Olsen-banden på spanden

Když jsem loni viděl první film s Olsenovou bandou (1968), trochu jsem nechápal, jak se mohl takový výtvor se sice originálním, ale přeci riskantním a ne ve všem funkčně provedeným nápadem akční krimi grotesky dočkat nejen kultovního statusu, ale hlavně snad 12ti pokračování a vedle toho celé paralelně natáčené norské série! No, tento druhý film má ještě o půlhodinu delší stopáž – ovšem hned po prvních minutách jsem začal tušit, že tohle bude jiný kalibr! A aniž by Erik Balling vypustil vše, co bylo skvělé již v „jedničce“, napodruhé zvolnil tempo a nechal vyniknout humoru a spoustě gagů na pozadí lépe (řekl bych životněji) podaného příběhu o bandě, která svým počínáním balancuje mezi neschopnými lupiči a zdatnými záchranci cizího lupu. Vtipnými gagy (včetně zvukových v bizarní továrně na hrací loptičky), napínavými situacemi a dobrodružnými zážitky s hlavními hrdiny film až do konce nepovolí. Sice Paul Bundgaard se mi v pár scénách jevil jako ten typ herce, kterého spíše „nějak přežiju“, než aby mě svými kreacemi včetně spádů do polotrapných úletů bavil, ale zbytek typově různorodé partičky herců, které jsem poznal již v prvním dílu i dalších dobových dánských komediích, jsem si většinou hodně užíval. Snad nejvíc mě potěšil Preben Kaas, před jehož zkrachovalcem se zálibou ve výbušninách jsem padal na kolena... smíchy. Oceňuji, že se Dánům podařilo do role amerického mafiána obsadit přímo amerického herce – a ač nešlo o žádný hvězdý úlovek, byl Harold J. Stone se svým nenuceným nadhledem naprosto skvělý a jeho filmová dcera, koketující na střídačku i s „naší“ dánskou partičkou, přímo něžně krásná. Jako celek za mě poctivá mainstreamová krimi komedie 60. let v tom nejlepším slova smyslu! [80%] (28.04.2024)