za zmínku. Obecně jde o film s ne moc známými herci, kteří o to víc ve svých rolích excelují, o tom, jak si film za nic nebere servítky. Krom toho je upřímný. Není idealizovaný jako Bohemian Rhapsody, které bylo skvělé, ale ve výsledku popisuje alegorii Ježíše, kterému nepřálo na konci života štěstí. Tohle je příběh debilů, kteří měli štěstí, ale udělali tolik reálných hoven, protože jsou prostě debilové, že to ani není možné. A tvůrci se nebáli to přesně tak zachytit. Jde o úhel pohledu jako vždy. O Mötley si mohu myslet co chci, jejich hudbu nikdy nebudu muset mít rád a představitele mohu z duše nenávidět. O to více je ale husté to, že tento film byl za mne osobně špičkový a skvěle udělaný. Na to se snad ani nedá více, co říci. (10.04.2019)

,,JE TO BOJ A JESTLI CHCEME VYHRÁT, MUSÍME JIM UKÁZAT NĚCO, CO JEŠTĚ NEVIDĚLI....“ /// A tak se tihle týpci stali symbolem osumdesátek. Jejich kariéra se nesla přesně ve stylu klišoidního hesla „sex, drogy a Rock 'n' Roll“ a já kvituju, že tahle metrosexuální (glam metalová) grupa aspoň neměla klávesy. Film je takovou podívanou pro dospělejší děti – takže i pro mě. Pánové z Mötley Crüe tak po všech těch knižních biografiích dostali i tu filmovou. Můžeme mrknout na jejich cestu na vrchol, slávu i pády. Místy to je hnusný nakouknutí do jejich třináctejch komnat. Ovšem nejnechutnější kusy tady stejně předvádí Ozzy. Příběh (i film) obsahuje všechno, co taková rocková skupina prožívá a já jen doufám, že těch autobiografickejch filmů nebude přibejvat, protože nejen tady platí – dobrého pomálu! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zakládáme kapelu. Neřešíme, jestli umíme hrát, hlavní je, aby nás žraly holky. 2.) Ozzy mi řekl, že mě život plnej drog, chlastu a nechráněnýho sexu zničí. 3.) Thx za titule ,,coollis“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (28.03.2019)

O co lepší je bezstarostná našlapaná úvodní polovina "fuck life, fuck us, fuck everybody", o to horší je sentimentální druhá, kdy nastává jakože krutá srážka s realitou života na dluh. Dokud má jackassácký Tremaine točit nevázané eskapády prolamující čtvrtou stěnu v alkoholickém drogovém sexuálním rauši, tak to energicky šlape jedna báseň. Jakmile má v útržcích pokrýt s vážnou tváří (a pod producentským přísným okem kapely samotné) bezmála dekádu osobních tragédií bez jasného cíle nad rámec "dieselovské rodiny", tak se mu to rozpadá pod rukama. Což je škoda, protože zpočátku to šlape neskutečně dobře. Každopádně hned několik scén (především "den na turné" a opalovačka s Ozzákem) má na rozdíl od filmu samotného parametry nezapomenutelnosti, kdy za deset dvacet let budete vzpomínat, ty vole, taková ta scéna, co si ji živě vybavuju, z jakého jen je filmu? (08.10.2020)

Na pohodu životopisnej film, kde se kolem tvrdé muziky točí hudebně nadaní idioti, chlast, kurvy, drogy a zase idioti. Chápu, že je to divokej styl života, stejně jako jejich hudba, ale přesně proto mi ta hudba nikdy nepřiroste k srdci, znám od nich tak dva songy. Bavil mě Ivan Rheon a stylistickej podmaz, jinak obyčejnej dokument o obyčejně neobyčejné kapele, která rozhodně měla víc štěstí než rozumu. Technicky nadprůměr. Všichni to srovnávají s Bohemian Rhapsody, jako by to šlo, když je premisa a hudba jen to, co to spojuje. Jinak je to někde jinde. Tohle je samozřejmě míň komerčně přístupný, kdo nemusí metal, tohle si nepustí. Kdo má rád hudbu, Bohemian si pustí. 4* a.k.a 70% (06.06.2020)

Neučasaná a poměrně brutální verze Bohemian Rhapsody, která si nebere servítky a ukazuje, jak žít Heavy Me(n)tal. Kapela Mötley Crüe je totální klasika klasik a myslím si, že málokterá kapela zažila tolik eskapád, jako právě kluci z týhle kapely. Pro někoho to může být legrace, ale pro druhý to bude zaručeně noční můra. Divím se, že se všichni dožili natáčení tohoto filmu. Herecky je to bomba, hudebně bez námitek. Některé scény jsou na pomezí geniality. Například ta s Ozzym nebo když se filmaři rozhodli v bodech ukázat rockerův běžný den. The Dirt je ale pořád totální úlet, ale kvůli způsobu vyprávění nemůžu říct, že by se jednalo o běžný životopisný film. Naopak. Kdybych přeci jen jejich muziku měl radši a našel bych si jeden jedinej bod, proč bych ty kluky měl mít rád i po lidský stránce, tak dám pět hvězd. Takhle je to za hodně slušný čtyři, ale jenom proto, že vlastně nevím, co v tomto filmu znamená pojem kamarádství. No a navíc v tom má zase prsty Netflix. To není náhoda... (09.05.2019)