Dravé ryby

Dravé ryby jsou filmem s charakteristikou stylizované zábavy pro chlapce s nádechem výrazu mužnosti. V současné době je komerční filmová produkce plná podobných kousků. Výtvarná stránka je výrazně osobitá, pohrává si s kompozicí, piplá se s detailem, laská se s dynamikou, s nadšeným zápalem si užívá kreativní rozvernosti stylizované vizualizace. O umění snad nelze ani mluvit, Francis Ford Coppola si byl velmi dobře vědom své přednosti efektního vypravěče příběhu a svou veškerou energii vráží do vizuální podoby a drobné náznaky uměleckých principů jsou naplánovaným pohybem osobního stylizování obrazu. Hovořit o sociální tématice, či niterné rozpolcenosti nemá význam, Dravé ryby jsou žánrovou zábavou a svou formou inklinují k toužebné značce kultu. Stylovým hrdinou zábavného žánru pro dospívající chlapce je Rusty James (snaživý Matt Dillon), horkokrevný mladík. Superman je pokrevně příbuzným vzorem, ale pro obyčejného smrtelníka jsou snahy o vyrovnání se s nadpozemskou silou přespříliš ambiciózní, pokaždé se narazí na metafyzické limity lidské podstaty. Žárlivý vztek žene vpřed. Supermanem s apatickou melancholií je The Motorcycle Boy (stylizovaný Mickey Rourke), starší bratr Rusty Jamese a hrdinný vzor rebelující mládeže. Mimozemské schopnosti se ve světě obyčejných smrtelníků otravují nudou. Hlavní ženskou postavou je Patty (příjemná Diane Lane), slušná dívka ze spořádané rodiny s chvějící se slabostí přitažlivé náklonnosti pro Rusty Jamese. Rebel je lákavým symbolem, ale čisté romantické představy a vlastní důstojnost mají přednost. Výraznější postavou je otec bratrů (stylizovaný Dennis Hopper), alkoholik s bystrou myslí. Osamělost duše se osvobozuje v oparu lihovin. Významnou postavou je Steve (sympatický Vincent Spano), Rusty Jamesův kamarád již od útlého dětství. Neústupný vztek kamaráda ho fascinuje natolik, že ho stále věrně následuje. K výraznějším postavám patří také Cassandra (příjemná Diana Scarwid), lehce nešťastná a halucinačně povznesená intimní známost Motorcycle Boye. A je zde také Smokey (sebevědomý Nicolas Cage), Rusty Jamesův kamarád ulice i jeho rival v oblasti intimního přání. Z dalších postav: Rusty Jamesův prostoduchý kumpán drsnější chuti ulice BJ Jackson (Chris Penn), posel drsné ulice Midget (Laurence Fishburne), tvrdě neústupný policista v aktivním stavu bdělé pohotovosti Patterson (William Smith), ctižádostivý rivalský rváč ulice Biff Wilcox (Glenn Withrow), svérázný provozovatel nálevny s kulečníkem Benny (Tom Waits), Pattyina mladší sestra Donna (Sofia Coppola), ctihodný ředitel střední školy Harrigan (Michael Higgins), či dva nemilosrdní násilníci v tmavé uličce (Tracey Walter a Lance Guecia). Dravé ryby jsou žánrovou filmovou zábavou. Stylizace je velmi karikaturní a zesměšňuje samu sebe. Navíc se zdá, že neplánovaně. Rozumím, že si stylizovaná zábava nalezne moře příznivců, mě se to, naštěstí, netýká. (24.07.2019)

Legendární Francis Ford Coppola dal dohromady plejádu začínajících herců, z nichž každý měl v následujících letech svých pět minut slávy (a všichni postupně upadli v zapomnění s občasnými náznaky comebacků) a natočil drama z obyčejného života mladíků, kteří se nevyhýbají (spíše naopak) žádnému násilí a vždy si najdou příležitost někomu rozbít hubu nebo alespoň dumat o životě. (21.01.2012)

Do seznamu památných filmových okamžiků si poznamenávám scénu z klubu, kde Rourke se špinkou v puse hraje kulečník a do toho černošská kapela válí funky (proč není ta skladba na soundtracku nebo co je to k čertu vůbec za věc?!). Jinak nemám moc co dodat: obsahově mě to nechytlo, hudba Stewarta Copelanda si ovšem tu * navíc zaslouží. (02.06.2013)

Ve vší úctě k panu Coppolovi, kulturní status tohohle filmu nechápu nebo možná chápat nechci, protože bych musel opět rozvíjet své teorie o stádnosti a snobismu. Dravé ryby jsou totiž podle mého neúnosně zatížené balastem melodramatičnosti, patetického vyhrocování scén a hraní si na těžké psychologično tam, kde to jaksi není na místě. Snaha naroubovat umění na protěžované téma v tomhle případě skončila výsledkem, který by šlo až příliš snadno zparodovat. Je to ze života asi tak, jak odpovídají knihy pana Foglara životu tehdejších chlapců. Zároveň film určitě nechce být běžným dobrodružným nebo akčním filmem, takže příznivce tohohle druhu žánrovek musí zákonitě zklamat. Fanoušci Nicolase Cage můžou ocenit mladičkou vizáž svého oblíbence z doby, kdy ještě nebyl za velkou hvězdu, a pochopitelně se ve snímku objeví celá řada známých herců, kteří se později výrazně prosadili, ale to je asi tak všechno. Kdo chce vidět pouliční gang v akci, ten si může pustit pětiminutový videoklip Beat It Michaela Jacksona a bude to podstatně přesvědčivější... Celkový dojem: 40 %. (03.03.2012)

Stylově vytříbená Coppolova studie lidské omezenosti, tuposti a pochybných zásad, které jejich nositele zbavují veškerých šancí o podnětnou sociální interakci. Film je to sám o sobě dobrý (hodnotím-li tedy prostředky čistě filmové: kamera, načasování hudby, vedení herců), nicméně postrádající kvalitnější rovinu literární či, chcete-li, příběhovou. Ne, že by Coppola neuměl vyprávět, na Kmotrech nám ostatně dokázal, že tohle rozhodně mezi jeho slabiny nepatří, zde však o rozvíjení příběhu vůbec neusiluje, koneckonců neusiluje ani o příběh. Proč? Jeho film je v první řadě o nudě a neschopnosti vymanit se z radostí a požitků (touha po boji a vzdoru, kterou hrdinové naplňují při soubojích gangů (tímto motivem je rozvinut jediný náznak děje, který se ve filmu objevuje: konfrontace nezkušeného Rusty Jamese a jeho bratra, který na rozdíl od Jamese již něco prožil, nějakou dobu pobýval v Californii a poznal "svět za zdí" a nyní se snaží svému bratrovi otevřít oči jak vyprávěním a přibližováním nového světa, který poznal, tak už svojí přítomností) a sexuální život, který je ve filmu rovněž vykreslen velmi jednostranně a ploše), které jsou však ve skutečnosti jen imitovaným stereotypem, jenž může nějakou dobu bavit, ale dříve či později se v něm člověk utopí a ztratí coby mentálně smysluplná osoba význam - a to ať už si svoji situaci uvědomuje nebo ne, jelikož snaha cokoli s ní udělat, cokoli změnit, bude takřka bezvýjimečně neúspěšná a bezzubá. Coppola dokonale nastínil podobu takového světa (vizuálně), podařilo se mu své hrdiny uvěznit do nervy drásajících kulis a černých mračen, nepodařilo se mu ovšem vytvořit pro tento svět sdostatek bezvýchodných situací a neřešitelných momentů. A zde se opět dostáváme k příběhu, který zkrátka chyběl. Cokoli ve filmu vykonaného bylo totiž poměrně donebevolající, vizuální preciznost nestačila k tomu, aby hrdinové vzbudili u diváka jakékoli emoce. Všechno bylo prázdné, zbytečné. Takříkajíc nicneříkající. (17.04.2011)