Jatka č. 5

Ambiciózny fail režiséra dokonalých peciek ako Podraz alebo Butch Cassidyho a Sundace Kid. Má to super námet, peknú kameru ( Ondříček), efetekný strih, zopár výborných scén ale niečo sa muselo stratiť v preklade resp. adaptovaní knihy pretože úplne tomu chýba nejaký drive, je to občas úplný bizar, takmer všetky postavy sú úplne nesympatické a koniec je už úplné WTF 6/10 ale skutočnosť, že som na tom trikrát zaspal dáva tušiť, že fanúšikom Jarmusha alebo Kusturicu by sa to teoreticky mohlo páčiť (08.04.2015)

Na rozdíl od Snídaně šampiónů tohle režíroval zdatný režisér a ne sebestředný mamlas. - Takže dobrý a docela blízko tomu,co jsem si o tom všem myslel při četbě knihy.(možná více odvahy při zdůraznění zvrhlosti daného náletu na Drážďany by ještě více prospělo,ale kdo by se pak asi tak ujal produkce,co?) -Docela mě zajímá jestli někdo někdy natočí něco podle Vonneguta a já budu moci dát 100%.Prý bych se měl podívat na Matku noc,tak uvidím. (fakt se jindy snažím vnímat odděleně předlohy a filmy ,ale u tohoto spisovatele se tomu jen těžko ubráním) (17.11.2009)

Na neskutečně široký okraj tohoto románu, byť neseného nehmotným obrazem, nikoliv papírovou stránkou knihy, si vpisuji slova Otokara Březiny: „Věří-li člověk, že všechno to kolotání hvězd, všechny mlhoviny a všechen ten chaos k něčemu jsou, věří-li, že všechno to spěje k jednomu cíli, tu přese všechno, kdyby i stále bolestně klopýtal a upadal, zase se vzchopí a rád žije.“ (02.10.2009)

Tento slavný román K. Vonneguta jsem nečetl a příznávám, že ani nic dalšího od něj. Ale mám ho v plánu. Proto jsem se tedy musel spokojit s filmovým zpracováním G. R. Hilla. Vzpomínky zajatého amerického vojáka kdesi v Ardenách byly podány solidně i celý jeho další příběh, kdy jako zajatý spojenecký voják byl transportován do internačního tábora a posléze do pracovního tábora v Drážďanech. Ty si zahrála k mému potěšení Praha. Příběh nejede po přímé linii, ale přeskakuje v čase, takže se ze zajateckého tábora divák zničehonic ocitá v Billyho dětství aby náhle přelétl do poválečných let kdy leží nervově zhroucen v sanatoriu... Mírně nesourodě pak do snímku zasahují Billyho cesty na planetu Tralfamador, které jsou protipólem prožitých hrůz. Jatka č. 5 jsou tak lehce podobná Londnovu Tuláku po hvězdách, avšak staví na reálném základu prožitých hrůz za druhé světové války. Jinak jsem nucen citovat Billyho spolupacienta na pokoji, který se rozčiloval : ,, vždycky mně strašně rozčílí, když někdo začne brečet o těch Drážďanech '' - dodávám mně taky. Už jsem to tu psal u jiných komentů viz např. Drážďany (2006). Film lze těžko nějak shrnout, rozhodně se nejedná o válečný film v ryzím slova smyslu, ale milovníky tohoto žánru přesto bude bavit. Ten zbytek bych nechal na Vonnegutových příznivcích posoudit jak moc se film kryl s myšlenkou knihy. Dávám i tak čtyři tančící porcelánové sošky. * * * * (26.10.2014)

Avantgardní hříčka, kterou debutoval známý spisovatel Kurt Vonnegut jr. by si určitě zasloužila lepší zpracování. Přinejmenším alespoň více invence, jež by lépe dostála originálu, a ne jenom banálně konvenční a místy otravný přepis, který svou těžkopádností ve struktuře vyprávění (jejíž počáteční snaha o vyjádření propojení mezi časovými skoky, vnímanými hlavním hrdinou lineárně, se postupně vytrácí do neurčita) i ve ztvárnění charakterů (toporností postav a umakartovou oslizlostí některých scén se blíží měšťácké televizní midcultové zábavě) vyzařuje takovou průměrnost, v jejíž mdlé šedi se nenávratně ztrácí i těch několik světlejších okamžiků z celého filmu spolu s veškerou životodárností předlohy. Škoda. (24.05.2009)