Režie:
Ladislav SmoljakHudba:
Petr SkoumalHrají:
Ladislav Smoljak, Petr Brukner, Zdeněk Svěrák, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Marek Šimon, Petr Reidinger, Zdeněk ŠkrdlantObsahy(1)
V pražské restauraci „Pod Vyšehradem”, kam Cimrman rád chodíval na rybí speciality, přisedl k němu jednoho večera majitel hostince a zeptal se ho, zda by pro příští ples ledařů branického pivovaru nesestavil živý obraz „Češi na severním pólu”. Cimrman nabídku přijal a rozhodl se, že prostuduje polární tematiku přímo na místě. Nejcennějším přínosem jeho cesty do Arktidy byl jeho objev sněžného člověka (játyho). Cimrman se s ním osobně setkal, a jelikož k tomu došlo právě v době říje, mohl zblízka pozorovat jeho pohlavní život. Po návratu do vlasti, jsa silně nachlazen, nadiktoval svému sousedu Padevětovi hru „Přetržené dítě”, která byla takřka nehratelná v podobě, jak ji rekonstruoval dr. Brukner, která je však naprosto hratelná po revizi textu, kterou později provedl prof. Vondruška. Když se Cimrman uzdravil, ale jeho pravá ruka díky omrzlinám nebyla s to udržet pero, napsal levou rukou hru „kompaktní a čirou jeko střechýl” (Šalda) Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem. Z ní se svět – bohužel pozdě – dovídá, že čtveřice pražských otužilců stanula na nejsevernějším bodu naší planety o celý den dříve než Američan R. E. Peary. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (361)
„Domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny, do prdele, to je mi smutno…“ „Jdu normálně, normálně jdu na sever… a už jdu na jih! – Já si to musím ještě zkusit. – Klidně, to se neochodí.“ Tahle hra z DJC prostě nemá chybu. Jak seminář, tak hra je prostě narvaná těmi nejlepšími gegy a hláškami. Spojení Smoljak a Svěrák je zkrátka k nezaplacení. „Já tomu možná nerozumím… ale za sebe bych řek, že tu nic tak extrovního nevidím… Když to srovnám s tím výletem na Kokořín…- Prosímtě, to se vůbec nedá srovnávat! - Jaktože ne, byly tam skály pískovcový, vobčerstvení… co je tady? Prd!“ „Mně to taky zmejlilo, natož takového primitiva, jako je tady Fryštenský…- Děkuju ti, náčelníku, že ses mě zastal.“ (84 %) ()
Co na to říká Dr. Brukner? - Až po mě v budoucnu budete chtít něco podobnýho, tak se vám na to vyseru! ... No, nic extrovního tady nevidím, když to srovnám s takovým výletem na Kokořín. - To přece nemůžeš srovnávat. - Jakto, že ne? Tam byly skály pískovcový, stánek s občerstvením, coje tady? Prd! ... Jdu na sever, a už jdu na jih! Varel Frištenský rulezzz. ()
Moje nejoblíbenější hra od divadla JC. Polární noc, má zvláštní moc každého přepadne smutek němec i brit, křesťan i žid by nejradši utek ba i ti šikovní japonci se silami jsou na konci jen jeden z narodů nezkoná hrůzy severu slavně překoná tam kde hy, tam kde hy tam kde hynuli vlci tam kde hy, tam kde hy tam kde hynuli sobi čech se přizpůsobí čech se přizpůsobí ()
Čech Karel Němec se svou výpravou dobyl severní ledový pól jako první v historii. Pochopitelně se k tomu nikdy nepřiznal, protože věděl, že by sláva připadla nenáviděnému Rakousko-Uhersku. V deníku pomocného učitele Václava Poustky se však dochovaly zásadní okamžiky cesty, z nichž za typický považuji tento: "Dnešního dne došlo k tragické události. Ztratil jsem červenou tužku, takže už nemohu podtrhávat názvy jednotlivých kapitol červeně. A mimochodem, nemáme již vůbec nic k jídlu." ()
Přiznám se, že celý úvod (úvodní referáty), který má plných 45 minut (!), mi přišel poměrně nezajímavý a ne moc vtipný. Pak konečně dojde na samotnou „hru“, která má ovšem taky pomalý rozjezd… tudíž než se dostaneme k těm skutečně vtipným částem, už je celý divadelní záznam dávno za polovinou. Nicméně, myslím si, že právě ony humorné scény a průpovídky, jejichž původcem je především postava Frištenského (skvěle zahraná Smoljakem), jsou důvodem, proč je vlastně v rámci Cimrmana tato hra tak oblíbená. A stojí to za to! Poslední třetina mi právě díky Frištenskému spravila celkový dojem z tohoto záznamu. Celek tedy není tak dobrý a konzistentní svým humorem jako třeba Záskok, ale i tak chápu, proč je právě Dobytí severního pólu mezi lidmi tak oblíbené. Tato hra je doslova nabitá skvělými hláškami a gagy. ~(3,9★)~ ()
Galerie (7)
Zajímavosti (13)
- Hra měla premiéru 25. října 1985 v Divadle Jiřího Wolkera i přesto, že tehdy soubor působil v Divadle Solidarita (dnes Strašnické Divadlo). (mnaucz)
- Miloň Čepelka se po infarktu role (lékárník Vojtěch Šofr) v této hře vzdal. (mnaucz)
- I přesto, že Petr Reidinger na tomto záznamu vystupuje jako Roman Měcháček a později jako rolník v živém obraze, v době natáčení záznamu již alternoval Petr Bruknera v roli lékárníka Vojtěcha Šofra. (mnaucz)
Reklama