Nebe

Film, který se snaží být thrillerem a milostnou romancí zároveň, ale selhává v obojím. Především v otázce vzájemné lásky obou protagonistů působí nepřesvědčivě; o tlumočníkově vzplanutí mají svědčit jeho vrátivší se problémy s inkontinencí, nebohá učitelka pak zřejmě v "zápalu boje" zčistajasna odhodí veškeré své morální zásady ("Za vraždu chci nést odpovědnost..."), aby mohla po boku italského mladíka utéct v širé pole, zelený háj. O vzájemném, definitivním propojení duší ústřední dvojice, pak má zřejmě vypovídat společná volba vojenského sestřihu ala Sinead O'Connor a sladěnost uprchlického oděvu. Všechny scény, které mají podle všeho hrát na city (ráno na půdě, zpověď v kostele...) působí velmi uměle, nejsou součástí žádné uvěřitelné kauzality a některé dialogy, které se zde odehrávají, vypadají jako pokus sériového výrobce německých romantických filmů za každou cenu zaujmout oscarovou porotu. Závěrečnému kýčovitému splynutí těl, které si hrdinové dají i se západem Slunce, nezbývá než se pousmát, o finální scéně s helikoptérou ani nemluvě. Sice vím, že "ve skutečnosti se takto vysoko nelétá", ale pokud tedy mělo jít o pohádku, spíše než příběh prince a princezny Nebe připomíná nepovedenou love story paničky ze statku a čeledína odvedle. (12.07.2009)

,,Kam až člověk může vyletět?" No inu když ho povznáší láska, nebo mu vydrží palivo tak klidně až do stratosféry. Tom Tykwer vám svým filmem předkládá nadýchaný obláček o pomstě, lásce a tíze svědomí. Učitelka angličtiny je po nepovedeném útok na vraha svého manžela zadržena. Jenže se do ní zamiluje mladý policista, který jí pomůže uprchnout. Mladí lidé se stejnými jmény (Philippa a Filippo) a ve stejném oblečení zůstávají na všechno sami a mohou se spolehnout pouze jeden na druhého. Cate Blanchett rozehrála strhující herecký koncert (hlavně úvodní scéna výslechu je neuvěřitelně silná) a sympatický Giovanni Ribisi se také velice dobře předvedl. Tom Tykwer dokázal správně namíchat romantiku s napětím a k tomu ještě servírovat poetické záběry., ale přece jen je film trošičku rozvláčný. Jedinou slabinou je tak pro mě scénář, který je ke svým postavám moc shovívavý, hlavním hrdinům vše až překvapivě často vychází a navíc kromě nich nepůsobí skoro žádná další postava životně. Nebe je čtvrtý Tykwerův film, který jsem měl tu čest vidět a zatím mě ani jednou nezklamal. Uvidíme s čím přijde příště... (20.09.2007)

Bonnie a Clyde naopak a to se všímvšudy. Všechno co hlavní postavy dělají v tomhle je skoro přesný opak toho, co dělali ti dva nechvalně proslulí zločinci, protože tohle není příběh o tom kolik se toho dá stihnout, když si člověk dělá co chce a jdou po něm policajti, ale o tom kolik se dá stihnout dobrého, když člověk už nemá kam utéct a musí se nějak vypořádat s tím, že zrovna v takovéhle situaci najde ten svůj kousek "nebe". Prostě je to napínavé a je to hrozně smutné ale zároveň to není ani trochu nějaká laciná ždímačka a divák musí dávat dobrý pozor, aby si všiml všech detailů ve tvářích a gestech a obrazech, aby poznal pořádně, co jsou hlavní hrdinové Nebe zač a přitom celou dobu doufal, že se v tom jejich příběhu něco změní k lepšímu, i když všichni prostě ví, že lepší je to jen v pohádkách. Prostě úplně strašná pecka to je a navíc je tam Giovanni Ribisi, kterej je super a Cate Blanchett, která je nejlepší a ti to dokázali zahrát, že to prostě dostane každýho a koho ne, tak ten tomu nerozumí. Taky tu bylo několik úplně úžasných scén, co prostě člověk musí vidět, protože z nějakého slovního popisování to prostě nevyzní tak dobře a tak,takže super. Sice jsem od Toma Tykwera zatím viděla jen Nebe a Parfém, ale je z obou filmů jasný, že je to prostě režisér jak řemen, co ví co točí a má cit pro postavy a děj a kulisy a všechno :). (09.08.2011)

Snaha konať dobro prostredníctvom zla sa vždy podpíše na karme konajúceho. To vedel už Dostojevskij, keď napísal Zločin a trest. Tykwer však neodvratiteľnú skazu a utrpenie svedomia pootočil a dokázal premeniť trest za smrť nevinných na osudovú (aj keď kratučkú) lásku a následne vykúpenie nebeské. Jemná a dojímavá hudba cez klavírne vyťukávanie len citlivo podfarbuje jemné vciťovanie do milostiplného príbehu. Postupná premena dvoch osamelých a blúdiacich bytostí, ktoré sa za takých podivných okolností našli, na jedno telo. Kieslowskeho jemná mystickosť a Tykwerova optimistická rozprávacia linka dala tomuto ľúbostnému príbehu to, čo robí z malých príbehov veľké filmy. (22.02.2005)

Za mojej niekoľko ročnej existencie na ČSFD, som narazil na mnoho filmov, nad ktorými mi zostal rozum stáť. No toto je doposiaľ najväčší extrém. Za ten absolútne prejebaný scenár mimo realitu mám chuť bez výčitiek šlahnúť "odpad". No nakoniec sa zľutujem, a udelím ranu z milosti v podobe jednej jedinej hviezdy, ktorá je v tomto prípade pre "Heaven" absolútnym víťazstvom. Tých 80% je pre mňa normálne šok. Toto triezva hlava skrátka nemôže prijať ... (01.03.2017)