Don't Deliver Us from Evil
Don't Deliver Us from Evil
Obsahy(2)
Anne De Boissy (Jeanne Goupil) a Lore Fournier (Catherine Wagener) jsou dívky z bohatých francouzských rodin. Obě studují na internátní škole vedené jeptiškami. Brzy se sblíží a uzavřou spiklenecké spojenectví. Sledují potajmu jeptišky, čtou zakázané romány, recitují verše oslavující Satana, při udělení svátosti po mši si ponechají hostii v ústech a mají touhu po zlu v duši. V době letních prázdnin bydlí dívky samy na letním sídle rodičů Anny. Na pastvině svádí pasáka krav Emila (Gérard Darrieu), který Lore málem znásilní. Dívka včas uteče a jako pomstu dívky zapálí pasákovo obydlí. V opuštěné kapli slouží černou mši a také zabíjí malé ptáčky v klecích, které chová retardovaný Leon (Michel Robin). Když v noci při vyjížďce na kolech potkají neznámého muže, kterému došel benzin v autě, pozvou ho domů. Muže pohostí alkoholem a vysvléknou se do spodního prádla. Začnou hrát opět svoji hru na svádění, které tentokrát skončí tragicky. (curil)
(více)Recenze (15)
Atraktivita tohto nenápadného snímku síce rokmi trochu vyprchala, v danej dobe bol určite šokujúci a odvážne kritický. Dotýka sa mnohých tém, či už naplno alebo okrajovo ( cirkev, sociálne nerovnosti, sexualita, násilie ) a všetko je to o to desivejšie, že spúšťačom sú dve nerozlučné kamarátky, ktoré sa rozhodli robiť zlo ( absencia ich motívu považujem za slabinu filmu ). Konanie dievčat je v rozpore s nežnou až romantickou hudbou, ale funguje to dokonale. Výhrady mám voči strihu, ktorý bol akosi odfláknutý. ()
Ze začátku to byla jen nevinná hra, opravdu nevinná hra, dvou nejlepších sotva plnoletých nudicích se kamarádek, pocházejících z velmi dobře situovaných rodin, která ale časem přerostla až v chorobnou nenávist a páchání všemožného zla, ten pomalý ale efektivní sestup obou hlavních protagonistek do říše zla-odkud už asi není návratu, tu byl velmi dobře nastíněn. Rouhání, zakázané touhy a vzrušení, upsání se Satanovi a jiné zlomyslnosti, jako dráždění a provokování starších frustrovaných mužů, svatokrádeže, bezdůvodné mučení a zabíjení ptáků, žhářství a nakonec i vraždy...Tohle nemohlo skončit dobře...Obě mladé dívky byli přinejmenším roztomilé, spíš než horor, tak drama (se sociálně kritickým podtextem, a kritizující zároveň i katolickou církev), ano finální scéna je vskutku dokonalá, nezapomenutelná a zároveň i dost znepokojující. Místy děsivé, dnes už spíše k pousmání, ale dobrý (odvážný a výstřední) film to určitě ve své době byl a stále ještě je. Vyzdvihl bych ještě nádhernou kameru, při které jsem měl občas pocit že sleduji nějaký dokumentární film. Film byl prý francouzskými kontrolními úřady cenzurován, ale divák ho mohl vidět na filmovém festivalu v Cannes v roce 1971. Na DVD film vyšel v roce 2006 u společnosti Mondo Macabro. ()
Horor nikoliv, spíš psychologické drama. Ale celkem dobré a s trefnou výpovědní hodnotou. Dvě náctileté kamarádky to v katolické škole nebaví, a tak si užívají prázdnin, při nichž naplno vypouštějí své démony. Spalují stohy slámy, vraždí kanárky a neustále provokují chlapy. Obě se pak strašně diví, že je většina z nich chce znásilnit. Samozřejmě dojde k nejhoršímu, a odtud už cesta zpátky nevede... Snímek plyne dost pomalu, diváka spíš dráždí, než napíná. Jenže já byl tentokrát asi netrpělivý, jelikož jsem se v půlce filmu přistihnul, jak začínám sondovat po "nákupu" dalšího filmu. Závěrečná recitace byla ale skvostná. ()
Poněkud brutálnější verze Sedmikrásek V.Chytilové. Dvě děvky, pardon, dívky, se rozhodnou páchat zlo (tedy býti zkažené). Není zde zdůrazněno, jako v Sedmikráskách, je-li důvodem celková zkaženost světa. Lore je spíše ve vleku Anne, která škodí lidem snad z čiré radosti. Lore je o krok zpátky, má obavy, není si jista, zda veškeré jejich konání je správné. Dojde-li však na činy, pak se Anne plně vyrovná. Hra s muži končívá téměř na hranici znásilnění (což by jim jistě nejeden divák přál), a když jde opravdu do tuhého, pak hra končí a nastupuje skutečné ZLO. Film nešetří nahotou a smyslnými scénami, které však již v době internetu prošpikovaného pornografií nemají tu původní sílu. I když se muži dostávají do rolí obětí, netřeba jich příliš litovat, jelikož si za své jednání mohou sami. Nejděsivější momenty snímku tak představují mučení kotěte a vraždění ptáků - pohled na umírajícího kanárka by dnes ochránci zvířat asi nevydýchali. Původně jsem čekal satanský horror, ale jedná se o sociální drama, o výpověď o světě, ve kterém žijeme. Byť je film místy mírně napínavý, tak žánr horror nemá v charakteristice snímku co pohledávat. Horrorového zde nakonec není nic. Některé scény jsou lehce předvídatelné - např. noční plavba na loďce po vykonání obřadu stejně, jako závěr, ke kterému vše nevyhnutelně spěje. Očekávaný konec potěšil. ()
Film vypráví příběh dvou dívek katolické školy. Všichni okolo nich věří v boha. Je to však táhne na druhou stranu. K satanovi. Jen upozorňuju případné další diváky, že tohle rozhodně není horor. Spíš to má blíž k psychologickýmu dramatu. 4hvězdy. ()
"Pod sukýnkou rohatý, Chytilová čumí... na tyhle dvě okatý. Jsou down, škodit umí." Dvě růžové broskvičky, které na nás zpod sukýnek vystrkuje samotný ďábel. Anne je jasná, v jejích očích to zlo i probleskuje, ale Lore? Tak sladká a nevinná? Tvářička andílka, ale své tělo používá jako zbraň. Koketování až na hranici znásilnění (zajímavý adrenalinový sport) a sněhobílé kalhotky jako rudý hadr na býka, zde starého vola, pasáka krav. Omlouvám se oběma Sedmikráskám Věry Chytilové, že jsem je kdysi považoval za zkažené a zlomyslné spratky. Kdepak. Světice to byly! Nanejvýš byly jen "maličko down". Zato tyhle dvě francouzské dívenky, to je úplně jiný level. Od satanské mše, přes mordování ptáčků a žhářství až po zabití člověka, to už je páchání zla na plný úvazek. Můj ty smutku, a přece mi jich bylo TAK líto! Navzdory své naprosté zparchantělosti byly jen v hloubi duše zoufalé a toužící po citu. A co že to vlastně bylo? Prý horor? Ani omylem. Že by sociální drama? Obžaloba šosácké a smrtelně nudné společnosti, všechna ta tíseň z dospívání a obavy z kyselého dospělého života, ubíjejícího a odporně sladkého, jak zápach tlející mrtvoly, ukryté pod stolem při svatební hostině? Nebo jen režisérovo vyznání vlastní víry - krvavá olejomalba na mladou a zpocenou kůži? Možná. Ať tak či tak, je to brutálně živočišná zábava. Radostná a svěží jako jízda na kole z kopce, bez šlapání, se široce roztaženýma nohama, kdy vítr fouká pod sukýnku a milosrdně vysouší zvlhlý rozkrok. Kapky potu smrtelného strachu z nudy a nicoty versus důvěrné holčičí špitání po večerce pod peřinou. Jako v životě - každému, co jeho jest. Anne a Lore si ve finále zvolily cestu absolutní svobody a nechaly své city vzplanout. Obrazně i doslova... ()
...a nezbav nás od ničeho zlého. Třetí moje setkání s tvorbou Joëla Sériy a už mi začíná na základě hlavních postav ze všech viděných filmů plně docházet, že pan režisér zřejmě trpí značnými erotickými úchylkami nebo se v nich alespoň slušně vyžívá. Každý další Sériův film znamená pro mě tak trochu menší šok, ještě jeden nebo dva kousky a pomalu začne konkurovat i Bertrandu Blierovi. :D Když jsem necelé 2 týdny zpátky napsal u Comme la lune (1977), že Séria se dokáže vyhnout obscénnostem a provokovat místo nich spíše psychologicky, tady to ovšem vzhledem na některé pedofilně založené scény včetně sexuálního násilí platí spíše tak napůl. Jenže co naplat, zase mě Sériův film nesmírně vtáhl, zase mě to bavilo a současně provokovalo s jistým přesahem tak, že mě ani chvíli nenapadlo sledování filmu vzdát. Navrch se Sériovi podařilo ve spojení s ústředním hudebním motivem i výtvarnou stránkou vytvořit k tomu nestoudně šílenému příběhu velmi pěknou poetickou atmosféru. Jak už to tady někdo jiný v komentáři výstižně zmínil, jsou to skutečně takové drsnější a temnější Sedmikrásky. Dvě nádherné mladé bytosti s bílým věnečkem kolem čela, které dle svých vlastních slov dělají vlastně samé nádherné věci... a já ještě dodám, že jsou to Sedmikrásky, které narozdíl od Chytilové úletu mají v sobě i něco jako psychologii postav a také souvislý děj, který i někam spěje... aneb kam až můžou takové provokativní dívčí rošťárny zajít, když samy neznají mezí a nikdo kolem nich nic netuší nebo je nemá šanci zastavit? Rozhodně pozoruhodné zneklidňující, k závěru i kriticky laděné dílko se stylovým dechberoucím vyústěním, které plně opodstatňuje i zařazení do horrorového žánru. [85%] ()
Na můj vkus až příliš rozvláčné, s místy zmateným střihem, nicméně příběh o dvou náctiletých kamarádkách, které chodí do katolické školy a letní prázdniny tráví na rodinném sídle na venkově jedné z nich, má své opodstatnění a hlavně neskutečně silnou pointu. Ta zamrazí v zádech! Děj se odehrává během oněch prázdnin, kdy se Anne (dominantnější povahy) a Lore (andělská tvářička) zřeknou Boha a svoje duše zasvětí Satanovi. Začnou dělat věci, které se neslučují s křesťanskou vírou, jako třeba zabíjet ptáčky, pálit stohy, dráždit a provokovat mužský, přičemž nejednou dojde až k znásilnění. Nakonec se stane to nejhorší, kdy zlo nabírá na síle a v té chvíli film začíná gradovat a znepokojeně pulzovat. Co bych určitě vypíchl, jsou hlavní představitelky Anne a Lore, které se nebojí odhalit a některé scény jsou nejen na svou dobu velmi odvážné. Další silná stránka je hudba, která působí jemným barokním dojmem, v kontrastu s rouháním, mučením a znásilňováním. Rozhodně hodně zajímavý počin, který bych nenazval hororem, ale spíš psychologickým dramatem. ()
Ten konec stojí za to. ()
Dvě malé nestoudnice se napáchají něco nepravostí a když mimo jiné začnou koketovat se smrtí úplně je to pohltí aneb kdo chce kam pomozme mu tam. ()
Naprostá srdcovka a jeden z mých nejoblíbenějších francouzských filmů. Výborný námět, krásné venkovské prostředí a dvě dokonalé představitelky andílků, doslova s ďáblem v těle, dělají z tohoto filmu výraznou a nezapomenutelnou klasiku. Žánrem jde spíš o sociální drama (tady výjimečně souhlasím s uživatelem darkrobyk v tom, co ještě je a co už není horor), avšak s velmi tíživou, místy až skličující atmosférou a děsivě úderným závěrem. Mučení kočky i zabíjení ptáčků je tu natočeno relativně citlivě, rejža evidentně nebyl žádný sadista a s tím co ve filmu muselo být se popasoval se ctí. Takže ani milovníci zvířátek (mezi které se řadím) nemusejí mít z filmu strach :) . Vřele doporučuji všem. ()
Mais ne nous délivrez pas du mal/Don't Deliver Us From Evil je film, ktorý v období svojho vzniku pôsobil oveľa viac šokujúco ako dnes. Režisér a autor scenára Joël Séria sa inšpiroval novozélandským prípadom, keď dve mladé dievčatá zavraždili matku jednej z nich a ktorý neskôr sfilmoval Peter Jackson; ten sa však v Heavenly Creatures viac sústredil na vzájomný vzťah dievčat. Séria do svojej snímky vložil skôr spoločenskú kritiku, zameral sa na katolícku cirkev, sociálne nerovnosti, odcudzenie a úpadok tradičných hodnôt. Postavy Anne a Lore a ich kamarátstvo sú poňaté pomerne povrchne, pozornosť je venovaná ich činnostiam, ktoré vyplývajú z nudy a pocitu nadradenosti bohatých detí. Snaha šokovať je zjavná už z obsadenia mladučko pôsobiacich herečiek (Jeanne Goupil a Catherine Wagener), ktoré sa vo svojich úlohách neštítia ničoho – zvádzania mužov, trápenia a zabíjania zvierat a nakoniec ani vraždy, hrali však tak dobre, že mi boli skutočne nesympatické, hlavne postava Anne. Zaujímavý je však fakt, že aj táto snaha o kontroverznosť má svoje hranice: Séria pokojne zobrazuje naturalistické scény takmer znásilnenia, ale homosexuálna tématika je pre neho tabu a odkazuje na ňu len slovne. Vo filme po celý čas znie jeden hudobný, takmer náboženský motív, ktorý zvýrazňuje skazenosť dievčat oproti ich mladému veku. Konečný pocit vo mne ešte musí dozrieť, ale toto odvážne dielo rozhodne má svoje kvality. ()
Spíše než o horor jde o sociální drama. Film i po letech neztrácí nic na své výpovědi, dnes by byl natočen s obtížemi. Některé scény by určitě byly napadeny ochránci zvířat anebo náboženskými fanatiky. Obě dívky vypadají velice mladě, zvláště představitelka Lore, ale film se natáčel v průběhu dvou let, a herečkám již bylo dvacet a jednadvacet let. Představitelka Anne Jeanne Goupil se vdala za režiséra tohoto filmu a vytvořila několik dalších hlavních rolí v jeho filmech. Naopak Lore - Catherine Wagener zahrála neúspěšně několik úloh v erotických filmech a zemřela v zapomnění a chudobě v padesáti osmi letech. I při svém uvedení byl film ve Francii částečně zakázán, i když nahota ve filmu není vůbec okázalá, ale decentní, ale celkové vyznění chování mladistvých dívek bylo pro tehdejší společnost nepřijatelné. ()
Tak horor asi nie skôr dráma, dej sa strašne vlečie, jeden by u toho aj zaspal. Záverečná básnička je fakt veľká paráda takže sa nakoniec oplatilo nezaspať. ()