Lidský úděl 1.: Čistá láska

Hneď po vydaní rozsiahleho románu Junpeia Gomikawu "Ningen no jôken", námet okamžite oslovil režiséra Masaki Kobayashiho a vzniklo vysoko oceňované rozsiahle dielo z druhej svetovej vojny, kedy bolo Japonsko fašistickým štátom. Epické dielo sleduje mladého pacifistu a socialistu Kajiho, ktorý sa snaží prežiť v totalitnom zriadení. V prvej časti ( TV stanica AMC ho u nás odvysielala ako dve časti ) sa zoznámime s mladým idealistom Kajim pracujúcim ako šéf v pracovnom tábore v Mandžusku. Jeho ľudský prístup k čínskym väzňom je v rozpore s oficiálnou politikou japonskej armády. Film sa vyznačuje vynikajúcim spracovaním, brilantnou režijnou prácou a skvelou hudbou. (09.04.2024)

Tacuja Nakadai vo formálne čistej a príbehovo komplexnej epopeji z čias druhej svetovej vojny a výrazného japonsko -čínského konfliktu sa pod taktovkou Masaki Kobajašiho stáva morálne čistým človekom v skazenom svete intríg a vrážd. Human Condition je úvahou o zachovaní ľudskosti v neľudských podmienkách a venuje sa rozvíjaniu ideí rovnoprávnosti medzi väzňami, láskou k žene a ku slobode a tiež túžbou po moci a pomste. Kobajaši dokázal vždy vytvoriť silný príbeh stojaci na jednej postave a v tomto tri a pol hodinovom epose dokazuje, že nielenže dokáže udržať tempo a nabalovať osudové momenty tak, aby film nenudil. Ale zároveň ukazuje, že má toho ešte veľa čo povedať. Tento 6-dielny epos prenesený do 3 celovečerných filmoch patrí k najvýraznejšej stope v celej Japonskej produkcií a tiež na poli vojnového filmu. Tie moc nemusím, ale v tomto prípade chcem vedieť čo si prehnitý systém pre hrdinu pripravil. Určite stojí za pozretie. (27.05.2015)

První část eposu Lidský úděl je další ukázkou filmově silných 60. let v Japonsku. Tento úvodní velkofilm série mě zaujal v první řadě scénářem, který je až překvapivě kritický vůči politice japonského impéria. Otevřeně popisuje kruté vykořisťování Číny a jejího obyvatelstva, nahnaného do zajateckých lágrů. Téměř absurdně působí v tomto světě snaha hlavního hrdiny prosazovat v těchto podmínkách humanismus, což jej neodvratně vede do záhuby. Film je zajímavý i vzhledem k tomu, že popisuje mě zcela neznámé kapitoly historie. Po filmové stránce bezchybný počin, v němž se tu a tam objeví i scény, které považuju za úžasné (v 60. letech ještě šlo být invenční). Herecky je film také silný, Tatsuia Nakadai je jednou z největších osobností japonského filmu a v Lidském údělu je patrné proč. Trochu slabší výkony ale předvádějí herci vedlejších postav (prostitutky, čínští zajatci), a byť nepovažuji žádný z dialogů za nadbytečný, přeci jen je ta stopáž neúměrná sledu událostí. (27.06.2013)

„[…] jsou zas hodiny, kdy se cítíme být unášeni jakýmsi šťastným osudem; kdy všechno přichází k nám jako přineseno vílami nebo anděly. Je pravda, že tyto šťastné hodiny nebo dny budou záhy vyváženy neštěstími, stejnými nebo těžšími, neboť neštěstí se vždycky zdá být větší nežli štěstí? Je jisté, že se všechno končí špatně v takovém světě, kde smrt je považována za největší zlo. Vidíme však příliš často na tomto nespravedlivém světě, že neštěstí se plácí novými neštěstími, dráže než štěstí.“ (Maurice Maeterlinck) (10.12.2015)

1. část - Nevím, jestli cesta, kterou hrdina ušel, musela získat dvě hodiny prostoru, deziluze z nemožnosti nastolit v zajateckém táboře férové podmínky ale určitě má něco do sebe. 75 % /// 2. část - Zde se jen dokončuje, co začala už jednička. Opět si nejsem jistý, nakolik byla nutná ta značná délka, jestli by se totéž nepodařilo vyjádřit na menším prostoru (viz Kubrickovy Stezky slávy), jinak jde ale o skvěle natočený a silný film. 80% (15.03.2013)