Jedeme na teambuilding

Když korporátní zaměstnanec Jakuba Prachaře zažije namísto povýšení degradaci v podobě přeložení do podřadného call centra, které je navíc separováno od zbytku firmy v nevábných suterénních prostorech, jedinou cestou, jak se dostat zpět na výsluní a nedopustit zánik call centra, je vyhrát prestižní firemní pohár. Jenže rok co rok si významnou trofej odváží tým Slováků, kteří mají neporazitelnou pověst. O to hůř, že degradovaný vedoucí má se svým týmem lemplů jen mizivou šanci na úspěch. Po vážnějším několikaminutovém úvodu dostane komedie obrátky a nebude se šetřit ani vulgarismy. Ty tvoří podstatnou část dění a až dorazíme na místo konání soutěže, tak se se svými alkoholickými opary přiřítí tým Brňáků. Čtvrtým účastníkem klání je tým lepých děvčat z Teplic. Už samotná soutěž je natolik příšerná, že ji nelze brát vážně, a každý se musí divit, že tohle představuje pro firmy nějakou relevanci. Nejdůležitější jsou pro tento film herci. Jejich výběr je trefný. Výrazně na sebe strhává pozornost Vojtěch Kotek, který je nositelem jména Michal David, z čehož pramení i nějaký ten vtip i následné snové setkání se skutečným zpěvákem. Pobaví i další, Anna Polívková, Robin Ferro nebo Roman Blumaier. Kdo rád vymodelované poprsí, soustředí se na Justýnu Zedníkovou. Závěrečný dojezd už začal vtipy tak nějak drmolit dokola a film začal ztrácet na své zábavnosti. Vtipnost se dostavila, herecká sestava byla urputně komediální a Zuzana Marianková si coby režisérka držela svůj neotřelý komediální styl. 7/10 (30.03.2024)

Polnišová povedala, že pri tomto skvoste treba vypnúť mozog. No hej, ale jej sa to hovorí, keď ho má vypnutý celý život. A tak sa z nej stala odrazu scenáristka, lebo dnes ti takýto titul napíšu, keď len cez prekladač preložíš scenár z iného jazyka a aby sa nepovedalo, dáš to do česko-slovenských reálií, aby nikto neprišiel na to, že v skutočnosti nevieš napísať ani odkaz na korešponďák. Polnišová to urobila už druhýkrát. Treba uznať, že niektoré fóry sa aj podarili, ale niektoré boli skutočne nechutné, cez čiaru, hysterické a naplnené permanentne prítomným sexuálnym podtónom. Že podtónom, celá notová sústava tam bola, ale vidieť prasnicu Kramerovú ako Prachárovi líže hrdlo a ide vyfajčiť vtáka je už skutočne zo žánru horor, na to sa dá pozerať len s prázdnym žalúdkom. Ale netreba sa tešiť, našťastie toho vtáka neukázali, nechceli, aby každý videl, že Kramerová je booster impotencie. No a spoločná účasť Polnišovej a Kramerovej v jednom filme je zároveň odpoveďou na to, prečo je v Afrike hlad. (02.04.2024)

Čekal jsem, že to bude velmi špatné, ale nakonec jsem byl příjemně překvapený. Nenáročná oddechovka, u níž přece jen převládá více povedených vtipů než těch trapných. Jen nechápu, že stále existuje poptávka po tom, aby Jakub Prachař předváděl pořád dokola tutéž postavu jen v minimální obměně. Vždyť už ho to samotného musí štvát. Všichni ostatní víceméně v pohodě, nejlepší výkon podala Chiara Steiner :-) (31.03.2024)

Komédia musí spĺňať kritériá, aby sa divák bavil. A divák sa nebavil. Len neveriacky krútil hlavou. Áno, myšlienka je aktuálna – firemné teambuildingy môžu vyzerať aj takto... Ale chýbala mi akákoľvek pridaná hodnota, postavy ma nudili (možno bod navyše za postavu Michala v podaní Vojtu Koteka). Slovenskí účastníci majú prízvuk. Príbeh je veľmi predvídateľný. (20.04.2024)

Nejsem v pozici, abych mohl říct, že šlo o ztrátu času, protože jsem měl tušení hraničící s jistotou, jak bude celá záležitost vypadat. Od současných českých komedií už opravdu mnoho neočekávám a koprodukce to prostě nezachrání. Jako obvykle byl i v tomto případě nejslabším článkem scénář, který hnal často věci do trapnosti, a i když uznávám, že jsem se občas i pousmál, po většinu času jsem se cítil dost nepříjemně. Na jednu stranu mohu pochválit slušné obsazení, na tu druhou to občas vypadalo, že tvůrci na svou snahu poněkud rezignovali už v průběhu castingu; když začnou místo hereček obsazovat modelíny, asi jim o výsledek příliš nejde. Jo, jo, film měl i své světlejší momenty, přesto jsem ho ale z větší části protrpěl, a hvězdičku jsem mu připlácl jen za Vojtěcha Kotka (kterého jinak příliš nemusím), jenž byl ve své roli sádrového ježka skvělý a za závěrečné věnování, z kterého mi bylo trochu smutno. / Poučení: Ženy by se neměly příliš podobat svým otcům, není to pro ně ideální. (28.03.2024)