Režie:
Robert FloreyKamera:
Karl FreundHrají:
Sidney Fox, Bela Lugosi, Leon Ames, Bert Roach, Brandon Hurst, Herman Bing, Iron Eyes Cody, Harry Holman, Monte Montague, Betty Ross Clarke, Charlotte Henry (více)Obsahy(1)
Šílený doktor Mirakle (Bela Lugosi) unáší mladé ženy a dělá na nich pokusy s opičí krví, aby dokázal příbuznost mezi lidmi a opicemi. Opakovaně se však setkává s neúspěchem, neboť ženy umírají. Jednoho dne se setkává s mladým studentem medicíny Pierrem Dupinem a jeho snoubenkou Camille a rozhodne se, že Camille bude obětí jeho dalších experimentů… (liquido26)
(více)Recenze (17)
Další Lugosiho bezchybná kreace, i když tentokrát trošku jiná. Na rozdíl od nemrtvého hraběte z Transylvánie či třeba vúdú guru z Haiti je totiž trošku psychopatický doktor Mirakle příliš posedlý svou věcí - chybí mu chladná logika a vypočítavost, Mirakle dělá i chyby, pochybuje o sobě, není si jistý. A to jde Belovi zahrát přece jen trošku hůř než elegantního chladného padoucha s pěti tahy rozmyšlenými dopředu. Ani to by nevadilo, kdyby byl hlavní postavou a příběh se točil kolem něj - to se ale neděje, ústřední postavou je Pierre Dupin, takže prostor dostala i spousta zbytečných scén s jeho snoubenkou nebo spolubydlícím. A to je škoda, protože i opičák stojí za nejeden pohled. ()
Vynikající je výtvarná stránka, vliv expresionismu je znát. Rovněž skvělých je pár jednotlivých scén, třeba ta s náhodnou obětí doktora Mirakla by se neztratila ani v moderních exploitation horrorech. Velmi dobrá je pak i hravá kamera, některá kouzla byla až nadčasová (houpání na houpačce). Ovšem zbytek stál doslova a do písmene za verbalovo vyliž. Přehrávající herci, zejména Lugosi se skutečně "vytáhl", na Draculu zapomeňte, plytký příběh a skřípající a nadbytečný humor. Zatím nejhorší Universal a vratké tři. ()
Poté, co mu Universal sebral možnost režírovat Frankensteina, natočil Robert Florey tento horor volně inspirovaný povídkou E. A. Poea (ve finální verzi z ní zbyly jen některé dílčí motivy). Mnohem více společného má snímek s Kabinetem dr. Caligariho. Látka Floreymu nabídla spoustu příležitostí k uplatnění expresionistických postupů - od stylizovaných kulis, přes vysoce kontrastní svícení až po netradiční úhly kamery (Karl Freund). Potěší rovněž scéna s houpačkou. Právě vizuál vyvažuje všechny potenciální nedostatky. Výkon B. Lugosiho je pak samostatnou kapitolou - je pouze špatný, nebo je tak špatný, až je vlastně dobrý? To už musí zvážit každý sám. ()
Z Poeovy povídky zůstaly jen některé motivy, ale to vůbec nevadí. Lugosi je v roli šíleného vědce opět nepřekonatelný (ten rozcuchanej účes mohli trochu vychytat). Mimo to je to tohle jeden z mála UNiversal hororů, kde se docela povedl i kladný hrdina, kterej konečně nevypadá a nechová se jako idiot :-) ()
Finále snímku „Murders in the Rue Morgue“ je v podstatě variací na finále filmu „Frankenstein“. Lidé jdou po monstru, aby to monstrum, které je vlastně zhoubou svého pána, nakonec schytalo. Není v tom nijak moc velké ponaučení, není v tom nic světoborného, prostě se jedná o variaci na ohrané téma a snahy režiséra natočit, co původně chtěl, i když nutně trochu jinak, když dali „Frankensteina“ Whaleovi. ()
Reklama