Aféry mé ženy

v první povídce sledujeme - vzhledem k době vzniku díla - trapný pokus o přemalování reality, a to včetně neuvěřitelných scénáristických licencí (výlet za železnou oponu, nákup lihovin v Paříži, přítulné slečny opojené koňakem). Jiří Vala, též opojený koňakem (a svou závěrkou), neustále pronáší podivné, nevtipné hlášky. připomíná vám něco věta "i policajt může znát Šrámka" ? sexuální jiskření mezi Libuší Švormovou a vysoce postaveným Josefem Langmilerem vás rozhodně v klidu nenechá! jelikož se po první třetině vše vysvětlí, můžete usnout (08.10.2013)

Pouze průměrný snímek, který je nicméně přehlídkou rázovitých postaviček ztvárněných celou plejádou známých a kvalitních herců. Tři detektivní povídky o malých českých zločinech jsou jinak snadno zapomenutelnou záležitostí. Filmu naštěstí pomáhá lehce ironický odstup, se kterým Vala coby manžel glosuje události a postavy kolem sebe ("heroin u nás nemáme a tak aspoň zobeme algenu"). Celkový dojem: 50 %. (19.08.2008)

Československý povídkový film, v němž hlavní roli hraje manželský pár Neradových ve složení lékařka L. Švormová a fotograf J. Vala. Nutno poznamenat, že L. Švormová je v tomto snímku velmi sympatická a pohledná, navzdory očekávání mě skutečně projev této amatérské kriminalistky mile překvapil, její manžel předvádí takovou svoji nepříliš výraznou klasiku, nicméně jako manželé se výborně doplňují a vyzařuje z nich velká pohoda. První povídka vypráví o pašování zboží ve vlaku Paris-Praha, následující se věnuje objasnění smrti starého hledače pokladů, jenž záhadně skonal pod Čertovým kamenem. Závěrečná a dle mého názoru nejzdařilejší povídka se zabývá podivnými událostmi v Domě hrůzy na pouti, přičemž vyjdou najevo jiné nekalé skutky kolotočářů. Skutečným vyšetřováním těchto nepravostí je pověřen major Buček v podání elegantního J. Langmilera, jenž je však velmi vděčný za nezištnou pomoc v podobě nedocenitelných informací od talentované madam Neradové. Ve vedlejších rolích se představí mnoho známých osobností (např. umělec ve vlaku F. Filipovský, redaktor J. Lír, vedoucí Domu hrůzy J. Hlinomaz, robustní majitel kolotoče Z. Kryzánek, krásná J. Hlaváčová, archeolog F. Vicena či oběšenec L. Trojan), avšak jednoznačně nejvíce mě zaujal zcela mimořádný výkon J. Beyvla ve druhé povídce a zejména jeho opilecký záchvat špatného svědomí. Aféry mé ženy režiséra V. Čecha se mohou zařadit mezi spoustu průměrných, nikoli špatných, kriminálek ze 70. let, hranici průměru překročili pouze hlavní ženská postava svou půvabnou svěžestí a podnapilý venkovan Beyvl. (07.08.2015)

"Musíš to do sebe klopit jak do sudu? Nějaké připomínky? Jo! Jen, že si včera večer chtěl otevřít dveře vývrtkou." (Aféry mé ženy) "Prosim tě zajeď někam, mám žízeň, že bych se o ní mohl opřít. Pane vrchní, jedno kafe s rumem. S čím? Tak bez rumu." (Smrt za slunovratu) "Za to chcete búra? Se ti něco nezdá? Ne, jen že to není tuzemák! Tak jestli chceš pribiňáka, tak si skoč naproti do sámošky." (Vražda v čertově mlýně) (28.12.2010)

Je to vysloveně napůl. Jedna hvězda za exteriéry (Prokopské údolí). Druhá hvězda za docela originální pojetí šťastného manžalského páru - blahobytní mladí manželé, spokojení, s emancipovanou ženou; byť tahle linie hodně drhne a má tendenci upadat zase do laciných klišé. Stejně tak hodně drhnou i detektivní zápletky. Z mého hlediska film, který v TV nevyhledávám, ale když na něj padnu, tak se na něj dá dívat. (10.03.2013)