San geng 2

Ještě že Parkův Cut přišel až na konec, protože by pak ostatní části vypadaly vedle něj ještě více jako chudí bratříčci. Cut je bravurní nejen provedením (slintala jsem nad kamerovými hrátkami a la Fincher na začátku), atmosférou, gradací, pointou, postavami, vším! Nesmírně intenzivní zážitek. * * * * * Můj oblíbený Takashi Miike se svým Box trošičku zklamal, jeho část má poměrně slibnou depresivní hlavní hrdinku, místy se dá opravdu hovořit i o hororových prvcích, ale příběh se rozplétá jen velmi pozvolna a pointa mi přišla jak z jiného filmu. * * * * Dumplings pro mě byly jen zbytečnou a zbytečně natahovanou nechutností, která odkráčela dějově přímo tam, kde to na začátku divák mohl čekat. Navíc není tento příspěvek nijak zvlášť černohumorný, i když se o to asi pokoušel. * * * (05.01.2008)

Tři povídky, tři rozdílné přístupy k extrémnostem. První povídka, Dumplings, není v celku ničím zajímavá. Jediné, čím se snaží diváka zaujmout je nechutnost - žena pojídá knedlíčky z rozemletých novorozenců a doufá, že ji to omladí. Je to všechno, s čím film přichází, ale také odchází. Téma nijak nerozvádí, spíš nudí diváka. To druhá povídka, Cut, je z jiného soudku. Skutečně brilantně sestříhaný a vygradovaný příběh režiséra, kterému se během jedné noci změní celý život. Takové malé, akční komorní drama. Třetí povídka, Box, je tichá, klidná, je pravým opakem povídky předchozí. Je krásně nasnímaná a příběh dostatečně zajímavý - sice se tu moc nestane, ale snová atmosféra by se tu dala krájet. První povídka je zbytečná, ale druhá a třetí stojí za to. O extrémních sportech se nic nového nedozvíte, za to poznáte asijské umění napínavé zkratky pěkně zblízka. (05.06.2005)

Jen pokračování stejného modelu jako v předchozím Three, ale s tím rozdílem, že Thajsko bylo tentokrát vystřídáno japonskem a mezi režiséry se objevila slavnější jména :). První příběh z hong kongu s názvem Dumplings je čtyřicetiminutový sestřih hodinu a půl dlouhého filmu Dumplings, který jsem teda ještě neviděla, každopádně ale tato kratší verze je takový morbidně komediální příběh s docela dost odporným námětem i zakončením a určitě to diváka upoutá nejen kvůli sympatické Ling Bai v roli tetičky Mei, místní léčitelky. Druhý příběh z jižní koreje plný násilí a lámání lidské osobnosti v nějaké až absurdně vyhrocené situaci společně s odhalováním těch nejtemnějších tajemství a hlubin duše hlavních postav je asi jako takové portfolio tvorby Chan-wook Parka :). Celé je to vůbec v takovém oldboyovském stylu s občasnými očividně komiksáckými záběry a je to prostě tradičně Parkovsky vyhrocené až do konce, takže jako zábava a člověka určitě zase překvapí čím že to Park bude trýznit svoje postavy tentokrát :). No a nakonec je tu japonský příběh o spisovatelce a jejím dávném traumatu. Není na tom nikde poznat, že tohle točil Takaši Miike, není v tom žádná extravagance a žádné přestylizované scény a překvapivě je to hodně komorní a hodně atmosferické. Je tu hodně důraz na detail a některé záběry působí i docela strašidelně, ale hlavně tu pěkně koresponduje celý děj s obrazem, což si ale člověk uvědomí teprv až na konci po finálním rozuzlení. Často se tu využívá kontrastů modré a červené, které vynikají v mdlých a ošoupaných barvách kulis a vůbec celé je to takové no asi jakože o tom už nic nenapíšu, aby to nebyl spoiler :). Každopádně zábava, ale člověk by si u toho měl uvědomit na co se to celou dobu díval, protože vyznění snímku a způsob jeho zpracování tu docela významně vzájemně korespondují. Ve výsledku je teda Three extremes další povídkově hororová zábava a tentokrát lepší než původní Three, protože narozdíl od povídky The Wheel v prvním Three mi tu nepřišlo nic výrazně slabšího než zbytek. (08.04.2011)

Ázijskú hororovú tvorbu som kedysi sledoval so záujmom, no v posledných rokoch sa mi vkusovo dosť vzdialila a Three Extremes môj pocit odcudzenia z divného, pre mňa obtiažne chápateľného štýlu ázijskej kinematografie snáď ešte viac prehĺbili. Z troch poviedok sa mi ako tak páčila jedine tá prostredná o omladzujúcich knedlíčkoch, ostatné dve ma zaujali len minimálne. (10.05.2012)

Tři asijské softhorrorové povídky. Ta první (japonská) asi hodně potěší všechny ty podivné "strýčky" v dlouhých kabátech, kteří před školami nabízejí bonbónky malým holčičkám. Dvě ca desetileté sestry - akrobatky bojují o sexuální přízeň svého pedofilního mistra, přičemž jedna druhou nechtěně upálí. Lehce bizarní ujetost, ale horror ne-e. Druhá (hongkongská) je zdaleka nejlepší, ale jedná se jen o zkrácenou (prostříhanou) verzi celovečerního filmu Gau ji (také 2004); hodně bizarní velká ujetost, mňam. Korejci tentokrát příliš neoslnili, čekal jsem, že třetí povídka bude "to nejlepší nakonec", ale byla víc artová než horrorová. Ale nápad byl dobrý a bizarně ujetá byla taky slušně. Gau ji jsem už ohodnotil samostatně, zbylé dva příběhy silné tři hvězdy. (15.03.2014)

Nuž aj majster tesár sa niekedy utne. Špička režisérov povestní svojou originalitou na poli žánru sa rozhodli prispieť k druhej časti poviedkovej série Three Extremes. Výsledok. Veľmi nemastný neslaný. Ale poďme po poriadku. Fruit Chan spravil Dumplings. Tento príbeh je správne odľahčený a nesie sa v tradíciách nechutných hororov, ktoré pôsobia skôr čiernohumorne než vyslovene vážne. Šamanka s prapodivnou omladzovacou kúrou síce nemá vyvrcholenie a najsilnejšia je druhá dejová línia s mladým dievčatkom, ktoré zneužíval otec, ale ústredné duo Bai Ling a moja obľúbenkina Miriam Yeung si svoje party užívajú. Ale vo výsledku aj napriek nápadu - priemier. 50% Čo sa týka poviedky Cut od Chan-wook Parka tak to je v rámci tejto série najväčšie sklamanie. Hlavný psychopat nie je vôbec temný, ale skôr smiešny a hra na mačku a myš nefunguje už len preto lebo tam nefunguje správna motivácia. Prečo? Načo? A to zostáva aj po finálnej pointe, ktorá je kupodivu veľmi smiešna. 30% No a posledný je The Box od Miikeho. Toto zamrzí tiež, pretože v tomto jedinom príbehu tu hrá významnú úlohu aj zasnežené prostredie, stan a inšpirácia starým Japonským hororom a divadlom Kabuki. Bohužiaľ snaha o významovosť a prekvapivý zvrat podráža aj tomuto príbehu nohy a stáva sa z neho len variácia na príbehy, u ktorých navždy zostane v tieni až zabudnutá. Miike sa totiž aj napriek poetickosti snaží šokovať, ale ja aj vy vieme, že to vie robiť aj lepšie. 50%. Výsledná je slabá tretia hviezdička. Ale od režisérov podobného formátu som naozaj čakal väčší mindfuck. (19.06.2017)

První příběh Box mi nepřišel moc povedený a k jeho závěru jsem se začínal nudit. Pointa nic moc. Naštěsti přišli Dumplings, které filmu dodali štávu (doslova) a na závěr mě Cut skvělého Chan-wook Parka usadil a otevřel ústa dokořán. Bravo. (02.08.2006)

Box (****) - Tajemná a depresivní podívaná Lynchovského rázu. Dumplings (**) - Až na pár okamžiků nezajímavá nuda bez invence a nápadu. Cut - (*****) - Ze všech tří povídek je ta poslední jasně nejlepší. děsivá , humorná a se zajímavou pointou. (17.08.2008)

Těžko se mi to hodnotí jako celek, proto průměrné tři hvězdičky. První povídka s krabicí se mi moc nelíbila, vlekla se. Knedlíčky už byli zajímavější, i když to bylo pěkně zvrhlé. No a Park Chan- Wook nezklamal, hlavně když do hlavní role obsadil Lee Byeonga. Takže první příběh za 1 hvězdu, druhý za 2 hvězdy a poslední za 4 hvězdy :) (18.12.2010)

Hvězda navíc za úplně boží Bai Ling aka tetu Mei v "Dumplings"(která ty embrya musí fakt žrát!) a za exkluzivní "Cut". (25.01.2013)

Cut je geniální film. Chan-wook Park se stává pomalu jedním z mých nejoblíbenějších režisérů. (16.05.2009)

'Dumplings' **** ... 'Cut' **** ... 'Box' ***** (17.02.2014)

Takashi Miike poněkud nudný, Dumplings Chan poněkud nechutný, Park Chan-Wook poněkud skvělý. (21.10.2008)

Docela mě překvapilo, že mě ta asijská bizarnost zase dostala, ale musím říct, že z hlediska hororového je prostě lepší snímek první. Tady jsou jiné povídky, které rozhodně nejsou špatné, ale atmosféricky je skvělá jen ta poslední, ty ostatní na vás zapůsobí hlavně tím, jak jsou odlišné, jak jsou barevné, jaké příběhy prezentují, ale skutečně hororová atmosféra v nich není. Asiaté ale dokazují, že krátký žánr pro ně také není problémem. (09.03.2015)

A ty extrémy jsou kde? The Box: Miike zklamal, snovou atmosféru to má, ale je to celé utahané a navíc s blbou pointou. Dumplings: Asi nejlepší povídka, sekání...vy víte čeho spolu s kovovou hudbou náhanělo husí kůži. Cut: Stylové, připomíná Saw v Továrně na čokoládu. Škoda nemotorného konce. (27.08.2009)

1. povídka Box (Miike) byla naprosto dokonalá, horrorovým žánrům se většinou vyhýbám, ale tohle bylo něco neuvěřitelného, skvěle zpracované a zahrané. Moje reakce byly povětšinou typu "wtf" a atmosféra mě opravdu dostala - 5/5 ....... S Chanem jsem neměl doposud tu čest, a proto mě jeho Knedlíčky hodně mile překvapily, sice neměly takové tempo, ale zaujmutí, nápad a provedení byly stále precizní. Hodně černě zábavná morbidnost.. (jazýček a pohled s křupáním na konci: ) - 5/5 ....... Poslední Parkova Cut si mě chytla kupodivu nejméně, ale stále mi přišla hodně silná - 4/5 ...... Málokdy se povede poskládat povídkové filmy do slibného celku, ale zde to, možná díky režisérům, nebyl problém. Fakt, že se filmem míjela jedna krásnější herečka než druhá taky potěšil.. (27.04.2010)

3 filmy, 3 slavní režiséři ze 3 různých zemí a 3 různé pohledy na násilí a strach. První film (Box) je od Takeshiho Miikeho, který není podle mě tak brutální jako ve svých jiných filmech. Hororová atmosféra není dokonalá, ale jedná se o zajímavý příběh o 2 sestrách a kouzelníkovi. Druhý film je od u nás ne moc známého hong kongského režiséra Fruit Chana. Jmenuje se Dumplings a je skutečně extrémní. Drsné scény a ještě drsnější představy vás neminou při sledování téhle povídky o hubnutí. Fuj, jak někdo může jíst xxxxxxxx Poslední film (Cut) je od Chan-wook Parka, který opět dokazuje, že je famózní režisér. Suveréně nejlepší film v rámci 3 Extremes. Perfektně propracované psychologické drama. Napínavý a drsný. (20.11.2005)

Park nesklamal, ostatné dve poviedky znižujú hodnotenie. (29.12.2013)

Tři povídky, tři země. Japonsko je zastoupeno současným miláčkem kritiky, Takashi Miikeho (film BOX). Koreu reprezentuje, díky Oldboyovi už i u nás dobře známý, Chan-wook Park (CUT) a za Hong-Kong je to Fruit Chan (DUMPLINGS). Povídkové filmy přinášejí tu možnost, že se prostřednictvím nich může divák seznámit se stylem práce různých režisérů. Nevýhodu, kterou přináší je, že v takové konkurenci některá díla zapadnou a prostě působí nevýrazně. Zde jasně zastínil Chan-wook Parkův film CUT ostatní, neméně kvalitní snímky. Nutno ale říci, že právem. Atmosféra by se dala „krájet“. Z děje raději nebudu nic prozrazovat, o hodně by jste přišli. Jen zmíním, že i tady se objeví Parkovo stěžejní téma pomsty (viz jeho trilogie pomsty – OLBOY, SYMPATHY WITH MR. VENGEANCE, SYMPATHY WITH LADY VENGEANCE). Druhým vizuálně strhujícím je Miikeho film BOX. Děj příběhu se točí kolem motivu viny, je postupně rozplétán na základě retrospektiv a indicií až k mrazivému závěru. Patrně nejslabším článkem jsou Chanovi DUMPLINGS, které jsou lineární a předvídatelné. Spíše sázejí na šokování diváka (navíc pointa je vám vyzrazena už v polovině), proto ani samotný závěr nepřekvapí. (06.10.2005)

všechny tři povídky se vyznačují jakousi bizardností, ale nejpovedeněji jí jednoznačně využívá Parkův CUT (jak už tu někdo napsal, atmosférou dost připomínající první Saw), který vás přimrazí k židli a od něhož nebudete moct odtrhnout oči až po krásně šílené finále. DUMPLINGS je taková hororová humoreska o omlazovacích účincích podivných knedlíčků. Tato povídka staví na misky vah touhu po kráse versus morální dilema - sice je od začátku jasné co zvítězí, ale díky bezvadné herečce v hlavní roli je celkem sranda to sledovat (rozhodně nenudí). BOX považuji za nejslabší třetinu filmu - sice na vás dýchne atmosférou klasických japonských duchařin, ale ta snaha o extrémnost mi tu přišla tak nějak moc okatá a od Miikeho jsem rozhodně čekal víc. Každopádně jako celek mě film mile překvapil - čekal jsem brutalitu a spoustu krve, místo čehož se dostavilo brnkání na úplně jinou, mnohem zadumanější a hlubší, hororovou notu. (16.02.2009)