Navajo Joe

Western s hudbou Ennia Morriconeho pod pseudonymom Leo Nichols. Hlavne všetky bojové scény sú absolútne nepresvedčivé, teda ja som neveril ani jedinému súboju, s realitou to nemalo nič spoločné. Ani hlavný predstaviteľ ma nezaujal. Teda Burt Reynolds v postave indiánskeho Navajo Joa nebol podľa mňa asi ted najlepší výber. Síce je počas celého filmu jeho nôž viac krvavý než čistý, ale to na stvárnenie kvalitného indiánskeho pomstiteľa nepostačuje. Prečo teda dávam až tri hviezdičky? Samozrejme za hudbu a hlavne vynikajúci hlavný motív z pera Ennia Morriconeho. (23.10.2008)

Spousta scén, které postrádají logiku, natočeno hodně naivním způsobem, hlubším pohledem na jakoukoliv postavu se nikdo nezabýval. A i když se musí brát v úvahu rok výroby, stejně v té době vznikaly kvalitnější westerny. A stejně tomu musím dát slušné hodnocení, protože s přístupem s nadhledem se tu "westernuje" dobře a jako jednohubka to zabaví. A sračky přece jenom vypadají jinak. (27.05.2019)

Přál bych si tento film vidět tak ve svých třinácti až šestnácti, kdy jsem si na westerny obvzláště potrpěl, jistě by se mi tento krvavý a proindiánský rodokaps líbil více. Teď už to takový zážitek nebyl. Nic originálního (ani ve své době), i to násilí jej jen samoúčelné, a v dnešní době už ani nešokující. V kdekterém nynějším amerikánském či asiatském thrilleru je ho více. No, jen ta hudba je vynikající, vlastně pro takový film je takové hudby škoda. (14.10.2010)

Mám pocit, že Corbucci svou westernovou tvorbou provádí jakýsi (možná nechtěný) první stupeň "fenomenologie žánru". To znamená, že redukuje jakékoli naše stylistické, formální a rozumové předsudky, aby se tak dostal k samotnému základnímu "naturalistickému jevu". Corbucciho souputníci nebo následovníci pak tento jev ze všech stran detailně popisují, rozkládají a znovu konstruují, vrchol tohoto procesu, kterým žánr zkoumá sám sebe, pak končí (alespoň v italské podobě žánru) někde u Keomy - v jistém smyslu tak stojí Keoma a Navajo Joe pomyslně na dvou stranách jedné vývojové linie. Corbucci jev ale zatím pouze odkrývá a v jeho maximální jednoduchosti prezentuje, jde v akci i zápletce až na dřeň, obejde se bez zbytečných ornamentů - např. psychoanalytické vysvětlení motivů jednání hlavního padoucha nechá slovně odvyprávět přímo padoucha, nenaznačuje je obrazově přes složité flashbacky (Leone). U akce nevidíme žádné zpomalené záběry analyzující řetězovitou pudovost násilí (Peckinpah), Nenajdeme zde žádné opatrné relativizování osudů původních obyvatel, Navajo si rovnou vezme šerifskou hvězdu s tím, že na ni má nejvyšší právo, protože jeho otec a otec jeho otce atd. zde žili, narozdíl od přistěhovalců... (01.02.2009)

Ukázka brutálního Corbucciho italowesternu s vynikající hudbou Morriconeho (jeden z nejlepších westernových hudebních doprovodů, který dává tomuto braku umělecký punc).: https://www.youtube.com/watch?v=hN1bJqU50iA Navajo Joe, je -dalo by se říci - přímo definice žánru, v porovnání s westernem americkým. Jinak Corbucci je podle mne prase. (19.04.2010)