Othello

Další z trestuhodně opomíjených Wellesových majstrštyků. Druhé zhlédnutí mi už nedovolí jít pod pět hvězd. Zkuste mrknout na Olivierova Othella, abyste viděli, co Wellesova adaptace rozhodně není - není to záznam divadla, ale film. Film s úchvatnou atmosférou, překrásnou vizuální stránkou a filmově tlumenými hereckými výkony. A že se natáčel s přestávkami tři roky s minimálním rozpočtem je opravdu neuvěřitelné. (06.07.2010)

Je to dobrý, ale moc mi to nesedlo. Krásně to vypadá, je to úžasně výpravné, exteriéry i interiéry luxusní, černobílá tomu sluší, hudba je parádní, stejně tak výprava i atmosféra a plusem je vlastně i to, že to netrvá tři hodiny, takže je tenhle benátský mouřenín sympaticky dynamický a Orson Welles si ho fakt vychutnal (výtečný výkon), narozdíl od překvapivě nevýrazného a nesympatického Jaga (což je problém), mu nemám co vytknout. A poslední půlhodina je skutečně úchvatná, sympaticky temná a dechberoucí. Asi to tedy vyvolává dojem, že bych měl hodnotit plným počtem, jenže jsem na tuhle verzi nebyl úplně naladěn (což nevadí), ale ani ten Wellesův styl mi úplně nesedí. Je to úchvatné, ale prostě to není úplně ono, to je asi celé. 85%. (02.04.2018)

Druhy Wellesov Sejxpir /prvy bol Macbeth 1948/, ktory sa tocil niekolko rokov. ma prijatelnu stopaz 90 minut, Kulisy su na urovni, dialogy prepracovane no a samotny Orson Welles bol nielen rezisersky talent, ale aj vyborny herec - a to nerad pisem oslavne ody na chlapa z pochopitelnych dovodov. Pre mna lahky nadpriemer : 82 % (13.02.2016)

Snad nejšílenější Wellesův projekt všech dob. Welles svého druhého Shakespeara (1948 - Macbeth) točil v Maroku po tři roky. Došly mu peníze - svůj honorář za Třetího muže použil na financování Othella, ale film zůstal nadlouho pouze fragmentem - jako tolik Wellesových počinů. V roce 1991 však Wellesova dcera Beatrice překvapivě nalezla negativy, které umožnily, aby byl film dán do celkem uspokojivého stavu. A za to jsem skutečně vděčný - i za rekonstruovaný soundtrack, který spolu s expresionistickou stínohrou i samotným Wellesovým ztělesněním Othella (proč by si Orson nemohl střihnout mouřenína?) dodává téhle Shakespearově adaptaci nezvykle dynamickou podobu. (23.07.2005)

Po pravde, máloktorej adaptácii divadelných základov sa podarí zharmonizovať zosnovanú eleganciu jedinečného W.S. do civilného, pohyblivého sveta obrazov bez toho, aby tým utrpel (vari najpodstatnejší) ľudský rozmer príbehu, na ktorom stojí. Zábery sú štylizované na vyniknutie prachprázdnych tieňov v prachpustých úskaliach samotárstva na pokraji kráľovskej rezidencii, ktorej chýba očarujúci prvok dokonalej dievčiny. Túto úlohu splnila S.Cloutier ako Desdemona a nádherne protipólne kontrastuje s Wellesovým Othellom - charizmatický obor, ba rovnako zraniteľný muž diablových úmyslov (pokiaľ príde o to najcennejšie). Spomínaný obrazový nástroj rozprávania je fascinujúci, pripomínajúci Ejzenštejnovho Alexandra Nevského. Síce nie taký monumentálny, ale spĺňa úlohu sprievodcu namiesto nekonečných prázdnych slov. Perfektne zostavený svet chladu za pomoci kosoštvorcového podhľadu, v ktorom jedno odťažité rozhodnutie životnej lásky strhne psychologické rozpoloženie citu vášne neskutočným spôsobom. Aj samotné vykreslenie vonkovskej smotánky je veľmi dobre zosyntetizované v synergickom vizuáli umeleckého celku. Lepšie štyri. (30.04.2015)