Obsahy(1)
Když na sklonku života bilancoval Cimrman svou uměleckou činnost, došel neradostnému poznání: ani jedno z děl, které podepsal, nedošlo uznání. A proto se rozhodl ustoupit do anonymity a stát se autorem folklórním. Jasnozřivě rozpoznal, že moderní doba odsoudí k zániku lidovou tvořivost v takových oblastech, jako je národní píseň, pohádka, pověst, přísloví či pranostika. Jediné, co z ústní folklórní tvorby nezemře a zůstane živé, je anekdota. A právě ona hraje významnou roli v jeho hře Lijavec. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (184)
Geniální. Dokonce jsem neváhal a za hříšný prachy koupil dárkovou edici všech her. U některých se směju víc, u některých míň. Ale směju se vždycky, vždycky mám dobrou náladu a nevěřícně kroutím hlavou, kde na to chodí. Tolik nápadů, odkazů, parafrází a chytrosti jsem snad nikde jinde neměl tu čest vidět. "...prostým lidem, kurva..." ()
DJC-9. Hra z jejich vrcholného období, ale trochu méně známá, protože pro svou "bořitelskou" tematiku narazila na cenzuru (náhoda?) a řadu let se nesměla hrát. Seminář je pojat netradičně jako "beseda o hře" (ovšem aniž by ji publikum předtím vidělo), a je to ku prospěchu, patří mezi ty nejlepší. (Na audio výběru chybí jeden z jeho vrcholů, "tvorba anekdot".) Hra je sice také vtipná, ale působí (hlavně na audiu) poněkud zmateně a chvílemi nějak tuchne. Pane inspektor, otevřte okno! ()
,,Smích pod pěnou nelze prokázat.“ Lijavec je jedna z mých nejoblíbenějších Cimrmanových her. Je velice konzistentní, má výbornou atmosféru a působí přirozeně a nenuceně. Zároveň je velmi promyšlená a lze ji vnímat dvěma způsoby a v závěru dokonce třemi způsoby (jako psychodrama herců divadla JC). Hlavní obsazení Svěrák, Weigel, Čepelka a Hraběta je naprosto dokonalé, každý se do své role přesně typově hodí. Např. Hraběta je ve své roli správcové bezkonkurenční (Štětináč!). I úvodní seminář se všemi herci na scéně je svěží a nemá hluché místo. Jejich vzájemné škádlení je jako perlička na už tak zajímavých příspěvcích. K záporům této hry se vyjádřit nemohu, protože jsem žádných nenašel. ()
Génius schovaný ve Zdeňku Svěrákovi a Ladislavu Smoljakovi (tím nechci ostatní členy souboru nijak shazovat, ale tito dva mistři jsou přeci jen nejzasloužilejší cimrmanologové) se nejvíce projevuje právě při představeních DJC, protože u Cimrmana je dovoleno vše! Každý seminář a každá hra jsou jedním slovem GENIÁLNÍ! Neexistovalo, neexistuje a ani nebude existovat lepšího, vtipnějšího a inteligentnějšího humoru! ()
Seminář si jakž takž úroveň drží, ale hru bych nazval téměř ztrátou času. Zajímavé je to jen v jistém vizionářství. Svěrák ani Smoljak dozajista netušili, že na internetu se po roce 2020 stane potírání humoru a vtipů zcela běžným. A Zdeněk Svěrák asi ještě méně tušil, že se režimu, který toto dělá, bude klanět a před šiřiteli nevhodných vtipů ho bránit. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (30)
- Část semináře, kdy členové souboru tvoří anekdoty, ač to tak možná nevypadá, není improvizací. Tuto část semináři bychom prakticky ve stejné podobě slyšeli i v době prvních repríz v roce 1982. Miloň Čepelka k tomu uvedl: „Ono ani moc nešlo improvizovat. Jednak to neumíme a za druhé text musel být předem schválený a nemohl se měnit. Taky se až na pár drobných změn za tu dobu nezměnil. Až po revoluci ty drobné změny, či nové vtípky mohli do hry bez problémů.“ (mnaucz)
- Jedná se o jedinou hru, ve které sami autoři přiznávají přítomnost satiry. (mnaucz)
- Trestnice na Borech měla být změněna na jinou, nejlépe v Rakousku. (Kulmon)
Reklama