Bitka na Neretvi
The Battle of Neretva
La battaglia della Neretva
Bitka na Neretve
The Battle of the River Neretva
Režie:
Veljko BulajičScénář:
Ugo PirroHrají:
Yul Brynner, Ljubiša Samardžič, Franco Nero, Sylva Koscina, Orson Welles, Hardy Krüger, Curd Jürgens, Anthony Dawson, Milena Dravič, Sergej Bondarčuk (více)Obsahy(2)
Jako pocta jugoslávským partyzánům druhé světové války vzniklo v roce 1969 výjimečné dílo, ve kterém si zahrála také řada mezinárodních hvězd stříbrného plátna. Film se odehrává počátkem roku 1943, kdy se německá armáda vydává na osobní nařízení Hitlera na velkou ofenzívu proti jugoslávským partyzánům v západní Bosně. Němci mají velkou početní převahu. Jedinou únikovou cestu představuje pro partyzány a mnoho raněných a nakažených tyfem most přes Neretvu. Na jeho druhé straně čekají nepřátelské síly, chystající masakr raněných vojáků. Ti se však ještě nevzdávají a nařídí most strhnout. Překvapený nepřítel přemístí své síly, ale během jedné jediné noci partyzáni postaví provizorní most na místě toho zničeného a dostanou se na druhou stranu... (Řitka video)
(více)Recenze (65)
Výběr známých srbských herců, společně s několika zahraničními hvězdami v dílčích úlohách, se účastní velkoformátové rekonstrukce bojů u řeky Neretvy v počátku roku 1943, kde se partyzánská vojska tvrdě, oddaně a nakonec vítězně bránila obkličující síle německých nacistů ve spojení s italskými fašisty, chorvatskými ustašovci a srbskými četniky. Naznačené, stručné osobní příběhy (plné emocí) mezi Titovými válečníky (muži i ženami) však – v rámci akčního žánru – ustupují spektakulární podívané v podobě válečných efektů, precizního vyobrazení jednotlivých akcí, šarvátek, bombardování, postupů i neočekávaných manévrů z obou stran, věrnosti i třeba co se týče jazykové stránky nebo autentických válečných zbraní, vozů, tanků, kanónů. Přes délku zamrzí, že snímek nedokáže být strhující po celou dobu sledování a divák (pokud se nerozhodne vnímat rytmus díla jako velmi přesný až muzikální) tudíž může pochybovat, zda se za žánrovou a ideologickou stránkou pojetí (tendenčního prorežimního) skrývá i nějaký univerzálnější režijní záměr (tak jako třeba ve filmech s válečnou tematikou Miklóse Jancsóa). V tomto směru je pozoruhodný poslední záběr filmu, který nezáměrně symbolicky předesílá, co se pak, po bitvách, vítězstvích a slavnostech, dělo v historii dál: lid kráčí do dáli, jež je na horizontu zahalena pouze šedavou mlhou. ()
Tohle bych si přála vidět znovu ! Jsem zvědavá, zda by mi nadšení zůstalo i po těch letech ! Ale tehdy - no prostě v těch 70 tých letech to bylo něco úžasného ! Nedivte se. Hraje zde 10 absolutních světových hvězd ( včetně pana SERGEJE BONDARČUKA). A Jugoslávský herec Ljubiša SAMARDŽIČ to byl kořen - no zkrátka lahůdkový válečný film. ()
Zvláštností tohoto pozoruhodného jihoslovanského velkofilmu je jeho zaměření. Film-kolektivní drama, natáčený generací tehdy mladých a v šedesátých letech vyzrálých a vyspělých pamětníků historické titovské rezistence, imponuje syrovostí a vyvážeností svého pohledu. Byl, je a zůstává holdem statisícům hrdinů heroického jugoslávského odboje, jehož se zúčastnily i stovky Čechů a Slováků a také jeho hlavnímu protagonistovi, heroickému komunistickému pragmatikovi Josipu Brozu-Titovi. Živoucím památníkem velkého evropského odboje, který z vlastních sil, nikým neovliňován, spolu s neméně heroickými Řeky, vydatně spoluzachraňoval čest a hrdost evropského člověka té doby. V naší kinematografii mu odpovídá nedoceňovaná vynikající ULOUPENÁ HRANICE režiséra Weisse, v historických velkofilmech Bondarčukův sovětský oscarový epos VÁLKA A MÍR a opět nedoceňovaná husitská Vávrova trilogie JAN HUS, JAN ŽIŽKA a PROTI VŠEM; do stejného žánru patří i kritičtěji stavěná americká REVOLUCE. Tyto národotvorné eposy etnické velikosti a vesměs i všelidského rozměru jsou dnes sebevražedně opomíjenou součástí lidského i ideového rozměru moderního evropského člověka. V samotném filmu - budeme-li srovnávat s režimistickými produkty např. Ozerovovými nebo naší normalizace - vyniká způsob zachycení Titovy osobnosti; jeho tvář se ve filmu neobjeví (ale o to zřejměji cítíme v tomto díle jeho nepřímou přítomnost v každém záběru). Přímo a zdařile naznačuje i tragédii jugoslávské rezistence (zločinecké ustašovce i kontroverzní Petarovy četniky) i všelidský rozměr odporu (italský důstojník ve skvělém ztvárnění atraktivního Franca Nera). Přidáme-li k tomu zdařilé bitevní scény a zřejmou a současně i poučenou inspiraci v americkém hollywoodském velkofilmu, vzniká úctyhodný celek, v němž zanikají i některé viditelné slabiny (psychologie postav zřejmě také inspirovaná Hollywoodem třicátých a čtyřicátých let, matné, spíše karikující charakteristiky a pojetí německých postav i psychologicky nezvádnutá, plakátem hrozící vnitřní přeměna Nerovy postavy). Je až symbolické, že tento film byl realizován v osudovém roce globálního komunistického hnutí, v pohnutých měsících Pražského jara. Rudé hvězdy na čepicích Yula Brynnera i dalších jsou dalším příznakem tohoto zjevně nesnadného faktu. Když jsem byl před osmnácti lety na dovolené v Jugoslávii, nemohl jsem si nevšimnout četných pamětních desk. Jen v 1500-3000 tisícovém hvarském-chorvatském Starigradu jich bylo k desítce. Stejně charakteristické byly hřbitovy; zhruba pětina, možná čtvrtina náhrobních kamenů nebyla opatřena obligátním křížem, ale právě tímto univerzálním symbolem komunistického hnutí. Deset let po státníkově smrti visely všude - v obchodech, na lodích, ve veřejných místnostech - všude, kam jsem dorazil, Titovy fotografie. Věc u komunistického státníka nevídaná! BITVA NA NERETVĚ je poděkováním, výrazem úcty a pokory statisícům jihoslovanských mužů, žen i děti, které podstoupily nejkrajnější oběti včetně svých životů při obhajobě všelidských ideálů humanismu, demokracie i plného národního sebeurčení. Poděkováním, úctou i pokorou, které v nemenší míře pociťujeme i dnes. () (méně) (více)
Uz som videl Bulajicovu Sutjesku a teraz padla volba na Bitvu na neretve. Vyborny vojnovy film, ktory siel aj v cs. kinach a vtedy to bol teda boom a ne ze ne. Perfektne vojnove sceny, este lepsie dialogy, masakrozne sceny, k tomu legenda svetovej kinematografie ako Orson Welles /Obcan Kane, Malpertuis, Dama ze sanghaje/, slusny Franco Nero, dokonca aj Curd Jurgens a prorezimny Sergej Bondarcuk tu hrali. Juhoslaovanski herci mi uz toho az tak vela nehovoria : 100 % ()
4/10 Hmm, tak jsem zase naletěl na plagát - zřejmě tyto nečisté praktiky nejsou jen dominantou současných kapitalistických distributorů... Kdybych nebyl líný, tak si dám tu práci a se stopkama změřím čas, který před kamerou zvládli a kolik replik utrousili Brynner, Wells, Kruger a Nero. Jestli to bylo dohromady 20 minut a o něco málo víc než "I'll be BACK!", tak jsem asi moc hodný. Postav je tam mraky, ale každá má tak málo prostoru - snad vyjma lev(n)ejšího Bondarčuka, takže chybí jakákoliv divácká sounáležitost. A při tom prostor by na to byl: zpěv v kostele, obrana hřbitova. Tak nevím na koho se zlobit, jestli na rekvizitáře, který do pelotonu tanků narval téměř všechny kromě opravdu německých - kde by se tam kurnik vzali byť ukořistěné shermany nebo T34? - střihače, díky jehož agilnosti zdá se, tam toho hodně chybí a nebo režiséra, co to všechno dovolil? Témeř jakákoli postava má tedy životnost jako reálný pěšák - 4 sekundy a konec a pokud možno musí sebou tahat těžký kulomet MG34 a frajersky napáskované střelivo přes obě ramena - docela jasná inspirace pro americké akční filmy 80.let. Pro mě to bylo velké zklamání, tak jsem zvědav zda aspoň Sjuteska zachrání partyzánskou koprodukci. Jednou z mala usmevnych veci bylo videt Pavle Vujisiče jako řidiče autobusu o deset let před Kdo to tam zpívá. PS: Jak jsem se právě dověděl nemuselo to být tak špatné. Tímto "děkuji" společnosti Řiťka za krásný sestřih z původně 175 minutového filmu. ()
Galerie (31)
Zajímavosti (13)
- Pri Jablanici bola postavená replika skutočného železného mostu, jej odstrel mal za následok mohutný prach, ktorý znemožnil použiť akékoľvek zábery. Následne bol znovu vybudovaný a odstrelený, ale dopadlo to rovnako. Nakoniec bol použitý odstrel miniatúrneho modelu. (Marek1991)
- V česku na dvd najdete Bitvu na Neretvě v krátké stominutové verzi, nesestříhaná má 170 minut. (Rodriguez)
- Ve filmu měla hrát i Jana Brejchová, ale z důvodu těhotenství natáčení odmítla. Odmítla tak i smlouvu na v přepočtu 1 milion československých korun, což měl být její honorář za tento film. (raininface)
Reklama