Romeo krvácí

Gary Oldmana jsem viděla ve filmu dělat všechno možný, ale takhle rozkošně tancovat nad právě nakrmenou jámou ještě ne. :-) Jj milý Jacku, tak dlouho si dráždil hada bosou nohou, až si o jeden prst přišel. Nevím kdo byl tady víc rajcovní jestli Gary nebo Lena, ale mě se to jejich kočkování líbilo. ... " Byl to ten starý hlas, který mu vysál mozek a vyplivl ho na podlahu. Krmil jámu a jáma byla štastná. To bylo to jediné co uměl uspokojit." (09.03.2013)

Od samého začátku vás tenhle film chytne svým stylem. Jack v podání úžasného Garyho Oldmana ( výjimečně velmi dobře nadabovaný Zdeňkem Mahdalem) vypráví příběh toho, kým býval nebo jím možná ještě chvílema je, velmi poutavým a zajímavým způsobem a jeho komentování děj nijak neruší, naopak dělá film tím, čím je. Jack si žije svůj spokojený život poldy placeného mafií, posedlého touhou po penězích, které paradoxně na nic nepoužívá, jen je hromadí. Miluje svou ženu a přesto má kdovíproč i milenku a pak přijde jeden špinavý kšeftík a jedna osudová mrcha, která mu dokonale tuhle idylku zruší. Prostřihy dějů, které se teprve stanou příběh dělají zajímavějším a závěr je právě takový, jaký by měl být. (11.08.2005)

„You don´t own love. Love owns you..“ Mírný jazzový vánek profoukne nad zkaženým pódiem newyorkského Brooklynu a hrajíc si s listy nástěnného kalendáře, dovane až kdesi k zapadlému bistru v arizonské poušti. Usaďte se pohodlně do sedaček, virtuóz Oldman, ač se mu lepí smůla na patu, přichází.. Velmi dobrý nápad s vypravěčem ve třetí osobě a černý humor vykompenzují kvantitu zvratů ve druhé půlce Medakova filmu, který svým melancholickým příběhem připomenul starou pravdu, že až když člověk něco ztratí, teprve potom si uvědomí, jak moc to potřebuje. Tak snad zase 1. prosince, Gary… (26.11.2010)

Moje divácká zkušenost s Romeem, který krvácí by se dala rozdělit do tří fází. 1. fáze – návnada, čili název. Ten mne zaujal hned ve dvou rovinách. V žánrové (krev/detektivka/ + Romeo/vášeň/ = film noir) a deterministické (není každý Romeo už ze své podstaty postava tragická, čili nutně též krvácející?). 2. fáze – „zaháknutí háčku“ pomocí žánrových propriet, jazzové hudby, nápadité práce s vypravěčem a v neposlední řadě skvěle vymyšleného flashworwardu (kdy je hned z počátku filmu na vteřinu ukázán jeden z nejbizarnějších momentů, ke kterému se divák nedostane dřív, než v poslední třetině příběhu). 3. fáze – vylovení z vody a naporcování pěkně za syrova, o které se zasadily především dva elementy. Lena Olin hrající over-the-top femme fatale a maniakální ruskou vražedkyni v jednom a pak také věčně nenažraný/prohnilý polda Gary Oldman, kterému už od počátku příběhu nevyhnutelně zvoní hrana (jen tak mimochodem, toho detailu jste si možná všimli – oni skutečně vyzvánějí v pozadí zvony a to pokaždé, když se v příběhu stane pro Oldmana něco osudového (osudově špatného) – kupříkladu při scéně rozhovoru s mafiánským bosem, nebo když se jeho manželka modlí své litanie za prachy). Jinak pokud to není na první pohled zřejmé, můj komentář má strukturu rybaření z žánrových důvodů. Není ostatně každý film noir pouze jednou velkou hrou na lovce a kořist? (04.09.2016)

Možná by někdo řekl:"Ten Gary Oldman zase hraje skvěle" a on taky hraje. Avšak mě více překvapila a potěšila dokonalá Lena Olin, která ho strká do kapsy, kterou nemá, protože má na sobě jen podvazky, sukýnku a blůzu. Její postava nepostrádá nic od ženy ala femme fatale, která dokáže jednoho policistu zbláznit, zmanipulovat, ovládnout a poté zničit. Nic na tom nemění slabší děj snímku ani, i přes krátkou délku, poměrně rozvleklé vyprávění, které se zajímá snad o všechno krom rychlého postupu v ději dopředu. To je hlavní chyba snímku, který se tak stává průměrným kriminálním dramatem a mohl být rozhodně lepší. (06.03.2008)