Před soumrakem

Kdekdo si asi prošel chvílí, kdy mu bylo dovoleno jít chvíli stejnou cestou s někým, kdo mu byl blíže, než kdokoliv předtím. Zkrátka krátkodobým citovým vzplanutím, kterému nebylo navzdory intenzitě dopřáno pokračování - viz předchozí film. A někdo možná zná i pocity, které přijdou, když se oba aktéři po letech potkají znovu. Před soumrakem se nese ve stejné podobě jediné dlouhé konverzace, časově ještě mnohem stísněnější (umožňujíc nastoupit nekompromisně s reálným časem), navíc s vědomím minulého dějství a možností i nutností z něj vycházet. Toho tvůrci využili beze zbytku - scénář se geniálně dotýká díla předchozího, přesto přinesl nový zážitek, který mohou bezpečně ochutnat i diváci původního filmu neznalí. Hawke a Delpy jsou opět naprosto věrohodní, skoro jako by kamera snímala jejich skutečný hovor o dosavadních životech a touhách. Film znovu oklikou obchází všechna cukrová klišé a filmové rekvizity, a co je na tom všem nejlepší - ono nejde říct, že se Před soumrakem jen veze na osvědčeném schématu Před úsvitem. Je to dané už námětem. Tentokrát tolik nepoznáváme, ale chceme vědět, co se stalo POTOM. Tentokrát necítíme v zátylku tu hrozbu jediného pravděpodobného konce, ale ještě chvíli před spadnutím titulků napjatě čekáme, co přijde. Tentokrát nesledujeme mladý pár, toužíc i respektujíc ono "co kdyby", ale vyzrálejší pár, který vlastně už od startu opatrně koketuje s jasnou a naléhavou ideou "proč by ne". Sice znovu rozebíráme pravděpodobnosti Vídeňské noci, ale díváme se z opačné strany. A krom toho všeho je nám hezky ukázáno, jak jediné setkání může narušit vztahovou konstrukci pozdějšího života, mající mnohé, ale toužící po jediném. Stav věcí v rovině reality a snů. Pokud se ONI potkají při takové síle prožitku, nebo lépe řečeno, dlouhodobého ovlivnění, dokážou se znovu rozejít? Před soumrakem se už nezabývá bariérou vzdálenosti, ale trhlinami, které vznikají v důsledku neúspěchu, jež mohou zničit i původní štěstí, z něhož paradoxně vznikly (stejně jako jím mohou být zase zaceleny). Díky tomu přichází emotivně vyhrocenější momenty (fantasticky gradovaná sekvence v autě) a je možné očekávat diametrálně odlišné konce. I když asi divák vytuší, kudy se vody vydají. :) (26.06.2008)

Přiznám se, že film, na který tento navazuje, jsem neviděla. Ale protože tenhle navazuje jen volně, nevadí to. Nenudila jsem se. Bavilo mě je sledovat, poslouchat. Celý film jsem byla napjatá, jak to nakonec dopadne, protože někdy ty výrazy, které herci házely, byly naprosto jednoznačně nejednoznačné... :-D Slabší 4* (17.09.2010)

Když mě před dvěma dny totálně odzbrojil film Před úsvitem, neměla jsem ani tušení, jakým způsobem mě smete jeho druhý díl. Teď nejsem schopná ani napsat nějaký smysluplný komentář, Richard Linklater natočil filmovou lahůdku, ještě nikdy jsem se tak v nějakých postavách neviděla, ale tak moc až mě to děsí, zatímco v prvním filmu byly postavy stále plné ideálu a nadšení, o devět let později se setkali jiní lidé, potlučení životem a hned několika věcí, které jsou zde řečeny, se děsně bojím. Všudypřítomná otázka: "Co kdyby?", nestačila by jim ke štěstí třeba jen pouhá maličkost? Co kdyby si tenkrát před devíti lety vyměnili telefonní čísla? Bylo by vše jinak? Člověk však ne vždy jedná podle toho, co cítí, ale je svázán rozumem a různými předsudky. Otázky "Co kdyby?" se člověk nikdy nezbaví. Za celý 80 minutový rozhovor mi film dokázal několikrát zlomit srdce a zase ho dát zpět dohromady. Ten scénář je neskutečný, to psal člověk, který si něčím prošel a snaží se lidem něco dát. Proč miluji filmy? Protože jednou za pár let narazím na přesně takovýto film, který vám dá facku, a vy máte pocit, že zítra musíte vstát s trochu jiným pohledem na život. A ten závěr filmu už žádný komentář nepotřebuje. 100% (27.01.2013)

Dvojka je mě životně určitě blíž. Jsou zde už obsažena dilemata pokud jde o manželství, děti a vztahy obecně. Na závěr Julie Delpy vezme kytaru a já opět musí pokývat uznale hlavou, že Linklater je prostě na téma Život génius. PS: Do hlavní role bych připsal klidně i Paříž, která strčila celou Vídeň hravě do kapsy. 80% (09.06.2023)

V podstatě úplně stejně emocionální nášup plný důvěrně známých dialogů, jako jednička. Je opravdu až pozoruhodné, jak Linklater umí dokonale opisovat všechny životně známé peripetie a ještě do všeho to narvat do bezchybně natočeného real-time snímku. Shlédnutí ihned po prvním díle výtečný zážitek ještě o několik tříd umocňuje. (24.07.2013)