Studujeme za školou

Prostě Cikán, který uměl navodit atmosféru příjemně koukatelné komedie, ale dosti ji pokazit v samotném závěru, který byl ostatně okopírován ze dvou či tří předválečných študáckých klasik, především ale z prvním z nich - Před maturitou. Ale zatímco Plachtův hrdina se "napravil" poté, co byl studentem postřelen (a navíc v tomto filmu byl Plachta siced pedant, ale nikoliv nelida), tak napravení Františku Smolíkovi nemohl věřit snad ani dosti naivní divák. Takové věci se prostě nedějí, aby ze škroba, který požaduje doslovné znění vlastní učebnice, se stal učitel - šašek, jehož rázem miluje celá třída. Nejvtipnějším okamžikem filmu byl pokus o zabití králíka, zatímco Cikán okopíroval z filmu Eva tropí hlouposti scénu seznamování brigádníků se šéfem obchodu. (05.12.2020)

Úvodný obraz triedneho reliéfu, cez symboly zobrazujúceho spätosť priemyslu, medicíny a poľnohospodárstva, by som bez poznania kontextu švacol rovno do roku 1953 a nie do 1939. Ale keď neskôr učiteľ k žiakom zrúkne: "Mlčet! Nikdo nemá právo si něco představovat! Vy máte jen právo mlčet!", je jasné, že film poskytne priestor i výhradám k vyučovaniu. Kritický tón filmu ale zriedi učiteľské sebamrskanie v závere. Študentská veselohra tak môže skončiť rovnako, ako začala - optimistickou kolektívnou piesňou. Až tak vzdialené 50. rokom to nebolo. Tam sa vo filmoch tiež často vyskytol škodný figliar či huncút. Správne konajúci súdruhovia ho ale vždy odhalili a potrestali. Systém sa vyladil a s úsmevom na perách sa mohlo mašírovať v ústrety šťastným zajtrajškom. Tento prvorepublikový aj protektorátny film (distribučná premiéra 5. januára 1940), nesie už znaky zmeny režimu. Okrem spomenutého reliéfu, plného symbolov kolektivizmu (nákova, kladivo, dymiace fabrické komíny vzhliadajúce k symbolu medicíny podobne ako z druhej strany zväzok pšeničných klasov), portrétna obrazová výzdoba školy obsahuje len fotky sôch antických hrdinov (Diskobolos, Sofokles..). Nikde žiadny český národovec ani politik. (24.01.2021)

Film je více než názorným pohledem na odvrácenou tvář prvorepublikového školství. V určitém ohledu jde jak nad CESTU DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE, tak ŠKOLU ZÁKLAD ŽIVOTA. Vypovídá mnohé i o své době. Jeho sociální záběr je pozoruhodný. A jeho umělecké ztvárnění v kontextu dobových možností pozoruhodné. (30.07.2020)

Trampoty studentů na prázdninové praxi. Rozpor mezi "zbytečnými" věcmi nabiflovanými ve škole a "skutečnou" potřebou žáků v práci. Přemýšlel jsem, jestli je téma aktuální, protože mnozí rodiče si myslí, že mají co mluvit do toho, co se děti učí ve škole. Bylo tomu tak i před 70ti lety, je tomu tak i dnes. A došel jsem k závěru, že ve filmu je to 1) zveličeno a 2) chyba byla i ve studentech, kteří školu flákali a 3) dnes je situace nesrovnatelně odlišná. Každopádně, František Smolík byl pan profesor, který měl velikou autoritu a Rudolf Hrušínský byl herec, který již od mládí převyšoval svými schopnostmi ostatní. (21.12.2010)

Zkostnatělého, samolibého a povýšeného kantora hraje F.Smolík famózně. Škoda, že aplaus svých studentů získá teprve poté, co přes noc plnou příprav popře svou povahu (pěkná aliterace) a začne před nimi bohapustě debilkovat. Což je druhý extrém. S.Beneš jako jeho mladší kolega se chová o poznání normálněji, češtinářka N.Gollová tuto spíše neveselou veselohru pouze přizdobuje. (22.12.2008)