Zesil to!

Nostalgie největší, aneb už ani nehádám, po kolika letech jsem to dnes viděla, ale v dětství jsme tohle vysílání s kámošema ladívali v jednom kuse a chtěli jsme být jako Mark. A ten kluk je i po letech silně poslouchatelný. Některé filmy holt skoro nestárnou. Talk Hard! (26.12.2011)

Jeden ze dvou filmů , kde pociťuju sympatie k Christianu Slaterovi. Jeho alter ego tady pomocí pirátskýho vysílání rádia vyvolá vlnu nevole a revoluce v studentech místní střední školy, která si k tabulkovým výsledkům pomáhá lecjak. Tuhle nadvládu až "diktaturu" školy naleptá právě hlas Happy Harryho Hard on, který říká přesně to, co si všichni myslí. Fajn filmek o dospívání, problémech a nestabilitě dospívajících, který se plácají v nevyhraněnosti vlastní osoby a snaží se najít vlastní já v době, kdy jsou 60. léta out, sex i drogy jsou taky out a oni nevědí, kam patří. Hlas Happy Harryho by strhnul i mě. A Slater zahrál skvěle. (17.01.2010)

Ten film má naivně rebelskou atmosféru jak ze 60tých let. Christian Slater podává ve své one man show rozhlasového DJ vynikající výkon a scény se Samanthou Mathis jsou tak sexuálně nabité, až málem z obrazovky začínají sršet jiskry. Scéna na předzahrádce je bolestně lačná. Mrzí mě, že ji prostě nepopadl a hezky ji neo.... ___ Je to sice hodně naivní a přepísknuté (nevěřím takové semknutosti studentů, ani lehce karikovaně podanému vedení školy), ale zároveň to má i sílu výpovědi jedné naštvané generece a jejích problémů. ____Čtvrtou hvězdu dávám i za to, že poprvé jsem ten film viděla před velmi dlouhou dobou a doteď si na něj pamatuji. Patří mezi snímky, které umí udělat dojem. /12. 11. 12./ (12.11.2012)

Hlavní hrdina ve Fight club si k vybití své frustrace a nespokojenosti nad světem, ve kterém žije musel rozdvojením své osobnosti vytvořit nebezpečné alter ego, hlavní postavě Pump Up the Volume k tomu stačí amatérský vysílač a místnost v domě rodičů, kde ho nikdo neruší a kde v klidu může promlouvat k myslím a srdcím stejně starých spolužáků. Jeho Hard Harry je ze stejného ranku (anti)hrdinů patřící ke generaci X a kdyby byl snímek natočen jen o pár let později, jistě by jim místo Leonarda Cohena pouštěl z desek spíše Kurta Cobaina. Rozdíl je jen v tom, že na rozdíl od Tylera Durdena nechce svým jednáním rozbít zavedený řád v Americe, ale přiměřeně svému věku jen rebeluje proti neutěšeným poměrům na své škole. Právě jeho noční rozmluvy a filozofické úvahy jsou na celém filmu zdaleka to nejlepší a velkou zásluhu na tom má i Christian Slater, který svého Harryho vybavil opravdu velkou dávkou charismatu. I když je snímek především drama, najde se tu i pár úsměvných situací, zejména Luisovi rozhovory s nic netušícími rodiči a pod. Jediné, co film sráží trochu dolů je příliš černobílé podání charakterů postav ve vedení školy - zejména ředitelka je tu prezentována jako naprosto necitelná ježibaba, které záleží pouze na na dobrých výsledcích v celostátním bodování škol. Ale i přes tyto nedostatky, to byl pro mě skvělý filmový zážitek. (23.03.2013)

Breakfeast Club, nebyl nejlepší. Nejlepší teen snímek z let minulých byl určitě tento neznámý kousek. který funguje bez problému i dnes. Nebudu psát jak jsem překvapenej výkonem Slaterea, protože nejsem. Přesvědčil mě už v hodně snímcích, že je skvělý herec. Slaterea doplňuje skvěle i Samantha Davies na kterou jsem narazil poprvé. Určitě neváhejte a pusťte si tento film. Věřim, že Vás poslouchání rádia bude bavit, nejsou to jen kecy vycucané z prstu. 9/10. P.S. Soundtrack stojí, také za pozornost ! (10.02.2014)