Videodrom

Veľmi osobitá alegória psychickej deformácie a postupnej deštrukcie človeka, zasiahnutého zhliadnutím najväčšieho tabu. Videodrome sa dal sfilmovať na desiatky spôsobov. David Cronenberg si vybral ten jemu najvlastnejší - krvavý, nechutný, fyzicky doslovný. Či už jeho režijný jazyk prijmete alebo nie, jedno nepopriete - film je dráždivý, tajuplný a maximálne nepredvídateľný. Hoci nie až tak pútavý, ako jeho najlepšie kúsky. (23.05.2003)

Nikdy ho nelákaly sekery v hlavách obětí nebo uječené polonahé modelky, na které za rohem číhá smrtelné nebezpečí. Kanadský (úchylný) klenot David Cronenberg – jiný a tolik se lišící od většiny ostatních – má raději genetické nebo technologické kolapsy, ze kterých pramení psychický rozpad člověka. Stejně jako v jeho kultovní Mouše i tady dominuje záplava práce maskérů a trikařů v souvislosti s postavou ředitele kontroverzního televizního kanálu plného erotiky a násilí, který se propadá do světa, v němž realitu nahrazují divoké vize. Aneb jak se pohledem vizionářského tvůrce mění James Woods prostřednictvím vývoje moderních technologií. Dráždivý autor s citem pro úchylné detaily opět šokoval. (14.07.2019)

Těžce halucinogenní bizarnost jménem Videodrome aneb Strč si videokazetu do břicha a přehrávej svoje halucinace. Cronenbergův styl se nezapře a tímto filmem opět ukazuje, co ho nejvíce zajímá : sex, násilí a perverze. Jeho styl natáčení si musí každý přebrat sám a sám si zvolit cestu, zda se stane jeho fanouškem. Já jsem jeho fanoušek už hodně hodně dlouho. (14.11.2016)

SPOJERY: Dost možná se pletu, ale Videodrome podle mě nemá klasickou mindfuckovou strukturu s pointou na konci. Vlákna reality a disreality zde nejsou zákeřně proplétaná, jak je zvykem, nýbrž jsou spojena, ačkoli netvoří jedno výsledné. Ve finále (a to může být taky chyba na mé straně) je Videodrome nerozluštitelný, avšak je to režijní zájem. Protože stejně jako je hlavní hrdina přesvědčen o hranici mezi televizním světem a skutečným, takovou má divák představu o syžetu filmu, jehož řekněme určitá pravidla již zná a považuje je za neochvějná. Ten je však zde natolik atypický (už jenom uspořádání scén je fakt úchylný), že se tak sledující dostává do stejné smyčky jako hlavní postava. Ta je s divákem naprosto spřízněna - jakmile je přesvědčena o halucinacích, divák je také. Divák neví o nic více ani nemá prostor uvažovat jinak než hlavní postava, která se na konci zastřelí (hned dvakrát pro jistotu).. to pak není divu, že z projekce odejdete s festovním bordelem v hlavě. EDIT: pravidla dění na obrazovce známe stejně jako hlavní postava pravidla naší reality. Přijímáme ji cokoli si pustíme. Pokud začne být dění surreálné, máme tendence to vysvětlovat. U Videodrome si tímhle nepomůžeme. Surreálnost je v tomhle filmu nikoli prvek zcizovací, ale semknuvší. Skrze ni jsou uskutečněny zásadní rozhodnutí a zvraty. Tedy vítězství nového postupu ("Long live to new flesh") nad klasickým ("death to Videodrome"). Evoluce i ve vaší televizi -) (31.05.2011)

Narušené vnímání reality je Cronenbergovo oblíbené téma a stejně jako v pozdějším ExistenZ dokazuje že o něm dokáže nejen sofistikovaně přemýšlet, ale hlavně z něj udělat excelentní hororovou látku. Když v ExistenZ nechal hrdiny propadat se do mnohonásobných virtuálnch realit počítačových her, je jen logické že v jeho ideovém předchůdci bude budovat šílenství hrdiny na základě (ne)reality televizní, přičemž neopomene nadhodit věčnou otázku jaký vliv má či nemá extrémní televizní násilí na lidskou společnost, která ho se zájemem sleduje... a vytváří. Samozřejmě ale stejně postupně všechno zvrhne do pro něj typického hororu se spoustou větších či menších úchyláren s jeho traderkovými "biotech" rekvizitami a mutacemi postav (trochu mi připomíná H.R.Gigera naruby, když staví do popředí syrovost a špínu živé tkáně na úkor elegance high-tech složky). 8/10 (14.10.2009)