Vlčí bouda

(Komentář obsahuje spoilery.) Namítat lze leccos, třeba že tak slibné téma - děti uvězněné v horské chatě s psychopatickými vedoucími - se dalo rozehrát lépe, vygradovat od nenápadného úvodu až k šílenosti. Zde už od začátku kamera zlověstně přejíždí po sněhu a hraje do toho děsivá hudba, což silně naznačuje, že se blíží zlo. Proto se hlavně ve střední části film trošku motá v kruhu (kdykoli někdo z dětí pronese větu ,,Já tě snad zabiju!", můžete se vsadit, že se vzápětí odněkud vynoří démonický Macháček a řekne: ,,Opravdu bys byl schopný zabít?"). Také bych osobně uvítal, kdyby linka s instruktory nebyla tak doslovná, ale dávala větší prostor úvahám, zda jde o skutečné mimozemšťany, nebo zda je to celé nějaká zvrácená hra psychopatů. A v neposlední řadě se dá proti Vlčí boudě namítnout, že herecké výkony mladých žáků patří k nejhorším v dějinách české kinematografie (což mi ale zrovna nevadilo, podle mě to jaksi patří ke zvláštnímu kouzlu tohoto snímku). Ale vem to všechno čert. Horor je můj oblíbený žánr a pokud se řekne, že těch slušných je v dějinách českého filmu tolik, že by se spočítaly na prstech jedné ruky, pak to není žádná metafora, ale tvrdý fakt... Proto si těch několik málo exemplářů musíme hýčkat. O to víc, že se Chytilové povedlo (jak jinak u ní) překročit rámec pouhého strašení a dostat do filmu i morální apel. Teprve když děti odmítnou určit ze svého středu jednu oběť, oprostí se od materiálna a od všech lží, předsudků, přítěží a bloků, je jim dovoleno utéct zlu v památné závěrečné scéně. (21.08.2014)

Když jsem to viděl jako mladší, bylo to fakt psycho. Ale teď? Věra chytilová je dle mého názoru režisérka velmi přeceňovaná. Zatímco se jiní filmaři snaží, aby v jejich filmech herci potili krev a vydávali maximum, Chytilová používá až na pár vyjímek mizerně recitující neherce. Celkově tedy občas působivé, s výbornou hudbou, ale především k uzoufání hysterické. (15.10.2009)

Když jsem ten film tenkrát viděl (coby student suchopárné matematické analýzy, pragmatik a ateista až za hrob), zneklidnily mě dvě věci. Jednak samotný film svou atmosférou a za druhé otázka, proč mě (až nechutnému realistovi), to vůbec dokázalo rozhodit sandál. A potřetí se to na mě spiklenecky zašklebilo, když jsem si po 25 letech pročítal na ČSFD naprosto rozporuplné komentáře od lidí, jejichž názory na film mě zajímají, abych konečně zjistil, jestli jsem holt divnej já nebo ten film. A stejně vím prd... Tak na tom filmu asi fakt něco bude. Jo, ale sněhuláky od té doby pro jistotu nerozhrabávám :-) (20.08.2013)

Kdyby mi příběh tohohle filmu, kde navíc vystupují zjeména teenageři, vyprávěl, nikdy bych neuvěřil o jak dobrou záležitost se jedná. Mimozemštani na lyžáku opravdu neslibují inteligentní podívanou, ale opak je pravdou. Chytilová dokázala s přehledem natočit kvalitní horor. S přihmouřeným okem by se dalo napsat, že Vlčí bouda je takový malý český Shinning. I zde jsou hrdinové odříznuti od zbytku světa a i zde se podařilo navodit solidně tísnivou atmosféru bezbranných lidí v solidním průseru. Nikdy bych neřekl, jak děsivé mohou být záběry na nabývající led, či kamera tápající sněhem. To vše funguje i díky výtečné zvukové a hudební kulise. V české filmografii se moc horotů nenajde, ale tenhle jeden vydá za 10 amerických. (26.10.2009)

Jak už jsem určitě několikrát zmiňoval, mám v oblibě děje (týká se to samozřejmě nejen filmů, ale i knih) odehrávající se v nějaké formě izolovaného prostředí, ve kterém autor vytvoří jakýsi vnitřní svět. Toto kritérium splňuje Vlčí bouda dokonale - poněkud zašlá horská chata je pro režisérku ideálním prostředím k vytvoření požadovaného mikrosvěta a zárověň dává k dispozici působivé zimní scenérie, které s hravou živostí snímá příjemně neukázněná kamera. Zvukový doprovod je poťouchlý, ale výtečně koresponduje s obrazem. Herecky dominuje samozřejmě Macháček, ale ani někteří mladí herci se rozhodně nemají zač stydět a povětšinou jsou dobře vybráni i typově. Velmi originální svěží dílko kombinující žánry jedinečným způsobem (řekněme od mysteriózního horroru, přes psychologicko-sociální drama, až po teenagerovskou komedii). Nosná myšlenka obětování jednotlivce kolektivem je zde přes (nebo snad díky ní?) záměrnou trivializaci značně působivá, zdůrazněná v několika klíčových rovinách (Macháčkův výraz je roztomilý, když odmítá nabídku jednoho z chlapců, který zvažuje obětovat sám sebe: pravý výraz sociálního inženýra (lhostejno zda mimozemšťan;)), který se lekne, že se některá z ovcí přestane chovat jako správná ovce a jeho konstrukt se zhroutí jako hajzlík z karet). Ojedinělá a dle mého názoru nedoceněná perlička českého filmu. (06.04.2008)