Kafe a cigára

Tak jsem se těšil na plnohodnotný film, který budu moct srovnávat se zajímavými Zlomenými květinami a místo toho mi bylo naservírováno 11 krátkých příběhů a srovnávat není moc co. U několika povídek jsem se zasmál, u jiných jsem se zájmem sledoval, poslouchal a čekal co z toho vyleze, u některých jsem nevěděl tzv. "vo co go" a tajně doufal, že už přijde další. Jen pořád hledám tu genialitu, se kterou se tu někteří uživatelé ohánějí. Možná jsem ještě dostatečně emocionálně a intelektuálně nedozrál, každopádně smysl/genialitu tohoto snímku moc nechápu (ale doporučuji si přečíst článek z odkazu uživatelky Phaedry, třeba budete sdílet stejný názor). Co si z tohoto snímku zapamatuji? Pilo se zde kafe, kouřily cigarety a někteří herci hráli sami sebe. Promiň Bille, musím dát jen průměr. Zajímavý komentář: pshimi (16.07.2008)

Netušila jsem, že hovor, který se točí okolo škodlivosti kafe a cigaret může být tak zábavný :-). A zaujala mě i pointa tohoto filmu, totiž že jednotlivé postavy spolu mluví, aniž by si skutečně měli co říct a trapné ticho nebo společenské fráze raději vždy jedna z nich ukončí předčasným "zdekováním se". Herecké etudy Billa Murrayho a Cate Blanchett pak dosahovaly takřka geniality. (26.07.2006)

Jarmusche mám rád, ale za tohle by zasloužil pár facek. Kafe a cigára jsou snímány třemi druhy statických záběrů ( polocelek, polodetail, pohled seshora ) - proto si rovnou škrtneme zajímavou vizuální stránku. Tudíž by měly minipříběhy stát na postavách a jejich dialozích. Jenže herci a jsou vě většině případů křečovití a jejich postavy až nesympatické, některé z nich jsem měl chuť nakopat...vy víte kam. "Dialogy o ničem" jsou až na pár výjimek nezábavné ( když si jen vzpomenu na perfektní úvodní dialogovou kafařskou scénu z úvodu Gaunerů ). Neznám přesně poetiku posezení u kafe ( ani nekouřím ), ale pokud to jso takhle křečovité session, tak o ně ani nestojím :)) 50% (18.07.2006)

Na začátek by bylo dobré poznamenat, že "Kafe a cigára" nejsou filmem (ani povídkovým). Je to soubor krátkých filmečků, které Jim Jarmusch natočil v průběhu více než patnácti let a které spojují dvě věci - kafe a cigára :-). Předně musím říci, že části s Robertem Begninim a s Cate Blanchettovou (nejen kvůli tomu, že se mi ona hrozně moc líbí) byly skvělé. Ale jinak "Kafe a cigára" po umělecké stránce moc vážně brát nemohu. Kamera zabírá herce pouze ze tří úhlů. Herecké výkony rovněž nejsou žádné, protože co se nechá hrát u kafařských rozhovorů? Myšlenka taky nic (aspoň jsem ji neobjevil). Jima Jarmusche mám rád a zde musím ocenit při nejmenším originální nápad. Ten nápad by byl zajímavý coby krátký skeč v nějakém filmu. Ovšem vystavit na něm devadesátiminutovou stopáž je málo. (16.07.2008)

Kaleidoskop rozhovorů nad kávou (či čajem) na různých místech v různém čase. Slabší kousky se střídají s výživnějšími, pro mě byla jasná jednička rozhovor Igyho Popa s Tomem Waitsem (tracheotomie plnicím perem mě odrovnala), těsně dotahoval Alfred Molina, vnucující společný rodokmen Steve Cooganovi, a zajímavá byla i Cate Blanchett v roli "sestřenic". Na první pohled to vypadá jako hromada blábolení nad kavárenskými stolky, ale kromě zábavy si přijde na své i hloubavější divák, pátrající po smyslu našeho bytí na tomto světě. Jim Jarmusch opět nezklamal. (09.01.2011)