Mláďata

Dost dětinský hororový námět o zmutovaných trpaslících schopných zavraždit svou oběť takřka čímkoli povýšil Cronenberg intenzivním psychologickým nátlakem a chytře vypointovaným scénářem až do ceněného žánrového nadprůměru let sedmdesátých. Bohužel, jakkoli se na to i po letech dobře kouká a tajemná postava impozantního Olivera Reeda (proč ten chlapík neprorazil do světa velkofilmů?!) dokonale propojuje násilnou, typicky Cronenbergovskou rovinu s komorní konverzační deptárnou, nelze už dnes z příběhu setřít prach zastaralosti a neignorovat skutečnost, že malé děti s ptačím pyskem zkrátka nejsou děsivé a nenaplňují divácký prožitek ani zdaleka tak, jak by si Cronenbergem, Shorem a herci budovaná tísnivá atmosféra zasloužila... 70% (22.07.2016)

Mláďata jsou jedním z těch pomalejších a na druhé zhlédnutí už méně obstojných děl Davida Cronenberga. Jakmile jednou víte, kam to celé směřuje, nemá to úplně ten správný tah na bránu a spíše už jen vyhlížíte určité dějové momenty (a třeba takoví Scanners u mě při druhém zhlédnutí naopak velmi stoupli). Přesto svým nápadem, naturalistickou obrazovostí a chladnou kanadskou atmosférou je to stále obdivuhodné dílo, jehož finále se každému určitě zažere do paměti. (18.02.2021)

Čekal jsem Monster horor a dostal jsem zcela něco jiného,ale Horor se zmutovanými skřítky jsem ještě neviděl,takže proč ne. Cronenberg opět skvěle zvládá atmosféru hlavně v závěrečné třetině,ale tentokrát mě v první polovině neuspokojil natolik,abych jásal nadšením jako v půlce druhé,takže s klidným svědomím dát 4* nemohu. Po Mouše a Shivers jednoznačně Cronenebergův nejlepší horor. (08.01.2014)

Bez pupku, bez genitálií, bez vychování aneb vraždící Krytináři v zimních kombinézách v akci! Úchylný gynekolog ze země javorového listu zase řádí. Tělesné deformace, bizarnost, psychologický nátlak, autorovo vyřizování si účtů s ex-manželkou, tradičně vysoká technická úroveň, ale chybí tomu tah na branku reálné hrozby a naopak přebývají řeči, v kterých se Cronenberg zbytečně zamotává jak líná moucha v pavučině. Nikdy jsem si neuvědomil, jak je Javier Bardem výrazově podobný na Olivera Reeda - nutno podotknout, že ten je v Mláďatech každým gestem uhrančivě démonický. (03.12.2012)

Frank Carveth ma problem, pote co u sve male dcerky zjisti drobna zraneni, odmitne ji vozit na vikendove navstevy za ne zcela pricetnou matkou, pravdepodobnou autorkou dcercinych oderek. Zanecha tedy sve jedine dite u babicky, kterou vsak behem kratke chvile zavrazdi palickou na maso neco, co vypada jako male dite, neco, co malou Candice necha zit, neco, co Obitovi privodilo nejeden infarkt. The Brood je dokonalym prikladem vitezstvi filmu nad divakem. Sel jsem se divat pomerne ospaly a unaveny, ale na konci jsem vytrestene ziral na prave probihajici vypjate finale. Film stavi na skvele bezutesne atmosfere a jistem pocitu divnosti, ktery se dostavuje vzdy, kdyz se objevi maly vrah v kapuci. Tento pocit vrcholi v posledni tretine filmu, ktera je jednim slovem dokonala, mimo jine diky intenzivni a zcela funkcni hudbe Howarda Shora. Tohle videt v deseti letech tak jsem dnes v sanatoriu ja. Ted, hodinu po skonceni, nemam filmu co vytknout. (06.04.2005)