Plaváček

Televizní muzikál Plaváček může sice na někoho působit výchovně, avšak nebylo daleko do undergroundu. Stačí se podívat na rok vzniku, a hned je jasné, jak se ten rockový háv, kterým je pohádka opatřena, tehdejšímu vedení jistě nezamlouval, Přesto se televizní film dostal na obrazovky, kde ho postihlo několik málo kompromisů. Do hlavní role byla obsazena celkem nekonfliktní holka Stanislava Hložková, jíž byly brány socialistické popularity otevřeny dokořán poté, co to dělala ve školce s jinou holkou, a sice Petrou Kotvaldovou. Komunisté jim po domluvě obstarali přešití pohlavních orgánů, hormonální léčbu a i změnu občanských jmen. Od jisté doby zde tedy máme Stanislava Hložka a nikdo se o jeho trans minulosti nedozvěděl. Slovo "trans" pak bylo až do roku 1989 režimem vyřazeno ze slovníků jazyka českého a bylo tabuizované. Pokud se vzácně na toto slovo někde narazilo, bylo nahrazeno méně škodlivým významem jakéhosi stavu, ve kterém člověk o sobě neví, čímž se odboural sexuální charakter tohoto slova. Absurdní, avšak neškodlivé obsazení role mělo svůj protipól v Pavlu Bobkovi, jehož vynikající znalost imperialistického jazyka, konkrétně angličtiny, byla trnem oku tehdejší schvalovací komise. Jenže lepší zpívající záporák v té době nebyl k dispozici, a tak jeho obsazení prošlo. Nakonec se ukázalo, že Bobek byl dobrý kontrast k uvědomělému Hložkovi. Stěžejní obsazení hlavních rolí vyšlo. Zbytek pěveckých rolí se obsadil podle toho, kdo neměl v té době tvůrčí zákaz. Dodaly se melodické a chytlavé písničky, které měly přísnější kritérium hlavně v tom, aby nezněly, pokud možno, spotřebně a rockově (na takovou muziku byl sepsán pogrom) a vynutily si svojí kvalitou i příští reprízy, což vyšlo, akorát ty songy byly posazeny do rockového stylu. Cenzura zřetelně oslabovala a ani takové songy nevadily. Do death metalu tomu ještě něco málo chybělo. Příběh se držel striktnější formou známé literární předlohy, avšak tato forma se podřizovala tehdejší socialistické mládeži, která si z filmu měla vzít ponaučení, že lhát a strojit úklady proti druhým se nemá. Vzala si hovno, ale to je jedno. Odpoledne za odměnu komanči přivezli kubánské pomeranče a zásilku dvou beden Rubikových kostek. No a nakonec se vybrala adekvátní režisérka Makoszová, která tomu novátorskému hudebnímu počinu dala řemeslný tvar a ráz. A výsledkem je moderně pojatý Plaváček, který pěkně zpívá, nekrade, nelže, nesouloží a je vzorem ostatním okopům, co to melu, (socialistické) mládeži. Ale co ty, na tu dobu nepřípustné, dlouhé vlasy? Jo, cenzura už to měla v paži. 60% (01.01.2015)

Kolovrátková hudba je otřesná, otřesná, navíc ořezané výšky, Pavel Vítek zpívá jak ze sudu, špatně načasované délky písní - jednou dlouhá jak Lovosice o ničem, pak během půl minuty se přeskočí, jak Plaváček všem pomohl a dostal za to dary (tohle si v podstatě musíte domyslet). Jsou zde tedy sáhodlouhé scény, kdy očima popoháníme herce, ať už se pohnou a něco se děje, a pak scény, kdy se skočí v čase i přes důležité věci během chviličky. Pohádka působí jedině na nervy, jak je zdlouhavá, písně rvou uši, a zpěváci chudáci sami netuší, co a proč zpívají, natož hrají. Navíc se asi jelo na první dobrou, takže v obraze zůstaly i zjevné chyby (třeba když Černoch dětem do hrníčku něco nalévá, asi večerní polévku před spaním, a jedno dítě polije). Jinak poselství pohádky je taky podivné - co vlastně Plaváček udělal, že si zaslouží všechnu tu pomoc sudiček a kouzel? (06.11.2016)

Na pamiatku veľkým osobnostiam ČS. hudobnej scény: Karlovi Černochovi, Ivete Bartošovej, Pavlovi Bobkovi i Laďke Kozderkovej, no s úctou i k ostatným hudobným hviezdam (Rottrová, Neckář, Zíma, Drobný, Helekal), ktorí sú ešte medzi nami. Nádherný motív K.J.Erbena, kvalitné obsadenie hlavných úloh spevákmi, no v nepodarených divadelných scénach a v hrozných kostýmoch (Bartoška i Rottrová vyzerajú akoby došli z chemoterapie). A je to až veľmi "prespievané" naviac hudbou až príliš slabou, od neznámeho P.Skalického(?), s trápnymi tančekmi. Zároveň je vidno, že títo aj keď skvelí speváci, ozaj nie sú herci.....tak to celé nejako utrpelo... Oproti Tři zlaté vlasy děda Vševěda optimistickejšie ale ťažká nuda. Ale keď sa vo dverách objavil Zíma ako Děd Vševěd (viď aj galéria - šieste foto), to som sa nemohol nesmiať...vyzeral akoby strčil hlavu do medu a potom naň sadol celý úľ..... :D (24.05.2014)

Ještě než začala Bartoška pravidelně vystupovat v telenovele Blesk a Aha!, mihla se v několika filmech, kde vždycky někoho uhnala k provedení oddacího rituálu na MNV, ať už šlo o páření upírů, nebo tady - v příběhu o týpkovi, který neví, že koš děravější než pirátské plachty opravdu nemůže plavat. No nevadí, alespoň víme, jak se dřív řešila otázka regulace porodnosti. A taky že si s adopcí hlavu příliš nelámali. Herců tu moc nenajdete, všechno to jsou pěvci 80. let, kteří hrají asi jako členové školního neochotnického klubu. Navíc hudba, na níž TV film stojí, je většinou naprosto příšerná, jen s čestnou výjimkou písniček, které zpívá Pavel Bobek, nejsympatičtější postava. Jinak je to celé taková slabota a unylá pitomost, až je s podivem, že se v ní chtěla nudná mainstreamová elita 80. let ztrapnit (krom Bobka samozřejmě!). Vyřešit problém nedostatku zpívajících herců nasazením zpívajících neherců je srovnatelný s řešením, že tonoucímu hodíme na pomoc pláštěnku, aby nebyl příliš mokrý. (27.10.2013)

Se zpěvy a úsměvem se pokusíme utopit dítko, ze kterého se vyklube Plaváček Hložek. Král jak z udělání vleze i do rybářské chalupy a z upřímného zájmu o poddané zjistí, co před lety na topení dítka zbabral. Sudička to vylepší, protože: "slovo krále marná sláva, v moci mé se hříčkou stává". Po všech složitých peripetiích zůstane princezna Bartošová Plaváčkovi na krku, čímž se v perspektivě současného bulváru ukazuje, že by se Plaváček býval měl líp, kdyby se utopil. (14.10.2012)