Plaváček

Ještě než začala Bartoška pravidelně vystupovat v telenovele Blesk a Aha!, mihla se v několika filmech, kde vždycky někoho uhnala k provedení oddacího rituálu na MNV, ať už šlo o páření upírů, nebo tady - v příběhu o týpkovi, který neví, že koš děravější než pirátské plachty opravdu nemůže plavat. No nevadí, alespoň víme, jak se dřív řešila otázka regulace porodnosti. A taky že si s adopcí hlavu příliš nelámali. Herců tu moc nenajdete, všechno to jsou pěvci 80. let, kteří hrají asi jako členové školního neochotnického klubu. Navíc hudba, na níž TV film stojí, je většinou naprosto příšerná, jen s čestnou výjimkou písniček, které zpívá Pavel Bobek, nejsympatičtější postava. Jinak je to celé taková slabota a unylá pitomost, až je s podivem, že se v ní chtěla nudná mainstreamová elita 80. let ztrapnit (krom Bobka samozřejmě!). Vyřešit problém nedostatku zpívajících herců nasazením zpívajících neherců je srovnatelný s řešením, že tonoucímu hodíme na pomoc pláštěnku, aby nebyl příliš mokrý. (27.10.2013)

Tahle pohádka od počátku nemá ambici bavit na úrovni standartních pohádek. Tudíž je také nutné ji tak brát. Podle mě se povedly pohádkové songy. A tím pádem se zapojili zpěváci, což je vskutku originální. Zpěváci v pohádkách hráli a hrají výjimečně, ale je lepší, když písně zpívají profesionálové než je krákají herci s talentem pouze hereckým. A ještě oceňuj, že je film natočen venku a ne vevnitř. To by mu uškodilo ještě víc. Mě zaujalo, jak na začátku Karel Černoch polil mlékem jedno ze svých dětí. Nebo, když starý muž oslovuje u jabloně Plaváčka, ač ten se mu vůbec nepředstavil. A Staník Hložek zase zpívá, že "město se topí černí", ale následující záběr na zámek to nepotvrzuje. Žádná čerň není vidět. Když jde Plaváček zpět, nepotkává všechny v pořadí, v jakém se mu objevili na cestě k dědu Vševědovi. To jsou drobné chybky. Pokud má však vaše dítě rádo hudbu jako to moje, pak si přijde na své i díky příjemným exteriérům. (13.07.2020)

Hudebně vybroušený klenot českých pohádek. Party Kozderkové nebo Vítka jsou nádherou, i když někdy trošku patetickou. Ale pohádka má být jednoduchá, zapamatováníhodná a lehce stravitelná, což v tomto případě funguje beze zbytku. Bohužel nedoceněná a evidentně - zřejmě zejména uživateli bez sluchu - lehce nenáviděná. Holt hudební pohádku si dosyta užije jen podobně založený člověk, a národu odkojenému dunícími Kabáty, Katapulty a podobným to, jak vidno, nesedlo. (20.08.2014)

Velice netradiční zpracování Tří zlatých vlasů děda Vševěda, které je podle mne mnohem lepší než její starší poetické zpracování z roku 1963. Na televizní poměry se jedná o velice zdařilou pohádku, která je postavená na libozvučných a malebných textech písní. Za celou dobu jsem nepostřehl ani jedno promluvené slovo. Veškeré dialogy a monology jsou zpívané. I proto se v pohádce objevuje plejáda tehdejších známých zpěváků a zpěvaček jako Pavel Bobek (král), Marie Rottrová (královna), Iveta Bartošová (princezna), Plaváček (Stanislav Hložek), děd Vševěd (Josef Zíma a Pavel Vítek) atd. Ze všech těchto herců mi nejvíce vynikla postava krále. Pavel Bobek tuto zápornou roli velice dobře zazpíval, navíc texty mu byly dokonale napsané. Jen jeho herecké výstupy byly lehce toporné. Což defacto všech zúčastněných. Jestli se mi ale někdo nelíbil, tak mladá Bartošová. Tady je to ještě takové mladé pískle, obzvláště vedle Rottrové, které jsou parádně vidět kozy v průsvitném výstřihu. To byl podle mě nejkrásnější kostým i přes ty otřesně nabírané rukávy. [1283. hodnocení, 65. komentář, 47%] (09.12.2020)

Televizní muzikál Plaváček může sice na někoho působit výchovně, avšak nebylo daleko do undergroundu. Stačí se podívat na rok vzniku, a hned je jasné, jak se ten rockový háv, kterým je pohádka opatřena, tehdejšímu vedení jistě nezamlouval, Přesto se televizní film dostal na obrazovky, kde ho postihlo několik málo kompromisů. Do hlavní role byla obsazena celkem nekonfliktní holka Stanislava Hložková, jíž byly brány socialistické popularity otevřeny dokořán poté, co to dělala ve školce s jinou holkou, a sice Petrou Kotvaldovou. Komunisté jim po domluvě obstarali přešití pohlavních orgánů, hormonální léčbu a i změnu občanských jmen. Od jisté doby zde tedy máme Stanislava Hložka a nikdo se o jeho trans minulosti nedozvěděl. Slovo "trans" pak bylo až do roku 1989 režimem vyřazeno ze slovníků jazyka českého a bylo tabuizované. Pokud se vzácně na toto slovo někde narazilo, bylo nahrazeno méně škodlivým významem jakéhosi stavu, ve kterém člověk o sobě neví, čímž se odboural sexuální charakter tohoto slova. Absurdní, avšak neškodlivé obsazení role mělo svůj protipól v Pavlu Bobkovi, jehož vynikající znalost imperialistického jazyka, konkrétně angličtiny, byla trnem oku tehdejší schvalovací komise. Jenže lepší zpívající záporák v té době nebyl k dispozici, a tak jeho obsazení prošlo. Nakonec se ukázalo, že Bobek byl dobrý kontrast k uvědomělému Hložkovi. Stěžejní obsazení hlavních rolí vyšlo. Zbytek pěveckých rolí se obsadil podle toho, kdo neměl v té době tvůrčí zákaz. Dodaly se melodické a chytlavé písničky, které měly přísnější kritérium hlavně v tom, aby nezněly, pokud možno, spotřebně a rockově (na takovou muziku byl sepsán pogrom) a vynutily si svojí kvalitou i příští reprízy, což vyšlo, akorát ty songy byly posazeny do rockového stylu. Cenzura zřetelně oslabovala a ani takové songy nevadily. Do death metalu tomu ještě něco málo chybělo. Příběh se držel striktnější formou známé literární předlohy, avšak tato forma se podřizovala tehdejší socialistické mládeži, která si z filmu měla vzít ponaučení, že lhát a strojit úklady proti druhým se nemá. Vzala si hovno, ale to je jedno. Odpoledne za odměnu komanči přivezli kubánské pomeranče a zásilku dvou beden Rubikových kostek. No a nakonec se vybrala adekvátní režisérka Makoszová, která tomu novátorskému hudebnímu počinu dala řemeslný tvar a ráz. A výsledkem je moderně pojatý Plaváček, který pěkně zpívá, nekrade, nelže, nesouloží a je vzorem ostatním okopům, co to melu, (socialistické) mládeži. Ale co ty, na tu dobu nepřípustné, dlouhé vlasy? Jo, cenzura už to měla v paži. 60% (01.01.2015)