Třináct rozhovorů o tomtéž

Tento film bych rozhodně neřadil ke klasickým Hollywoodským tvorbám. Scény jsou dokonale propojené, bez jediného klopýtnutí, co se dějové návaznosti týče. Jejich ponurá atmosféra připomíná trochu Hitchcockovské filmečky, i když se nejedná o horror. Ale i tak vás zamrazí v zádech nad situacemi, kterými jednotlivé filmové postavy prochází. Ve filmu vás budou provázet střídavě pocity štěstí, smůly, viny, utrpení i odpuštění, prostě téměř všechny co patří k lidskému žití. Veškeré tyto pocity maximálně prostoupí divákovou duší, ať chce nebo ne:-) K hereckým výkonům, hudbě a střihu není snad potřeba dodávat jediného slůvka. Prostě celý film je unikát. Je to skvost na který je radno se podívat co nejdřív a nejenom jednou:-) (10.07.2006)

Film je sice o nečem a je zpracován zajímavou formou, nicméně jako celek působí nemastně, neslaně. Záměrem autorky bylo potlačit zprostředkování emocí divákovi a nechat ho, ať si je z filmu vytáhne sám, ovšem myslím si, že v tomto případě je přibrdila až moc. Za normálních okolností by se hrdinové s těmito těžkými životními situacemi nevyrovnávali takto rezervovaně. I přesto se však jedná o poměrně sympatický "malý film" a autorka má jistou perspektivu. (10.07.2006)

Film je nakonec daleko zajímavější než jeho název. Aby se divák v množství osudů, víceméně náhodně propojených, lépe orientoval, jsou tu čtyři výraznější role (John Turturro, Clea DuVall, Alan Arkin a Matthew McConaughey). Jejich příběhy nejsou až tak statické, jak jsem očekával podle názvu a ač dlouho vypadalo, že štěstí je jen iluze před nějakou pohromou, závěr je přece jenom trochu optimističtější (70%). (13.08.2006)

Všichni mají strašné problémy, do každé minuty je vmačkaných padesát vnitřních pohnutek, pocitů, všichni hledají štěstí, filozofujou etc.etc. chvílemi to působí až absurdně, ale věřím že spoustu z vás tohle může chytit, na mě byla tato sonda do lidského mozku a srdce strašně intenzivní, nemůžu si pomoct. (11.07.2006)

Tenhle film obsahuje snad všechny ingredience, které mám v současných filmech nejradši - tajuplné prolínání lidských osudů za neustálého filosofování o příčinách a důsledcích štěstí, podmáznuté smutnou klavírní hudbou a odehrávající se na magickém Manhattanu. Ale tentokrát jenom za 4 hvězdy, poněvadž to, narozdíl od podobné, ale mnohem propracovanější Magnolie, občas drhne a některé dialogy nejsou až tak moudré a objevné, jak mohly být. (Např. na dětskou otázku ,,Proč do tebe nabouralo auto?" se dalo - aby to vyznělo moudře - odpovědět takřka cokoliv jiného než ,,Protože jsem mu stála v cestě.") (14.07.2006)