Sametová extáze

Den, kdy jsem poprvé viděla Sametovou extázi, si pamatuju přesně. Na setkání s životní láskou se totiž nezapomíná. Nevěděla jsem, čím na mě film tak zapůsobil, možná to byla ta úžasná muzika, možná mě oslnily ty třpytivé kostýmy a nadpozemská krása Jonathanova (on se pro tuhle roli prostě narodil), snad to byla ta nevázanost glam rock éry či nekonvenčnost jejího zpracování. A možná všechno dohromady. Ale věděla jsem, že jsem spatřila něco neobyčejného a že to chci vidět znovu. A znovu. A znovu. (14.01.2006)

Tak toto téma prochází okolo mého zájmu velkým obloukem. Tento styl hudby mi je cizí a vypravěčské (uspávací) tempo Todda Haynese na zážitku nepřidává. Jestli něco stojí za zmínku, tak pouze výkon Ewana McGregora. Ale přesto ho radši vídávám v zajímavějších rolích než-li jako bizardního homosexuála, kterého zde ztvárňuje. (22.07.2005)

"Občan Kane" glamrocku, ale právě tím také zásadně odlišný od kanonického veledíla. Orson Welles nás nutil dojímat se nad odhalením, že i zbohatlický magnát má také srdce a teskní po ztracené nevinnosti. Jeho film se celý točil kolem titulní postavy, přičemž všechny ostatní figury tu slouží jen coby vehikly k přidávání dalších vrstev jejího portrétu (do čehož také zapadá, že reportér tu zůstává zcela anonymní, protože nemá ke Kaneovi vůbec žádný vztah). Todd Haynes za užití podobné vyprávěcí struktury flashbacků motivovaných reportážním zadáním a rámované ozvěnami klíčového okamžiku (byť ne nutně totožného v čase a místě, ale rozhodně významem) vypráví mnohem opojnější, fantastičtější, rozmáchlejší a především osobnější a hlubší příběh. Příznačně svému vzoru v Davidovi Bowiem a jeho Ziggy Stardust personě vypráví "Sametová extáze" o všech ostatních a o vlivu hvězdy na svou dobu, své okolí a hlavně na konkrétní lidi, kteří ji milovali a jejím prostřednictvím objevili sami sebe. Nakonec se ukazuje, že tím nejlepším, co Haynese potkalo, bylo odmítnutí Bowieho licencovat produkci své písně a personu Ziggyho. Namísto životopisu svázaného schvalováním vnějších autorit mohl dát absolutní průchod tvůrčí licenci a otisknout na plátno nikoli konkrétní osobnost, ale dojem z ní.  Těžiště se tak z biografických údajů a pečlivě střežené image přenáší na významy, nálady, emoce a vjemy. Impresivní koláž pak vypráví nejen ústy postav ale především jejich těly, kostýmy i výpravou, z nichž se stávají vrcholně expresivní a ohromně uhrančivé nástroje diváckého okouzlení. A když se to ještě spojí s hudbou, ať už jako podkresem, koncertní performancí nebo videoklipem, přichází ona titulní extáze (obzvláště u Ballad of Maxwell Demon, ale zdaleka ne jen u ní). Haynes vytvořil dokonalou filmovou fantazii jedné hudební dekády (ale i s ozvěnami dvou dekád kolem ní) a její klíčové hvězdy, ale i hudebního průmyslu, společnosti a queernes, respektive jejího předvádění a performování. Ale při tom vypráví také velkolepý příběh hledání sebe sama, které je jako v každé jiné době nelehké, byť tehdy díky jednomu mimozemšťanovi bylo o něco zjevnější a snáze pomáhalo najít spřízněné duše. Vedle těchto velkých i malých příběhů "Sametová extáze" zůstává také velkolepou ódou na jednu jedinou noc, kdy prší třpytky a která je kulminací všeho kolem ní. Haynesovo rozkošně uhrančivé i krásně intimní veledílo se nakonec samo stává ekvivalentem staré brože Oscara Wilda - otiskem něčeho velkého i osobního, spřízněným dotykem, a darem, který spojuje všechny, kteří si jej předávají. (15.09.2023)

Glam rock mě nijak nebere, ale zároveň mi ani nevadí. Podobně je to s Velvet Goldmine. Sonda do života lidí, kteří chtěli změnit svět, než přišli na to, že se změnil sám. Nevýrazný Jonathan Rhys-Meyers (David Bowie?), strhující Ewan McGregor (Iggy Pop?) a naprosto mdlý a prázdný Christian Bale, který podle mě doopravdy neumí moc hrát. (13.07.2011)

Z Glam rocku a módy sedemdesiatok sa mi robia... ani neviem čo na tele, preto som prekvapený, nakoľko ma chytili takmer všetky piesne, ktoré odzneli v Haynesovom filme. Spoločne so scenáristickým kolegom ho vystaval ako Občana Kanea a myslím, že to bol dobrý nápad a dramaturgia funguje. Slade je tajomná postava, o ktorej sa nedozvieme úplne všetko, ale asi väčšine divákov bude aspoň do určitej miery sympatická. Je to ale aj tak najmä o hudbe a kostýmoch a samozrejme o mladých hviezdach a príjemným bonusom je Brian Molko v menšej úlohe. Trochu to môže pripomenúť Singles, z poslednej doby zase Rocketmana. (07.12.2023)