Vozvraščenije
Návrat
The Return
The Return
The Return
Režie:
Andrej ZvjagincevKamera:
Michail KričmanHudba:
Andrej DergačevHrají:
Ivan Dobronravov, Vladimir Garin, Konstantin Lavroněnko, Natalija Vdovina, Peter Rappenglück, Juan Palomino, Jelizaveta Alexandrova, Galina Popova (více)Obsahy(1)
Komorní příběh o shledání dvou chlapců se ztraceným otcem. Andrej (14) a Ivan (12) žijí jen s matkou a babičkou. Jednoho dne se doma objeví otec – kluci si na něj ani nevzpomínají, znají ho jen z fotografií. Okamžitě se však projeví jako silná autorita, což každý z bratrů snáší jinak. Otec vezme chlapce na výlet – na ryby. Cesta je zároveň ohledáváním terénu vzájemných vztahů, citů, hranic otcových výchovných metod i dětského vzdoru. Přestože spolu stráví jen pár dní, oba chlapce otcův návrat silně ovlivní.
Debut režiséra Andreje Zvjaginceva (1964) se po právu setkal s velkým ohlasem a uznáním na řadě festivalů. Neokázale natočený snímek vychází z výborně napsaného scénáře, který z krátkých epizod, nenápadných situací a drobných postřehů skládá mozaiku charakterů a vztahů, přičemž po celý film udržuje neklid a dějové napětí díky tajemnu nedopovězeného. Adekvátní je pak i realizace, vracející se k jednoduchosti a čistotě filmařského řemesla: kamera, střih, zvuk ani hudba nečarují, o to působivěji však diváka zasáhnou. A samozřejmě stejnou zásluhu na vyznění snímku jako profesionálové za kamerou mají i vynikající, bezprostřední a současně ukáznění představitelé obou obtížných chlapeckých rolí.
(Film měl nicméně tragickou dohru – představitel staršího z bratrů, Vladimir Garin, se krátce po dokončení utopil v témže jezeře, u kterého se natáčelo.)
(Česká televize)
Recenze (263)
Ruský familiární klenot mezi budovatelskými kýči. Drsná příroda, autoritativní otec a dva bratři, kteří prahnou po dobrodružství. Lavroněnko, bez toho aniž by něco řekl, působí velmi přísně a charisma z něj srší na všechny strany. Film ve Vás evokuje mnoho nezodpovězených otázek... záhadná minulost otce, vykopaná truhla nebo i to jak vlastně vše skončilo ? Podle hodnocení to i vypadá, jako záměr tvůrčího myšlení Zvjaginceva. Já jsem to i tak přijal, i když přemýšlet nějak víc o tomto snímku nebudu. Překvapivě příjemný kousek, který není nikterak náročný, si zaslouží 75% ! 4* ()
rozhodně zajímavý snímek s netradičním pojetím. Je o setkání "otce" se syny, který se po 12cti letech vrací k rodině a snaží si najít k nim vztah. Oba kluci mají jinou povahu a přístup k němu - jeden se v něm vidí a druhý mu nevěří. Otec se snaží vychovávat a předávat zkušenosti svým způsobem. Film je poutavý nejen dějem, či kamerou, ale rozhodně hereckými výkony, které jsou zde vynikající - lepší zahrané dětské role jsem snad neviděl. Děj je pomalejší - trochu ve stylu roadmovie, ale o to víc se divák s postavami sžije. Zatím dávám lepší 4* a možná při dalším Návratu k němu ještě své hodnocení zvýším. ()
Do nějaké hodiny dvacet je to skvělé, sice to teda má své mouchy, na plný počet by to nebylo ani tak, ale na silné 4* ano. Bohužel pak přišel zvrat, který mi k předchozí atmosféře přišel zbytečně "akční" a vyhrocený a ačkoli měl svůj účel, stejně bych byl radši, kdyby to zůstalo víc minimalistické. I tak se mi ale Návrat líbil, atmosféru má podmanivou, filmařskou stránku brilantní (ať už výběrem hudby vzdáleně připomínající hudbu z filmů Scotta Barleyho nebo skvělou kamerou), výběr lokací povedený, na pár poetických záběrů taky dojde, v tomhle případě si nemám moc na co stěžovat. Jenže i tak mě poněkud zklamalo finále a je znát, že se jedná o Zvjagincevův debut, jelikož scénář nemá vychytané všechny mouchy. Ještě mě teda překvapilo, že to vlastně bylo poměrně jednoduché drama, což ale není na škodu, když to režisér umí podat. A líbil se mi tu ten prvek road movie, to bych do žánrů přidal i víc, než mysteriózní. On i tenhle se tam hodí, trošičku, ale nijak nevygraduje... 4* ()
Takmer dokonalá lyrika, ktorá ma postupne čím ďalej tým viac nudila. Zo začiatku to vyzeralo byť fakt zaujímavé - po dlhých rokoch sa domov vracia otec a jeho dvaja synovia pomaly ani nevedia ako to prijať. Otec ich teda vezme na dobrodružnú cestu, ktorá ich mala asi zblížiť. A tak putujú ruskou pustou a tichou krajinou obklopenou krásnymi lesmi, jazerami a ostrovmi - a to prostredie treba uznať, že bolo naozaj nádherné (dokonca asi to najlepšie z celého filmu). Horšie to však už bolo s vývojom príbehu, ktorý sa akoby stále točil len o tom, že prísny otec chcel svojim synom ukázať ako žiť bez strachu. Myslel som, že ten zlom v deji konečne zlomí tento lyrický príbeh, ale opak bol pravdou. Tajomná skrinka zostala neotvorená a vlastne celá pointa sa potopila rovnako ako loďka na konci filmu... V konečnom dôsledku pre mňa dosť sklamanie. ()
Dvom bratom sa do života vráti ich otec (preto sa film volá návrat). Deti majú v podstate pred pubertou, alebo sú práve v nej. Dvaja bratia majú úplne odlišnú osobnosť. Otca chlapci videli len na fotke a hneď ako sa vráti začne ich vychovávať. Spôsob výchovy je skôr správny ako zlý, aj keď otec urobí jeden prešľap, aj tak ich učí aký je život. Lenže to čo doteraz zanedbal nemôže za pár dní dohnať. S Andrejom (Andrey) to má ešte otec ako tak ľahké, ale Ivan je totálny rebel. Výkony jednotlivých hercov či už dvoch detí, alebo otca sú vynikajúce. Do filmu sa dá ponoriť a je to taká malá rodinná dráma. Neviem prečo má film kategóriu mysteriózny. Nepokladám za mysterióznu tú jednu záhadu čo vo filme je, alebo dajme tomu dve záhady (nevieme akú prácu robí otec). Film by mal do určitej miery výchovný charakter keby nemal taký koniec, ale koniec sa mi vlastne páčil. ()
Navrat mnohi prirovnavanju k tarkovskemu. podobna odosobnenost, zdlhavost, spiritualne vnimanie sveta. problem je, ze na duchovny film je to trocha prekalkulovane. ()
někdy se snese jen kumšt - umíš? tak tvoř. je vcelku jedno, že ti v tom někdy něco někde lavíruje a sem tam je to trochu mimo mísu - ale to pak musí být kumšt. Návrat má v sobě něco kumštovního, ale ne natolik, aby to utáhlo film, který je prodchnut scénáristickými nedodělky. U pomalého zadumaného filmu, kde děj nemá prioritu, kde prioritou je vývoj postav, vztahů, emocí, hraje děj sakra důležitou roli. Odporuje si to? Neodporuje. Protože máte-li nenáročný vývoj děje a v tom ději je nějaká vyložená volovina, praští to do očí jako kladivo a tím se začne rozpadat celá ta fraška s výstavbou postav a jejich vztahů. Nedůvěryhodné. ()
Nuda k posrání #44. Viz Osvícení. 50% ()
Prekrasne natocny snimok o dvoch bratoch a ich otcovi, ktory sa vrati odnikadial. Road movie plna drsnej,ale krasnej prirody, famoznych hereckych vykonov (najma chlapca,ktory hral mladeho Ivana) a fantastickej rezie. ()
61. Zlatý Glóbus za rok 2003 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný film - Rusko ()
Velmi povedené! ()
Krásný, citlivý film s výborným výkonem dětských herců.Jeden z nejlepších filmů, které jsem v poslední době viděl. ()
Hodně minimalistická a atmosférická záležitost. Dva chlapci žijí na vesnici pouze se svojí matkou a babičkou, když se jednoho dne domů vrací jejich otec a rozhodne se vzít je na výlet. Výlet, který je plný emocí a místy pro mě hodně nepochopitelným chování jednotlivých postav. Dětští herci odvádí své herecké maximum a Vy tak nějak čekáte na finální katarzi. Zda Vás rozseká nebo ne. Mě bohužel emočně nerozsekala. Celkově se ale jedná o velice zajímavě natočené drama, kde hodně záleží, jak Vás zasáhne finále. ()
Neuvěřitelně hluboký, silný a emotivní příběh, který až do neuvěřitelné reálnosti zhmotňují zejména dětští herci, 5 hvězd. ()
(Tento komentár by ste si asi mali prečítať až po pozretí filmu, pretože tak trochu prezrádza dej. Zároveň však obsahuje informácie, ktoré by bolo možno lepšie vedieť už pred pozretím. Tak to nechám na vás.) Andrej Zvjagincev je mladý talentovaný tvorca, ktorý sa svojim Návratom zaradil po bok mojich najobľúbenejších ruských režisérov, teda Michalkova a Tarkovského (ku ktorému je mimochodom často prirovnávaný). Návrat je mnohovrstevnaté a mnohovýznamové dielo s mystickým (alebo metafyzickým) presahom, ktorý si ja osobne interpretujem takto: Bratia Andrej a Ivan predstavujú dva typy veriacich ľudí a ich otec Boha. Režisér akoby sa zamýšľal nad tým, čo by sa stalo keby že sa na Zem vráti Boh. To je najďalej ako som sa dostal, neviem zatiaľ koho predstavuje matka (cirkev??). Bratia veria že je to ich otec, povedala im to matka a ako dôkaz im slúži stará fotografia (na ktorej však otec raz je a raz nieje). Odkedy ich otec vezme na výlet, neviem presne, čo sa deje v rámci vyššieho konceptu. Andrej sa automaticky podriadi otcovým príkazom, zatiaľčo Ivan je drzý a pochybuje o otcovej dôveryhodnosti. Otcovi stále niekto volá. Spolu so synmi odpláva na opustený(?) ostrov kde vyhrabe z ruín záhadnú škatuľku. Ako to celé dopadne vám neprezradím, len vám poradím aby ste si povšimli potopeného člna v úvodných titulkoch a neočakávali priame odpovede. Celým filmom sa nesie motív vody, čo je určitá parafráza na Tarkovského, ktorý zatekajúcimi ruinami vyjadroval určitý stav duše (ak nie rovno dušu samotnú). Skvelé herecké výkony (hlavne Ivan Dobronravov v úlohe Ivana), vynikajúca kamera, práca so zvukom a krásna hudba sú už len čerešničkou na torte. Film je dosť ťažko strávitelný a po prvom pozretí som bol trochu sklamaný, nechápal som ten hype. Chce to viac času a spoluprácu diváka, ten pocit "osvietenia" však stojí za to. Už som to videl trikrát a rád si to pozriem znovu. ()
Obstojnej film, kterej sice nenudí, ale taky nebaví. Zásadní chyby, co jsem zaznamenal, jsou, že ti bratři vůbec jako bratři nevypadali (barva kůže, vlasů, kudrnatost, takovej ten jakoby předkus toho mladšího atd.). A klasická chyba - déšť často jenom ve předu, v zadu už ne nebo nerovnoměrnej déšť. Otec se k nim sice choval jak k cizím, ale teda ten mladší brácha byl pěknej parchant a já bych ho bil od rána do večera, kdyby mě takhle sral. No a nakonec se jim kvůli němu zabije tata. No tak je to normálni? Kluci to teda hráli dobře a přirozeně. Ale těšil jsem se na konec. ()
Můj návrat ke kořenům ruské kinematografie proběhl právě skrze Návrat. Absolutní katarze. Po dlouhé odmlce ve sledování ruské kinematografie jsem měla radost z toho, že se v Rusku ještě stále natáčejí silné filmy, které ač ne podle amerických blockbustrových pravidel mohou zabodovat u více lidí právě svou opravdovostí, silou prožitku. Můj novozélandský kamarád prohlásil tento film, na nějž jsem ho pozvala záměrně, za svůj osobní film roku. Myslím, že to bylo někdy v roce 2006/7. Musela jsem mu dát za pravdu:-) ()
Ruský film a musím říct, že od Tarkovskeho mě z ruska nic zásadně nezaujalo, až do tohoto filmu. Podobně jako u Tarkovského, jehož vliv je v na mnoha místech vidět, hraje velkou estetickou úlohu nádherné zachycení přírody při dobarvování celkové atmosféry a emocí filmu. Přiběh je velmi komorní a pomalý , přesto plyne tak přirozeně, že ani na chvíli nenudí. A to i přesto, že se v není nijak akční. Podle mě zajímavě natočit něco takového není vůbec lehké a je to naprostý kontrast proti tomu co známe třeba v Hollywoodu. velmi nemainstreamové a geniálně vygradováné (i přes tu přirozenou plynulost a civilnost). ()
Pomale vyprávěný, poeticky laděný příběh otce a dvou synů. Zpracováním připomíná až Stalkera (pomalé nájezdy kamery, celkové sladění do zelena), své festivalové ceny si film zasloužil právem. Jedinou malou chybkou na kráse jsou závěrečné fotky, jež ruší katarzi vyvolanou poslední dramatickou čtvrthodinou filmu, ale za ten výborný zážitek to režisérovi milerádi odpustíme. ()
Matička Rus vždycky uměla a stále umí točit silné příběhy, které se zaryjí do kůže, jak třísky a nemůžete se jich nějakou dobu zbavit. Hodně dlouho jsem byla napjatá co se z tohohle vyvrbí. Musím říct, že kluci hráli Andreje a Ivana neskutečně. A Konstantin Lavroněnko, jako jejich rádoby otec na heslo, též skvělý. Bylo mi z něj většinu filmu dost úzko. Napětí mezi ním a Ivanem se dalo krájet. Ty melancholické obrazy opuštěné krajiny skoro bez lidí, jako po nějaké katastrofě, mi neustále něčím připomínaly Tarkovkeho, nemůžu si pomoct. Velmi sugestivní snímek, který potěší hlavně filmové gurmány. ()