Had a duha: Smrtící voodoo

Parádní béčko, které se snaží o seriozní pohled na tématiku zombie. Samozřejmě, že medicína musí ustoupit magii a voodoo čarodějům, ale Cravenovi se to všechno podařilo zkloubit všechno na výbornou a navíc přidal velmi slušnou atmosféru i nějákou tu lekačku. Bill Pullman podal výborný výkon a říkám si, jestli to nebyl vůbec jeho nejlepší a Cathy Tyson taky stála za to. 75% (13.06.2009)

Craven prostě umí, z námětu vykřesal maximum a předhodil divákovi atmosférovou prošpikovanou voodoo perlu s geniálními snovými pasážemi, kterými bodovali již v A Nightmare on Elm Street. Hlavní postavou snímku je antropolog Dennis Alan, který na ostrově Haiti pátrá po tajemném voodoo prášku, za pomoci kterého tamní kněží mění lidi na zombie. V pátrání mu pomáhá místní doktorka Marielle, která ho pomalu zasvěcuje do místních zvyklostí. V cestě jim ovšem stojí diktátorský režim, ve kterém figuruje nelítosntý voodoo kněz, který si Dennise vezme do parády. Celé dílko stojí především na již zmíněné výborné atmosféře se snovými pasážemi, bezchybných hereckých výkonech a povedených maskách. Vlastní příběh má dobrý spád, takže nudy se opravdu divák nedočká. Přičtu-li k tomu ještě působivé prostředí, kde se příběh odehrává, tak je The Serpent and the Rainbow za jasný plný počet. (11.11.2009)

Dobré. Slušná atmosféra, vynikající Bill Pullman a docela inovativní příběh vynesli tento film do mírného nadprůměru. Jediný problém, který s Hadem a duhou mám, je veskrze osobní - téma voodoo mi absolutně nic neříká a kdykoli se v nějakém filmu objeví, přestane mě onen snímek bavit. U tohoto jsem se sice nenudil, na to je to pořád dostatečně béčkově zábavné, ale znovu jej vidět rozhodně nemusím. (05.08.2008)

V roce 1986 publikoval etnobotanik Wade Davis knihu The Serpent and the Rainbow o své cestě na Haiti. Z pověření jisté biochemické společnosti měl odhalit vědecká fakta za mýtem zombií s tím, zda by bylo možné látky užívané během zombifikace využít v lékařství či dobývání vesmíru. Davis vskutku dospěl k vědeckému osvětlení jednotlivých fází procesu a dokázal identifikovat jednotlivé užívané substance, které člověka nejprve uvedou do stavu podobného smrti a posléze ho jakoby zbaví vůle. Ačkoli Davisovo knižní pojednání místy vyzdvihuje senzační a dobrodružné elementy oproti faktům, podává unikátní vhled do role mýtu coby způsobu mocenské kontroly nad nižšími vrstvami haitské společnosti. Jeden z Davisových závěrů říká, že zombifikaci používali příslušníci haitských tajných společenstev jako zastrašující prostředek k podmanění si rolníků či vzpurných jedinců. Scenáristé Richard Maxwell a Adam Rodman spolu s režisérem Wesem Cravenem, jenž si po nízkorozpočtových exploatačních snímcích The Last House on the Left (Poslední dům nalevo, 1972) a Hory mají oči (The Hills Have Eyes, 1977) zajistil místo na výsluní úspěchem dnes ikonického hororu Noční můra v Elm Street (A Nightmare on Elm Street, 1984), přistoupili k Davisově knize s výraznou tvůrčí licencí. Jejich adaptace si z předlohy vypůjčuje pouze základní premisu a divákům předkládá surreální horor o konfrontaci racionality a nadpřirozena. Zdejší hrdina sice také má za úkol odhalit faktický základ zombie mýtu, ale záhy na vlastní kůži poznává, že čarodějové voodoo nejsou žádní šarlatáni a jejich moc se vzpírá vědeckému vysvětlení. Filmaři při vytváření své zneklidňující psychedelické vize moci primitivní magie výrazně čerpali z dobových předsudků vůči Haiti, které zahalili do hávu mystérií a hrůz. V osmdesátých letech byl ostrovní stát poblíž Ameriky hlavním tématem zpravodajských relací. Despotický režim prezidentského tyrana Jeana-Clauda Duvaliera přezdívaného Baby Doc vedl zemi do ekonomické i sociální záhuby a do okolních států uprchlo na milión obyvatel. Vedle napjaté politické situace lavírující na hraně diplomatických sankcí a hrozící vojenské intervence se Haiti stalo tématem společenské debaty také kvůli nařčení ze strany zdravotnických organizací, které zemi přímo vinily za rozšíření AIDS (což bylo posléze vyvráceno). Had a duha byl pouze jednou z řady dobových amerických produkcí, které tematizovaly voodoo a po třech desetiletích fantaskních vizí hraničících se sci-fi navracely zombie zpět k jejich kořenům. (text byl původně psaný pro katalog LFŠ) (22.09.2013)

Voodoo filmy já rád... Začátek filmu je geniální dost slušně mě navnadil. Jenže potom přišla dost nudná půlhodina, kde se pořád jen kecalo a kecalo, ale akce žádná. Kdyby tam nehrála ta solidní herečka, tak jsem to asi přepl na rychlé přetáčení. Jakmile se však začnou hlavnímu hrdinovi zdát sny, tak se vše vrátí do starých kolejí a Craven mě docela mile překvapil. Jeho filmy mám rád a tohle byla příjemná změna. Jenže konec naprosto zbabral. Ty vizuální efekty si mohl odpustit. Připadal jsem si jako při sledování Krotitelů duchů. (29.04.2010)