Adikts

Seriál Semestr, následně filmy Domestik a BANGER. Všechno jsou to projekty, které snadno dokázaly, že by mohl Adam Sedlák patřit mezi nejzajímavější české filmaře současnosti. Inspirací mu dosud byla nejen tvorba Nicolase Windinga Refna a bratrů Safdieových, jeho projekty zvládají být svou realističnosti velmi nepříjemné , jsou ovšem především progresivní. Jeho projektům nechybí energie, výrazná kreativita a nádech jedinečnosti v rámci českého rybníčku. Po Semestru Sedlákův 2. seriál s názvem Adikts poté pracuje nejen po vzoru BANGERU. s tématikou drog, ale přiznaně také se schématem superhrdinského žánru.   V tomto ohledu má Adikts blíže spíše k (Sedlákově velmi oblíbenému) Vyvolenému od M. Nighta Shyamalana nežli k moderním komiksovkám ze stáje Marvel a DC Comics. Sám Sedlák Adikts označil za seriál pro mladou generaci s vážným tématem, ale s odlehčeností. Na seriálu se poté podílela také Česká policie a Česká asociace pojišťoven, kdy je zdánlivě zcela zřejmé, že by chtěl seriál fungovat jako osvětová reklama na protidrogovou prevenci. Ambice tak seriálu rozhodně nechybí, komplikací spojenou se závislostí na drogách poté ostatně prozkoumal už jeho BANGER. Tvůrčí pověst poté jistě nemá seriál Adikts potenciál Sedlákovi nějak pošramotit. Přesto by možná bylo lepší nečekat od jeho seriálové novinky vyložené zázraky.   BANGER. byl v podstatě sondou do života tiktokové generace, která nepostrádala várku audiovizuálních nápadů a výtečnou kombinaci humoru a vážnějších momentů. Sám Sedlák přislíbil, že jím též napsaná novinka bude mít odlehčený nádech, vrací se navíc osvědčený tým z Domestika a BANGERU. Kameraman Dušan Husár, střihač Šimon Hájek i skladatel Oliver Torr. I tentokrát výsledný seriál nepostrádá mnoho výrazných kamerových i střihových hrátek, na poměry průměrné české seriálové tvorby i tentokrát výsledek působí velmi progresivně a nejednoho věrného diváka České televize jistě překvapí, že něco takového vůbec vzniklo u veřejnoprávní televize (a dobře jim tak!). Jen jak BANGER. mohl pro jednoho být velmi milé překvapení, Adikts dost možná očekávání mohou nabudit až příliš vysoko. A není zaručené, že dojde k adekvátní satisfakci.     Dle Sedlákova příslibu seriál skutečně pracuje s nádechem superhrdinského žánru, člověk by ovšem rozhodně neměl čekat ani další Misfits nebo The Boys. Vizuál je i tentokrát výrazně moderní, po BANGERU. jistě půjde díky lákavému tématu o něco, co půjde snadno prodat mladé generaci. Jen by se po vzoru BANGERU. rozhodně nemělo očekávat, že výsledek způsobí nějakou výraznější osvětu. Jde rozhodně o svěží seriál, který nepostrádá příznaky žánrového experimentu, snadno může působit jako nějaký komentář k problematice spojené s drogovou závislostí. Dost možná proto zamrzí scénář, který je dost možná povrchnější, než by bylo zdrávo.   Adikts brousí kolem mnoha syžetů. Psychologické drama, černá komedie, nadpřirozený thriller. Sedlák nepřišel o cit pro černý humor, v rámci iVysílání poté seriál rozhodně zvládne zaujmout způsobem, který donutí diváka si dát všech 6 epizod v jednom kuse (díky 30 minutové délce epizod výsledek vlastně působí jako lehce přes tři hodiny dlouhý film). Nechybí tak postupná gradace, nějaké to vyústění i Miko Žbirka. Výsledek poté rozhodně není tak brutální protidrogovou agitkou jako Trainspotting nebo Requiem za sen. Především i proto, že náhlé propadnutí drogové závislosti vlastně není tak realistické a seriál díky tomu ztrácí na intenzitě a hloubce. Především proto, že by člověk po zmíněném Domestikovi a BANGERU. čekal větší emocionální nálož, ta se ovšem ve výsledku bohužel nedostaví.   To, co se stane v moment, kdy ústřední postavy vzít ústřední drogy, působí ze začátku vlastně věrohodně. Dostaví se nějaká ta forma euforie, zdánlivé vypaření problémů a náhlý nástup emocionální pohody. Seriál v tomto ohledu jasně prezentuje, jak je vlastně snadné do drogové závislosti spadnout a zvládá chvílemi evokovat i seriálový hit Euforie. Největším problémem Adikts je tak konfrontace mezi zdánlivou realitou a nevyhnutelnými sci-fi prvky, které pobízejí k tomu, že se Adikts zdánlivě neodehrávají v realistickém světě. Nádech té pravé protidrogové prevence proto chybí, nabízí se vlastně dost argumentů, proč by učitelé Občanské výchovy měli na svých hodinách preferovat jiná audiovizuální díla, která by k problématice řekla mnohem více bez várky stopořených penisů.   Pořád je to audiovizuálně hravé, má to několik zajímavých nápadů, rozhodně to není hloupé a kdejaký filmový či seriálový český projekt by za takovou energii vraždil. Jen je možná škoda, že Adikts přišlo až po BANGERU., v kontrastu s s ním je Adikts do jisté míry tak trochu zklamáním, kdy zamrzí, že se Sedlák rovnou nevydal tématicky jiným směrem (kromě filmu o mladých politicích je jeho vysněným projektem také duchovní nástupce filmu Mandragora o mladých prostitutech). Nadávat Adikts do BANGER. 2.0 možná není úplně fér, přeci jen jde ovšem chtě nechtě o mladšího bratříčka, který postrádá suverénnost svého předchůdce. Tentokrát totiž nejde o tak funkční realistickou sondu, ale skutečně spíše o takový menší experiment. Ne experiment, který dopadl vyloženě katastrofálně, přesto experiment, který má své mouchy. Kterému přeci jen v jistých bodech dochází šťáva, nemile překvapivě chvílemi i větší odvaha a ten nápor energie a nápadů, který šlo v kinech zažít na podzim 2022, prostě tentokrát chybí.   Víra v Adama Sedláka tak určitě není nějak výrazně nalomena, je ovšem snadné doufat, že už již snad k tématice drog řekl vše podstatné. A že se v dalším projektu skutečně vydá spíše do vod korupční politiky nebo obchodu s bílým masem. Těch důvodů těšit se na další Sedlákovu tvorbu je za celých 6 epizod Adikts pořád více nežli dost. A když už, minimálně závan svěžestí se Sedlákově seriálové novince rozhodně vyčítat nedá.... (09.01.2024) (méně) (více)