Dlouhá bílá nit

Perfektní ztvárnění krutosti stárnutí, strachu ze samoty a velkých rozhodnutí. Čas omlel všechny hrany, málokdo už dovede stát zpříma a jít za svým. Nic už není černé či bílé, jsou jen odstíny šedi. Těžko volit, když vysvobozujeme ze samoty jednu ženu, zároveň odsuzujeme k beznaději tu, jež opouštíme. Kde hledat viníky lidského zblbnutí? Nemám tušení...90% (15.04.2012)

Skvělé milostné drama, ve kterém velice překáží vypravěč. Tenhle přežitek z doby nadvlády rozhlasových her nad těmi televizními naštěstí už vymizel. Dumám nad tím, proč vůbec byl použit. Zřejmě, aby i diváci chudší duchem měli možnost pochopit děj. Jak ukazuje Martin741 tahle snaha se bohužel minula účinkem. Kde není špetky inteligence, ani tisíce vypravěčů nepomohou. (18.08.2018)

Jánko Roháč opět zabodoval. Narozdíl od svých kolegů, kteří točili pro televizi několikrát ročně, Roháčova občasná televizní režie patřila vždy k tomu nejlepšímu. Na první pohled banální příběh byl postaven především na hereckých výkonech hlavních představitelů. Slávka Budínová dostávala na přelomu 60. a 70. let ty nejkrásnější role a dokázala je využít do poslední kapky. Stejně dobře jí sekundovala mladičká a zdánlivě nezkušená Jana Šulcová. Tradičně vynikajicí Rudolf Hrušínský si vystačil téměř beze slov a jeho žena "ranařka" Antonie Hegerlíková rozmlátila byt obstojně :-) (04.06.2007)

Vesnické drama. Příběh jakoby od Sigrid Undsetové, protože hrdinkami jsou ženy, jejímž charakterům nesahají ty mužské ani po kotníky. Za povšimnutí stojí reálie socialistické vesnice (kozín, předseda a účetní stále namol), kde se stále ještě drží některé náboženské zvyklosti, i když povětšinou jen zásluhou několika svíčkových babek (večerní klekání, obřady kolem pohřbu). (02.04.2012)

(2x) Byla jednou jedna vesnice a v ní lidé. Nešťastně zamilovaná vdova, její dospívající dcera, věčně opilí předseda, družstěvník a účetní a tak dále. ,,To nejde... dělat štěstí z jiného neštěstí," komentuje vypravěč jednu z posledních scén a současně vnitřní monolog starého Francka. Tento filozofický výrok ale jakoby nakonec odrážel konání a osud všech ústředních postav ve vesnici, kde se odehrává drsný psychologický příběh se zajímavou konfrontací postav matky a dcery... Jedinečný příspěvek Jána Roháča do filmové tvorby v dramatickém žánru, jinak vynikajícího režiséra zaměřeného spíš na hudebně zábavní filmy, pořady a estrády. Dlouhou bílou nit provází vedle silného příběhu a hereckých výkonů na čele s mladičkou Janou Šulcovou i forma vyprávění s rozsáhlým partem pro doprovodní komentář (zvláště v osobitém dlouhém úvodu) a pozoruhodná kamera Ivana Šlapety zesilňující atmosféru i častými detailními záběry na obličeje herců. 70. léta československého filmu vystartovala vedle často podprůměrných normalizačních námětů i řadou kvalitních filmů během prvních let, ve kterých doznívaly trendy "zlatých šedesátých"; tohle je jeden z nich. 90% (02.11.2017)