Sametová extáze

Podle mě film, kterej skvěle vystihuje období glam rocku v čele s dokonalym Jonathanem Meyersem a Ewan McGregorem a jim sekundujícím Balem. Dlouho sem neviděl film, kde by vedle sebe stáli dva tak hodně charismatický herci. V podstatě sem se ani chvíli nenudil. Soundtrack na výbornou, mile mě ke konci překvapili Placebo. (19.07.2009)

Je tu David Bowie aj Iggy Pop. Oscar Wilde čoby absolutórium. Revolta ktorá si vystačí s vlastnou pompou. Vztýčené prostredníky, exhibicionizmus, bisexualita. Skvelá hudba, ktorá to všetko nádherne rámuje a dotvára. Lesk aj bieda. ...A skoro som zabudol - onanujúci Christian Bale! NO NEMILUJTE TO!!! (04.08.2006)

Tak jsme se s Haynesem opět minuli a tentokrát o dost značný kus. Já mu vlastně ještě nikdy nepřišel pořádně na chuť. Tady bohužel úplně není o čem. Glam rock mě také minul. Prostě několik výborných herců pitvořících se v neskutečných polohách a stopáž je přehnaná. Jedině je snad hezké sledovat paralely s životem Davida Bowieho a Iggy Popa. (30.05.2016)

Velvet Goldmine mohl byt vazne dobry film, s velmi vitanym konceptem mapujicim jednu zasadni hudebni eru, to by to ale musel natocit nekdo schopny a ne gaylord Todd Haynes, ktery z toho udelal maskarni ples pro buziky. Vubec se nedivim Davidu Bowie, ze produkcnimu stabu hrozil soudem, protoze je jasne, ze tahle filmova hruza je v podstate jen priteplene znesveceni dane ery a vsech predstavitelu. Jonathan Rhys Meyers je v Bowiem inspirovane inkarnaci naprosto tragicky a vylozene me prudi, protoze narozdil od Bowieho postrada jakykoliv sarm, charisma a pusobi jako strasne nesympaticka buznicka. Ewan McGregor si sice roli wannabe Iggy Popa dava k obedu, coz ale jeste neznamena, ze mam naladu se divat na jeho pero (a ze to neni prvni film, kde to vytahne). Jediny kdo z cele te parodie odesel s lehce stylovym stitem je Brian Eno, jehoz inkarnace zde vystupuje jako sice opet vic nez je zdravo priteplena, ale presto docela stylova androgyn inkarnace zvana Jack Fairy. Jinak me ten film ale neskutecne vytocil. 2/10 (19.07.2012)

Den, kdy jsem poprvé viděla Sametovou extázi, si pamatuju přesně. Na setkání s životní láskou se totiž nezapomíná. Nevěděla jsem, čím na mě film tak zapůsobil, možná to byla ta úžasná muzika, možná mě oslnily ty třpytivé kostýmy a nadpozemská krása Jonathanova (on se pro tuhle roli prostě narodil), snad to byla ta nevázanost glam rock éry či nekonvenčnost jejího zpracování. A možná všechno dohromady. Ale věděla jsem, že jsem spatřila něco neobyčejného a že to chci vidět znovu. A znovu. A znovu. (14.01.2006)