Sametová extáze

Celou dobu, co jsem film sledoval, mi bylo jasné, že jde o dobrý film. Ale něco přece mne dovedlo k nízkému hodnocení. Nějak to nedrží pohromadě. Je to videoklip, který se pořád snaží nám něco sdělit, ale zůstává jen ta písnička. A písničky, co se mi ve filmu líbily, byly asi tři, tak tedy nic moc. Toni Colette i všichni teplí boys hráli dobře, my kdož jsme to neprožili to nemůžeme tak dobře uchopit. Ale vzpomínka na mládí je vždycky taková sladkokyselá, tak jako i Velvet goldmine...65% (27.08.2012)

FIlm divoky a odviazany, ako 70-te roky same. Vtedajsiu dobu vam nepriblizi, on vas do nej na dve hodiny vtiahne. Na Dve hodiny posypane pozlatkom, nasiaknute mlznou atmosferou hlucnych nocnych barov, hiriacich farbami, lesklymi kostymmi a ludmi zijuciimi bezuzdny zivot. Podobne ako v The Wall (iked nie az v tak velkej miere), hudba tento film priam vytvara. Glam rock v sebe nesie onu podstatu - divokost vtedajsej doby, a hercom tak dovolila podat over-the-top vykony. Nutno podotkunt, ze to mohutne podporili aj spevacke kvality McGregora a Meyersa. Jedinecna exkurzia do nesputanych cias, z ktorych zostali len zabudne skladby tisko hrajuce zo stareho radia. (10/10) (22.02.2008)

Výstredné indivíduá zabudnutého obdobia sú dominantou príbehu Zamatovej extázy. Ohromná porcia feelingu za zvukov skvelej hudby doslova nabudí diváka zradikalizovať, respektíve zvýrazniť svoj štýl, vyraziť do ulíc a s pózerským výrazom mať ťažko na háku. Tie pocity sú za päť hviezd! Avšak v druhej polovici filmu dochádza dych a väčší priestor nevhodne obsadenému Baleovi tomu tiež nepomáha, azda preto nejdem s hodnotením o stupienok vyššie. (07.04.2015)

Na Velvet Goldmine jsem se dlouho těšil, a o to víc mě překvapilo, jaká je to slabota. Ten film neni moc dobře vymyšlenej, je děsně natočenej, a herci v hlavních rolích hrajou fakt mizerně (s výjimkou Jonathana Rhyse Meyerse), hudba neni dost dobrá na to, aby pomohla někomu vytvořit představu o hudbě, který chce vzdávat poctu. Když Ewan McGregor zkouší řádit na pódiu po vzoru Iggy Popa, je v detailech přesnej, ale Popově divokosti se nedokáže ani přiblížit. Taky když zpívá Gimme Danger, ten propastnej rozdíl mezi ním a předlohou tluče do očí i uší. Pozitivum tohohle filmu je nakonec právě v tom, že si fanoušek glam rocku, Bowieho, Popa, T-Rex a dalších legend může užívat nejrůznější detaily, narážky na dobu, stylizovaný obaly desek po vzoru legendárních alb zmiňovanejch stars... Taky účesy, oblečení, kulisy, všechno je dost vymakaný. A účast Briana Molka a Steva Hewita z Placebo je podařená a pozoruhodná, stejně jako jména interpretů, který hrajou ty filmový songy... Škoda, že režisér a scénárista byli takoví břídilové. (09.07.2007)

Stejně jako glamrocková éra britpopu 70.let, nastoupivší po vystřízlivění z ideálů květinových dětí, byla cesta nikam, tak i tento film se mlátí od ničeho k ničemu. Drží ho nad vodou jen ta hudební čísla, kde lze nasát atmosféru glamrocku, se vším jeho třpytivým pozlátkem a všeprorůstající dekadencí, s vysokými botami, těsnými přiléhavými kostýmy a barevnými trvalými, hudební éry, z jejíhož vizuálna čerpal Freddie Mercury v raných dobách, či David Bowie. A propós ten a jeho vymyšlené alter-ego Ziggy Stardust tu má styčný bod s hlavní postavou filmu - Brianem Sladeem - v celkem přesvědčivém podání Rhys-Meyerse, zatímco McGregor, vystrkujíc během vystoupení na diváky přirození, tu svými excesy a divokostí nápadně připomíná enfant terrible rockové scény Iggyho Popa a ač překvapivě nemá ve filmu mnoho hereckého prostoru, svých pár výstupů též zužitkoval vydatně. V hlavní dějové linii ale film nefunguje. Novinářské pátrání Christiana Balea, jehož překvapivě mdlý projev spočívá pouze ve fascinovaném zírání na své idoly, je nudné, spolu s až snovými scénami nedrží pohromadě a do toho se tvůrce filmu snaží sdělovat pochybné myšlenky ("Image muže je jeho životem."). S tímhle filmem se to má jako s glamrockem - zajímavý, ale hodně brzy se okouká. (05.02.2006)