Nelítostná rasa

Jako celek nikterak oslnivý biják se spoustou hluchých míst. Když by se ale divák chtěl něčím pohltit, tak to budou bezesporu herecké výkony. Ve snaze o psychologickou drobnokresbu se nejlépe zorientoval mladičký talent Anton Yelchin, vedle kterého zraje bezchybná Diane Lane i legendární Donald Sutherland. Samotný příběh, odehrávající se v roce 1980, se bohužel rozpadá na sled více či méně zajímavých epizod. Mladý Finn tu po vzoru nakoukaných dokumentů svého otce, milovníka jihoamerických domorodců, sleduje svůj „vlastní“ kmen v honosném sídle na venkově, kam se svou matkou odjíždí na prázdniny. Z pozorovatele se ale záhy nedobrovolně stává hlavním aktérem stinné stránky dnešního světa.. Prostě jsme zas tak velký krok neudělali.. (06.03.2011)

Kritika vyšší společnosti a konflikt mezi plebejcem a aristokracií patří k dost častým filmovým námětům a upřímně řečeno, snímek Griffine Dunneho nepatří k těm, které by vnášely něco zásadně nového a ani k těm, které by patřily k tématické špičce. Nejzajímavější je na něm právě námět, jenže první půlka je rozvláčná a chybí jí, někdy přímo zoufale, nějaká tažná dramatická linie. Je to spíš sled scének o tom, jak se zbohatlíci nudí, baví a jak využívají těch tam dole jako své hračky. Druhá půle sice přináší potřebný konflikt a dokáže místy emočně přitáhnout, ale i tady klouzá scénář spíš po povrchu, nepředstavuje nějakou systémovou kritiku viděného. Zlo pochází od psychopatického jedince, ne z principu majektových a společenských rozdílů. Je to na jednu stranu v závěru přepísklé - padouch musí být vykreslený jako nepřijatelná kreatura, na druhou stranu to zaobluje hrany společenského konfliktu a konformním závěrem je to spíš společensky naivní. Prvních pár minut přitom vzbuzovalo naději na černou satiru, která tne do živého... Celkový dojem: 55 %. (14.06.2011)

Od takovéhoto hereckého ansáblu jsem čekal ještě něco víc. Navíc všichni včetně Diane Lane hrají jen vedlejší postavy, ústřední part vytvořil náctiletý kudrnáč Anton Yelchin. Drama, kde snad nikdo není tak docela normální, bez výraznější dějové linie je až ve druhé polovině obohaceno o konkrétnější dramatickou zápletkou. Film se mi celkem líbil, beru ho jako jednu z variací na téma dospívání, ale chybí v něm něco výraznějšího, čím by mě opravdu okouzlil. (08.12.2006)

Antropologické srovnání amazonských indiánů a zazobané rodiny nesedí naprosto v ničem. Je to jen vyspekulované a násilné přirovnání. V bohaté rodině, kde se mladík se svou fetující matkou zčista jasna ocitne, nejsou vysvětlené příbuzenské vztahy, divák neustále vpadává do nějakých - asi dříve - navázaných kontaktů, aniž by věděl proč a jak. Dialogy připomínají rádoby moudré hlášky, které se obvykle čítávají v čekárnách u doktora nebo na facebooku. Uzemnilo mě: "Jsi dobrá matka." "Ne, ještě ne," říká matka zhruba šestnáctiletého syna. Je fakt, že až mu bude čtyřicet, možná se z ní fakt skvělá matka stane. ____ Nemluvě o detektivní zápletce, kterou se tam ale vůbec nikdo nezabývá. (05.10.2017)

Fierce People se těžko hodnotí. Sama nevím, jestli si ty mé tři hvězdy tenhle snímek zaslouží, protože je to příliš specifické pojednání, na širší obecenstvo lidí. On D. Wittenborn je sám o sobě podle mě docela bezprostřední až spletitá osobnost=) Takže i když mohou být jeho díla chválihodná, budou i na jednu stranu dost sporná. Každopádně G. Dunne do toho dal hodně, a je to znát. Nevím, místy nudné, místy dramatické, místy zaručuje kvalitu K. Stewart =) 5/10 (11.03.2014)