Režie:
Jiří BělkaScénář:
Jiří ŠotolaKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Luboš FišerHrají:
Rudolf Hrušínský, Blanka Bohdanová, Radovan Lukavský, Karel Pavlík, Karel Houska, Josef Bláha, Otakar Brousek st., Luba Skořepová, Josef Abrhám, Jan Faltýnek, Ivo Niederle, Svatopluk Skládal (více)Obsahy(1)
Hrdina televizní hry Jiřího Šotoly nepřestal být dobrým hercem. On jím totiž nikdy nebyl. Jeho tragédie je v tom, že to nikdy nevěděl a netušil. Nikdy si nepřipustil, že nemá talent. Ovšemže neměl úspěch, ale příčinu neúspěchu viděl v jiných věcech, v nedostatku příležitosti pro dobrou roli, v neschopnosti „drát se dopředu“. Možná, že řada okolností a příkladů mu snadno takovou představu vnukla. Ale co jeho talentovaná bývalá žena? Herecké mistrovství Rudolfa Hrušínského a Blanky Bohdanové zařadilo tento film z roku 1969 mezi skvosty televizní tvorby. (Česká televize)
(více)Recenze (46)
todle je nejlepší tv věc, kterou jsem viděl, klenot... Hrušínského minimálně stokrát zaznějící "co?" za jeho každou druhou větou vytváří z diváka spoluučasníka jeho psychického "teroru" "nebohé oběti" jeho manželky. Klaustrofobická atmosféra tohoto dílka je velmi autentická a jeho poselství je velmi přesvědčivé...skoro to svádí napsat, "todle je jak ze života". ()
Expozice zachycuje špatného herce, který dodýchává svou poslední životní roli vším, co si kdy myslel, že si osvojil. V odcizeném – již rozvedeném – vztahu s líčící se herečkou, jež tuší kdesi vpředu spíše vidinu než pevninu přímořského zkolébání bezstarostného dolce far niente, napíná slova svého monologu jako tětivu, ale namísto šípů má jen částice. Bezobsažný projev, který jen ojediněle vzbudí u partnerky repliku, odpovídá rukám hmatajícím ve tmě po čemsi známém. Co? Co? Co? Rytmus naslepo rozdávaných bodanců, to je jeho pravý tep, a ten potvrzuje, že je život jinde. A to na jevišti, kde nevalně zaskočí za nemocného kolegu, ale šťastný, že postava v něm ožila, jiskří její energií i mimo scénu a stejně rychle chladne, když zjistí, že možná tento svět, kde může jedině žít, i když špatně, zřejmě ztratí. Drama uzavírá scéna milosrdenství, kdy se druhdy mlčenlivá žena obětuje – namísto, aby odjela na vysněný jih s vysněným mužem, – uléhá vedle toho, kdo nakonec po vteřinách projeveného souladu opět sahá po jehlách svých vyprázdněných slov. ()
Co ? Co zase mlčíš ? - Těmito dvěma otázkami stále bombarduje Hrušínský svou manželku. Dvojice, která si nemá již co říci a tráví spolu svůj poslední den. Ona jede do zahraničí za někým, koho vlastně vůbec nemiluje, ale je důvodem proč odejít. Hrušínský hraje špatného herce, který je tak zaslepen svým egem a sobectvím, že nevidí svou neschopnost. Manželka s ním zůstává nakonec jen díky strachu z nových věcí a je na ní vidět, že nakonec lituje, že se rozhodla právě tak, jak se rozhodla. On si to stejně neuvědomuje a v létě zase bude psát na nějaké angažmá :-) Pravdivá ukázka našeho každodenního života, který nás sice nudí, ale zároveň je to jistota ! ()
Rudolf Hrušínský úžasně ztvárňuje špatného herce, který neví, že je špatný, a tak hraje jako o život, ačkoliv to za moc nestojí, a když diváci odmítají jeho mizerný výkon, nenapadne ho, co se děje. Myslí si, že na ně tak silně působí jeho postava. Je to velmi dobrá inscenace, ale s málokým v hlavní roli by byla taková. ()
Rudolf Hrušínský tu skvelo predvádza človeka, ktorý nemá absolútne žiadnu sebareflexiu, alebo mu vydrží maximálne pár minút, než sa zasa vráti do svojich neohroziteľných koľají. Zároveň sa tu odohráva tá nikdy nekončiaca snaha o ukončenie nevyhovujúceho životného stavu/vzťahu, ktorá je vždy zakončená tým, že je lepšie mať hovno v ruke, než sladký koláč čakajúci niekde v neistote. Bellevue je ten typ filmu, ktorý Vám viac dá tým, keď o ňom premýšľate, než keď ho práve sledujete. Kontext vzniku, rok 1969, dáva všetkému rozmer navyše. ()
Reklama